Z dřevěné chatičky na kraji jezera v lesích v jihovýchodním Estonsku stoupá dým. A pára se povaluje i nad dírou v husté vrstvě ledu, kterou právě vysekala jedna z žen chystajících se na tradiční rituál.
Režisérka Anna Hints tuto tradici sama zná od dětství. Z pobytu ve stísněném prostoru sauny vykouzlila pozoruhodný dokument nazvaný Sestry z kouřové sauny, který vyhrál cenu za režii na americkém Sundance a koncem října ho uvedl jihlavský festival dokumentárních filmů. Nyní jej lze vidět v běžných kinech.
Poetika snímku vychází z důvěry hrdinek, jež se nejen nestydí nechat spočinout kameru na vlastních tělech. Především se nezdráhají odhalit své nitro a mnohdy neradostné zkušenosti.
Jak zazní v jedné ze scén, Estonci neznají slovo láska, či ho přinejmenším nepoužívají. "To je nějaké zvíře?" vtipkuje jedna z žen, když imituje reakci vlastního otce. A pozvolna přibývají jiné, mnohdy anekdotické vzpomínky na situace, které přitom samy o sobě k smíchu příliš nejsou.
Jedna z protagonistek vzpomíná, jak se kdysi po pěti letech vrátila domů. Chtěla rodiče překvapit. Když ji ale spatřila matka, jen úsečně poznamenala: "Hm, jsi doma." Stejnou větou později reagoval otec, když dorazil. Žádné objímání, žádné otázky, zato často přísná výchova a opatrné našlapování okolo otázek, které by někoho mohly pohoršit - ať už je to první menstruace, nebo nutnost udržet si panenství.
S vršícími se minutami nenápadného, ale zvláštně podmanivého filmu přibývá vzpomínek. Ty jsou mnohem traumatičtější než někdejší holčičí zmatení z nepochopení vět typu: "Hlavně si udrž kalhoty na sobě."
Otevřená svědectví o potratech, porodu mrtvého dítěte či znásilnění přicházejí spontánně, jako by přítmí skýtalo bezpečnou zónu a teplo neuvolňovalo jen tok krve v žilách, ale také pomáhalo rozpouštět sociální a další zábrany.
Anna Hints často snímá jen části obnažených těl, leckdy tak abstraktní, že zprvu není jasné, o jaké anatomické křivky se jedná. A ženám, které hovoří, jen zřídka hledí do obličeje.
Výsledkem je přímý opak nějakého voyeurství, místo zaostření pohledu se vnímání diváků spíše rozpouští v prostoru sauny, bystří se další smysly, skoro jako by ritualizovaně roztírané hrudky soli vstupovaly i do naší pokožky a jako by rány metlou z březových větviček masírovaly i naše záda.
Režisérka zachycuje několik rituálů v průběhu různých ročních období. Jen občas opouští prostor chaty, většinou když sleduje ženy, jak chystají dřevo a další náležitosti na přípravu sauny. Když se smáčejí pod chladící hladinou vody, případně když probíhá nějaký sedánek se zvuky tahací harmoniky. A podobně zřídka snímek doprovází až šamansky působící hudební podkres.
Celek ale nikdy nepůsobí jako výplod nějaké módní ezoteriky, naopak jde o ponor do čehosi až prapůvodního, do praktik, které zdaleka nejsou ozdravné jen pro tělo.
K místnímu saunování nepatří jen vykuřování dřevem a lískání větvemi stromů, ale také rytmizované pokřiky či dupání, jež sílí úměrně tomu, jakých traumat se ženy zbavují. "Vypudit všechnu bolest, vypudit všechen strach," skandují v jednom ze závěrečných momentů.
Mohlo by to vypadat jako udržování nějakých dávných, k zániku odsouzených tradic. Jenže největší silou Sester z kouřové sauny je schopnost přenést na publikum pocit, že jde o něco živoucího, ba přímo potřebného.
Jemný snímek si umí ve správnou chvíli dupnout, nabízí okamžiky sounáležitosti a vtipkování, stejně jako hlubokých prožitků, které si žádají odvahu a empatii.
Právě um, s nímž Anna Hints vtahuje diváky do tohoto uragánu emocí, jak mísí jemné, důvěrní, intimní chvíle s osvobozující, až emancipační sílou, z toho činí natolik intenzivní prožitek. Aniž by se byť na moment dostavilo podezření, že snímek chce především manifestovat nějakou moderní feministickou agendu. Na to je až příliš upřímný a otevřený.
Režisérka nemluví jen o zkušenostech protagonistek, dotýká se různých zákoutí povahy estonského národa a vytahuje je na povrch, tak jako sůl na potící se kůži vyhání nečistoty. Ta očistná energie je místy až nakažlivá.
Film
Sestry z kouřové sauny
Scénář a režie: Anna Hints
Artcam Films, česká premiéra 23. listopadu.
