Na boty si muzikanti zírali, protože pod sebou měli změť pedálů, efektů a krabiček, pomocí nichž zkreslovali zvuk. Zároveň se jako stydliví náctiletí vyhýbali pohledům do publika a jejich hudba byla o abstraktních i intenzivních pocitech teenagerů.
Dnes už tyto emoce čtveřice padesátníků - v čele se zpěvačkou Rachel Goswell a kytaristou Neilem Halsteadem - umí pojmenovat. Dokazuje to loňská deska Everything Is Alive, se kterou překročili svůj stín z "devadesátek". Tuto neděli 28. ledna ji Slowdive představí v pražském prostoru Archa+, dosud známém pod názvem Divadlo Archa.
Jako by si nejprve museli něco odžít a získat s věkem odstup. Na boty zírají mnohem méně, stojí čelem k divákům a introvertní clona, kterou jim obstarával kytarový hluk, je pryč. Jak ukazuje záznam z loňského ročníku festivalu Glastonbury, Neil Halstead s Rachel Goswell dokonce občas nasměrují pohledy do obecenstva.
Ona pro shoegaze typická stydlivost možná plynula také z toho, že v tak útlém věku spolu neuměli komunikovat: o vztazích romantických nebo mezi členy v kapele. Bylo jim kolem patnácti let, když spolu začali zkoušet; ani ne dvacet, když podepsali smlouvu s Alanem McGeem ze slavného labelu Creation Records, čímž se ocitli v katalogu vedle sestav jako My Bloody Valentine nebo Primal Scream; a teprve v pětadvaceti už se rozpadli.
Slowdive se ocitli na horské dráze, kterou poháněl britský hudební tisk. Kritici a kritičky měli ve srovnání s dneškem neuvěřitelnou moc a určovali, co se bude poslouchat, jak a kdy.
Kapela byla na vrcholu po vydání debutové desky Just for a Day z roku 1991, kterou časopisy Melody Maker nebo NME opěvovaly. Když dva roky nato zveřejnila své nejslavnější album Souvlaki, titíž novináři už si z ní utahovali.
Mělo to do jisté míry společenský rozměr, i když padlý na hlavu: kritici ze střední třídy se posmívali skupinám jako Slowdive nebo Chapterhouse, že jejich členové pocházejí z dobrých rodin a vychodili prestižní školy. K tomu se měnily nálady i styly - Nirvana s albem Nevermind odstartovala masivní vlnu amerického grunge a vydavatelství Warp zveřejnilo ambientní kompilaci Artificial Intelligence. To změnilo způsob, jakým se poslouchala elektronická hudba: už se nemusela valit z velkých soundsystémů. Z kolektivní euforie se vyvinula v introvertnější formu pro sluchátka.
Shoegaze byl v mnohém přesahový žánr: elektrické kytary používal úplně jinak než rockeři, oproti nimž riffy rozpouštěl do ploch a textur. Ambient a elektronika daly shoegazu - konkrétně britským Seefeel nebo pražským Ecstasy of St. Theresa, toho času nahrávajícím desku Free D v Londýně - nástroje a technologie, jak tuto myšlenku posunout ještě dál. Navíc začaly být v módě taneční remixy kytarových desek a experimentovalo se.
Z těchto odstředivých sil vzešlo druhé album Slowdive nazvané Souvlaki, které vyšlo v listopadu 1993 a před necelými třemi měsíci oslavilo 30. výročí.
Neil Halstead tou dobou poslouchal elektroniku, hlavně producenta Aphexe Twina, a k nahrávání přizval vynálezce ambientu Briana Ena. Jeho vliv je slyšet především v éterické skladbě Souvlaki Space Station, po rytmické stránce zároveň inspirované dubem.
Slowdive jako by se touto nahrávkou odpoutali a začali experimentovat. Hudební kritika ji odsoudila coby "snobárnu", i když skrývala okouzlující balady Some Velvet Morning nebo Here She Comes - trochu v duchu Velvet Underground napsanou rozchodovou píseň. Halstead ji věnoval spoluhráčce Rachel Goswell, s níž v období jejich největší slávy chodil.
Tou dobou už ale naplno propukla mánie okolo žánru britpop a začaly se víc poslouchat rockové hymny Oasis nebo Blur. Zpěvák Richey Edwards z Manic Street Preachers slavně prohlásil, že "Slowdive nenávidí víc než Hitlera". Stal se z nich snadný terč.
Následující album Pygmalion tisk označil za "komerční sebevraždu", Alan McGee je vyrazil z Creation Records a to společně s dalšími neshodami vyústilo v rozpad Slowdive. Přesto dnes bývají obě desky považovány za klasiku a zestárly víc než dobře.
Podobný osud potkal i jiné mladé shoegazeové kapely, které nebyly připravené na slávu - členové spolu přestali komunikovat, vstupovala do toho ega, neunesli to.
Na jednom pódiu se původní sestava Slowdive potkala až po dvaceti letech v roce 2014. Objela všechny důležité festivaly, i když některá vystoupení působila rozpačitě. Eponymní deska z roku 2017 představovala důstojný návrat a byla jednou z jejich nejhlučnějších. Teprve loňské, v pořadí páté album Everything Is Alive ale dokazuje, že Slowdive jsou schopní přijít se zvukem zachycujícím, kde se dnes nacházejí.
Je obdivuhodné, že po tolika letech to dali dohromady - ostatně Rachel Goswell a Neil Halstead se přátelí od útlého dětství.
Novinku výstižně pochválil novinář Jayson Greene v recenzi pro server Pitchfork.com. "Je to první nahrávka, kde můžete slyšet a cítit tíhu těch všech let (kdy spolu Slowdive nebyli). Taky stíny všech ztrát, které tvoří kontury života okolo padesátky," napsal.
Na začátku jejich kariéry stál příslib věčného mládí, dnes to jsou svatby, děti, rozvody, šedivějící vlasy. Everything Is Alive se rodilo během pandemie, která každému někoho vzala: Rachel Goswell zemřela matka, bubeníkovi Simonu Scottovi otec.
Neil Halstead není doslovný, jeho texty ovšem vyprávějí o plynutí času a opakovaně se v nich objevují "duchové". Ale jsou tu také světlo a naděje: pomalou post-rockovou baladu Prayer Remembered napsal tři dny po narození syna. Stopy po kytarovém feedbacku neboli zpětné vazbě jsou slyšet především v úvodní kompozici Shanty, kde se proplétají se syntezátorovou linkou a krautrockovou rytmikou.
Na Everything Is Alive převažuje snová elektronika, celkově je album jemnější a smířlivější; víc dreampop než shoegaze.
"Řekla bych, že si to dnes víc užíváme. Po osobní stránce je to naštvání a zneuznání okolo Souvlaki a Pygmalionu pryč. Užíváme si, že jsme spolu," řekla Rachel Goswell serveru The Quietus. Čím jsou starší, tím víc si všímají mladých lidí v publiku. "Cítím se tak trochu jako jejich matka," dodává.
O mladém posluchačstvu Slowdive z řad generace Z mluví také čísla a algoritmy: s deskou Souvlaki se stali nepravděpodobným hitem sociální sítě TikTok, která loni žila shoegazem. Jen hashtag #slowdive tam má nyní 276,4 milionu sledujících. V Praze tak před publikem stane kapela, jejíž romantický něžný noise bezpečně spojuje generace.
Koncert
Slowdive
(Pořádá agentura Charmenko CZ)
Archa+, Praha, 28. ledna.
