Inés je mladá španělská animátorka, která zrovna řeší komplikovaný partnerský vztah. Náhodou se zatoulá do knihkupectví, kde objeví feministickou utopii z roku 1905 nazvanou Sultánčin sen. Pochází z pera pedagožky a aktivistky Rokeji Hosen z tehdejší Britské Indie.
Inés řeší své životní trable a zároveň se vydává po Rokejiných stopách. Objevuje její fikční Zemi žen, kde moudře vládnou ženy a muži jsou zavření doma. "Představy světa ovládaného ženami jsou tady odpradávna. Rokeja o něm psala před více než sto lety. Kristina Pisánská dokonce před šesti sty lety," říká autorka filmu. Pisánská byla spisovatelka původem z Itálie.
Třiašedesátiletá režisérka Isabel Herguera přiznává, že sama někdy o takovém místě sní. "O prostoru, kde bychom se mohly cítit bezpečně. Ale Země žen také není úplně nejlepším řešením. Role se tam jen prohodí. A já nechci, aby si muži museli procházet tím, čím si procházíme my. Jen by bylo dobré, aby o tom věděli, aby to okusili. Aby si dokázali představit svět z pohledu ženy," míní.
Rokejin svět však nabízí odlišnou perspektivu i ženám. Ty podle Isabel Herguery přebírají spoustu vzorců od svých matek nebo babiček a od dětství se učí minimalizovat riziko, že jim muž ublíží. "Většinou se nad tím ani nezamýšlíme. Dokud se na sebe nepodíváme z pohledu muže. Pak vidíme, jak směšné jsou někdy naše tradice nebo naše chování," říká režisérka.
"Feminismus raději vynech"
Stejně jako hrdinka jejího filmu se také ona s knihou Rokeji Hosen seznámila náhodou. "Jen to nebylo v knihkupectví, ale v galerii. Pršelo a já hledala místo, kde bych se mohla před deštěm schovat," vypráví. "Jakmile jsem knihu držela v rukou, věděla jsem, že o ní chci udělat film, i když jsem ještě vůbec netušila jak. Příběh mi přišel radikální a revoluční, přitom jej napsala žena z velmi konzervativního prostředí a bez formálního vzdělání," pokračuje.
Rokeja Hosen, která žila v letech 1880 až 1932, se navíc už jako šestnáctiletá provdala. Naštěstí za velmi osvíceného muže, který její aktivity podporoval. Protagonistka filmu Inés je oproti tomu dávno dospělá, přesto ve vztazích stále tápe. "Ale neznamená to, že dříve byly vztahy jednodušší. Ženy zkrátka neměly na výběr a musely přijmout svůj osud, ať už šťastný, nebo nešťastný. Teď máme alespoň v některých částech světa možnost volby. Jenže se postupně zbavujeme představ o tom, jak nám společnost říkala, že vztahy mají vypadat. Musíme se rozhodnout, co chceme my samy. V tom je to těžší," přemýšlí režisérka.
V Sultánčině snu mísí realitu s imaginací, minulost s přítomností a život hrdinky Inés s životem Rokeji Hosen. Magickou atmosféru dotváří střídající se animační techniky - režisérka využívá akvarelové kresby, principu stínového divadla i tradiční indické techniky mehndi, kterou známe hlavně jako zdobení těla hennou. Španělka se jí učila přímo v jihoasijské zemi.
Isabel Herguera do Indie jezdila pravidelně, stejně jako její hrdinka navštěvovala místa spjatá se životem myslitelky, intenzivně skicovala a nasávala atmosféru, aby ji pak věrně přenesla do snímku. Opakované kreslení a zachycení esence daného místa je podle ní nezbytné - nakonec by měla být kresba tak intuitivní jako psaní.
Před samotnou prací na filmu uspořádala několik workshopů s indickými ženami, aby zjistila, zda je téma stále relevantní. Tamní ženy se podle ní potýkají se dvěma extrémy - s velmi moderním a radikálním a zároveň s tradičním i starobylým. V Evropě nejsou mimoevropské feministické myslitelky a aktivistky příliš známé, což je podle režisérky věc ignorance. "Feministický boj tam přitom probíhá odjakživa," říká.
Film je prvním celovečerním dílem španělské rodačky. Vzhledem k náročnosti animace vznikal deset let, zejména kvůli shánění financí a cestám do Indie. Za tuto dobu se také výrazně proměnila společenská situace.
"Knihu jsem našla v roce 2012 a tehdy feminismus neměl dobrou pověst. Když jsem se bavila se španělskými producenty, radili mi, ať slovo feminismus raději vynechám," vzpomíná. Tehdy by takovou věc prý nikdo nechtěl podpořit. Dnes se situace podle ní výrazně zlepšila a feminismus je skoro až trendy. "To slovo také vyvolává mnohem méně konfliktů. Prostě jím zasazuji svůj film do určitého kontextu," pochvaluje si posun.
Dalo by se říct, že Isabel Herguera naplnila poselství svého snímku, když se stala první ženou, jejíž celovečerní animované dílo se dostalo do výběru prestižního festivalu ve španělském San Sebastiánu. "Je to náš boj za to, abychom my ženy byly vidět. Zrnko písku k dalšímu zrnku. Takto jsem přispěla svým zrnkem já," říká.
Českou premiéru bude mít Sultánčin sen na festivalu Jeden svět. "Odneste si z něj inspiraci, motivaci, nebo třeba jen myšlenku," vzkazuje autorka českým divačkám a divákům.
Video: Muži jsou kasičky, ženy rodí děti. Česko je úplně vychýlené, říká Silvie Lauder
