Tarik Saleh, syn švédské matky a egyptského otce, vyrůstal ve Stockholmu mezi dalšími etnicky smíšenými rodinami, ovšem v době homogenní kultury.
Jako teenager si zamiloval videoklip hiphopového uskupení Rock Steady Crew, ve kterém se poprvé setkal s graffiti. Na vtipné začátky zavzpomínal pětačtyřicetiletý umělec při filmové lekci v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti.
První tagy se snažil kreslit zpaměti. Pak však otec jeho kamaráda koupil na začátku 80. let první videorekordér, a tak si klip mohl nahrát. Graffiti, které se kamarádům líbilo, překreslovali tak, že přiložili papír na televizní obrazovky a obkreslili jej.
Výtvory si pak Saleh zkoušel ve sklepě domu, kde s rodiči bydlel. Při činu ho sice nikdo nechytl, nakonec jej ale vyhmátl soused. Na stěnu sklepa totiž napsal svoje neobvyklé jméno.
Příběh inspirovaný událostmi v Egyptě
To dneska figuruje především ve filmařské branži, Tarik Saleh je autorem dokumentárních i celovečerních snímků. Na Letní filmové škole diváci viděli jeho kompletní tvorbu.
Autorovým nejnovějším snímkem je kriminální Případ Nile Hilton pojednávající o vraždě zpěvačky, do níž se zapletli i nejvyšší činitelé egyptské politiky. Příběh se odehrává na pozadí revoluce v Egyptě v roce 2011.
"Bylo mi jasné, že nemůžu natočit film, který se bude snažit zachytit nějakou konkrétní situaci a náladu v Egyptě. Chtěl jsem udělat něco mnohem univerzálnějšího a hlubšího. Tenhle příběh by se mohl stát Polsku, Rusku, v Nigérii, Mexiku," řekl festivalovým novinám Filmové listy.
Přestože většinu svého života pobývá Saleh ve Švédsku, přebýval také chvíli v rodném kraji svého otce. Zde v roce 1995 vydával dokumentární magazín Alive in Cairo.
Zpět na sever Evropy jej přilákala pracovní nabídka na účinkování v televizní show. Zůstal v ní necelé tři roky. "Když jste moderátor, nestarají se lidé o vás samotného, ale o tom, že jste v televizi," odpověděl umělec na otázku, proč se rozhodl vzdát se pozice televizní celebrity.
"Tarik je jiný"
Brzy na to zakládá produkční společnost ATMO a pouští se do dokumentů. Nejprve o konci života Che Guevary, později o "zadržovacím táboře" a vojenské základně Guantánamo. Následoval animovaný sci-fi snímek Metropie a krimi ze zločineckého zákulisí Tommy.
Posledně jmenovaný film je inspirovaný příběhy svých kamarádů z dětství, kteří se na rozdíl od něj později dali na zločineckou dráhu. Podle svých slov se od nich distancoval a oni mu dokonce poskytli jakou ochranu před tím, aby se do ničeho podobného jako oni nezapletli. "Tarik je jiný," říkali o něm.
Jiný je také například jeho pohled na roli ženy v krimi snímku Tommy. Hlavní hrdinkou je silná žena bojující proti mužskému podsvětí. Potvrdil, že by se každý měl snažit být feminista.
Filmařina těžká dřina
Ačkoliv je velmi všestranně zaměřeným umělcem, nepovažuje se za génia. "Filmařina je ambiciozní a těžká práce," řekl a dodal, že je třeba se nikdy nevzdávat a myslet na každou maličkost, ať už ve filmu nebo třeba ve videoklipu.
Ty má za sebou zatím tři, všechny pro svou někdejší přítelkyni, zpěvačku Lykke Li, která je u nás populární hlavně díky písni I Follow Rivers. Lykke Li si mimo jiné zahrála také v jeho snímku Tommy. Saleh ji považuje za geniální a silnou ženu, protože si stojí za tím, co chce, a nenechá se zviklat.
Při filmové lekci pro zhruba dvacítku posluchačů prozradil i několik historek z natáčení. Klip ke skladbě I Follow Rivers se točil na ostrově Gotland, na stejném místě jako kdysi natáčel režisér Andrej Tarkovskij několik scén dramatu Oběť. Lykke Li prý před scénami režisérovi položila otázku: "Tobě jako nevadí, že se před tebou budu líbat s tvým kamarádem?!" Závěrečnou líbací scénu tak nakonec točili sedmkrát, bez Salehovy přítomnosti. Se zpěvačkou už nechodí, zůstali však přáteli.
Ačkoliv mu mnoho lidí říká, že jeho filmy jsou depresivní, on tvrdí, že spíš vytváří extrémně pozitivní tragédie.
