Je mladá a úspěšná, přesto - nebo možná právě proto - do velké míry nenáviděná. Edie Ledwellová pracuje jako animátorka a spoluautorka satirického kresleného pořadu, v němž hlavní roli hrají tlející těla, červ, který je pojídá, a duchové. Když na začátku románu Černočerné srdce, který v českém překladu Davida Petrů právě vydalo nakladatelství Kniha Zlín a jenž už třetí týden vede žebříček prodejnosti, přichází do kanceláře Cormorana Strika, o několik let starší detektivové netuší, o jaký se jedná fenomén.
Hlášky ze seriálu natolik zlidověly, že se jimi zdraví lidé na sociálních sítích, podobizny postaviček jsou trendy převlekem na komiksovém festivalu Comic-Con a samotný příběh fanoušky tak nadchl, že podle něj vytvořili počítačovou hru.
Právě jednomu z jejích autorů se ale přestalo líbit, jak se seriál vyvíjí a jak nenadšeně Edie mluví o jeho adaptaci, a tak inicioval hon na čarodějnici. Bez pravidel, zábran, bez jakékoliv empatie. Umělkyni přivedl nejdřív na pokraj nervového zhroucení a nyní do náruče nejžádanějších londýnských soukromých oček. Po nich Edie chce, aby odhalili identitu tvůrce hry, jejího pronásledovatele.
Pro mladou detektivku Robin je to vůbec poprvé, kdy si někdo pro své pátrání chce najmout právě ji, a ne jejího slavnějšího mentora Cormorana Strika, jemuž dříve dělala asistentku. Přesto musí Edie kvůli přetlaku ostatních případů odmítnout a doporučit konkurenci. Na poněkud ušmudlaný vzhled žadatelky, navzdory luxusnímu oblečení, Robin přesto nemůže zapomenout. O to víc, když se pár týdnů nato dozvídá, že animátorku a jejího partnera někdo pobodal mačetou. Navíc na hřbitově, kde seriál před lety vymysleli. Mladá žena je na místě mrtvá, partner těžce zraněný a ochrnutý.
Robin začíná procházet složku dokumentů, kterou Edie zapomněla v jejich kanceláři. Nachází stovky vytištěných tweetů plných osočování z transfobie, rasismu a ableismu, tedy diskriminace osob s postižením. Útoky internetových trollů, zprávy od incelů neboli mužů žijících v nedobrovolném celibátu a nenávidících ženy, stejně jako poněkud překvapivé úniky informací z autorčina soukromí.
Pátrání v kybersvětě jde třicátnici Robin o něco lépe než čtyřicátníkovi Cormoranovi a postupně proniká do srdce počítačové hry, která zřejmě stála na začátku problémů. Setkává se tak se subkulturou gamerů, kteří mnohdy upřednostňují online anonymní život před tím skutečným a kde všem vládne Ediin tajemný, všudypřítomný pronásledovatel Anomie. Je on nebo ona tím, kdo mladou dvojici na hřbitově brutálně napadl? Kdo se za přezdívkou skrývá? A jak je možné, že znal tolik jejich tajemství?
Pátrání na více než tisícovce stran zavádí čtenáře hned do několika sociálních bublin. Mezi bohémské umělce žijící v pochybné a značně rozvětvené komunitě, kde je Ediino zaprodání se videotéce Netflix jedním z největších prohřešků. Mezi neonacisty, kteří se zhlédli v jedné z postav seriálu kvůli jejímu údajnému obdivu čisté nordické rasy a rozhodli se v okolí autorky verbovat příznivce. Pak jsou tu ale také Ediini příbuzní, kteří teď na mrtvé slušně vydělávají - navzdory tomu, že se k ní nikdy moc nehlásili.
Anomie může být kýmkoliv z nich, každý ale může být zároveň i potenciální příští obětí. V bezpečí už nejsou ani detektivové, kteří si navíc po letech spolupráce stále nevyjasnili vzájemné city.
Zatím poslední česky vydaný díl série o Cormoranu Strikovi, kterou J. K. Rowlingová začala publikovat v roce 2013, věrné čtenáře nejspíš nezklame. Kvůli tématu útoku na slavnou ženu připomene první knihu napsanou pod pseudonymem Robert Galbraith, tedy Volání kukačky, kde Cormoran Strike vyšetřoval smrt známé modelky.
Některým britským kritikům zase ve spojitosti s tématem vyvstává sama autorka. I osmapadesátiletá J. K. Rowlingová byla terčem tvrdých útoků na sociálních sítích poté, co se několikrát vymezila proti transsexuálům. Tvrdit ale, že jde o analogii a jakousi obranu jí samotné, by bylo poněkud přehnané. Edie na rozdíl od spisovatelky čelí pronásledovaní spíše kvůli kritice počítačové hry než politickým názorům.
Černočerné srdce je oproti předchozím detektivním knihám obsáhlejší, vrstevnatější a má mnohem více slepých uliček, které čtenáře přivádějí na možná až trochu frustrující množství teorií o vrahovi. Styl psaní působí díky útržkům z herních chatů a sociálních sítí neotřele, někdy ale také trochu nepřehledně - přesto nutí dál číst a od knihy se nikam daleko nevzdalovat.
Naprosto přesvědčivě Rowlingová vyobrazuje svět toxického fanouškovství. Možná i díky zkušenostem z kouzelnického světa Harryho Pottera, o němž psala v letech 1997 až 2007, ví, jak dlouho a vášnivě dokážou obdivovatelé díla rozebírat postavy, úmysly, veškerý další vývoj. A jak vážně, až smrtelně vážně to berou.
Vítaný a osvěžující je také posun detektivky Robin, která se ze Strikovy dočasné sekretářky vypracovala na rovnocennou partnerku, jež dokáže dělat věci po svém. I jí a hrdinovi ale tentokrát rozpletení záhady poměrně dlouho trvá a výjimečně se zdá, že oproti čtenářům nemají náskok.
Hektický konec, který po tak dlouhém napětí působí trochu jako opak vyvrcholení, by možná zasloužil lepší vysvětlení. Pokud tedy bezmezná nenávist a vražda vůbec někdy vysvětlit jdou.
Kniha
Robert Galbraith: Černočerné srdce
(Přeložil David Petrů)
Nakladatelství Kniha Zlín 2024, 1152 stran, 899 korun.
