Recenze - Psát recenzi na závěrečnou sedmou knihu o čarodějnickém učni Harrym Potterovi je práce nevděčná.
Když prozradíte, jak historie jeho boje s Voldemortem dopadla, ti, kteří knihu ještě nedočetli, vás ukamenují. Jenže když z děje neprozradíte nic, připravíte se o valnou část důkazů, jimiž byste mohli podpořit svá tvrzení a argumenty.
Ale k věci. V moderní historii zřejmě nebylo knihy, kterou by čtenáři očekávali netrpělivěji. Však je také Joanne K. Rowlingová napínala celé dva roky. Skoro by se zdálo, že takový časový odstup je pro dílo na pokračování ideální.
První čtyři knihy celé série publikovala autorka v ročních intervalech. Čtenářům, jimž chviličku trvalo, než nového dětského hrdinu zaregistrovali, tak nezbylo, než hltat několik dílů najednou. Mezi čtvrtou a pátou knihou pak zeje mezera tří let, kdy zase hrozilo nebezpečí, že si dětské publikum najde jiné hrdiny a na Harryho a jeho přátele pozapomene. Až u Prince dvojí krve a Relikvií smrti našla autorka onen optimální interval.
Už při čtení předchozích knih bylo jasné, že Rowlingová se od původního záměru napsat příběh určený především pro děti odchyluje čím dál znatelněji.
Bezstarostný život v čarodějnické internátní škole okořeněný pohádkovými kulisami i kouzly se pomalu vytratil. Na jeho místo se začala vkrádat osudovost tolik typická pro eposy a mýty, ve kterých protagonista musí nejdříve projít zasvěcením, aby mohl svést konečný souboj se Zlem.
-
SPECIÁLNÍ GRAFICKÁ PŘÍLOHA
O HARRY POTTEROVI
(recenze filmu, galerie, grafika, vše o knihách a filmu)
Harry Potter je přesně takovým hrdinou: od první chvíle, kdy se s ním potkáváme v den jeho jedenáctých narozenin, je předurčen k tomu, aby se utkal a slavně porazil ztělesněné Zlo v podobě Voldemorta. Nezvratnost jeho osudu je v knihách celé série stále zřetelnější a vrcholu logicky dosahuje v poslední knize.
V originále má přídomek Deathly Hallows, který dvorní překladatel do češtiny převedl jako Relikvie smrti. A právě smrt je klíčovým slovem pro pochopení principu, na němž Rowlingová celý příběh vystavěla. Vše začíná smrtí Harryho rodičů a musí se završit koncem jednoho ze dvou soupeřů: buď mladého čaroděje, nebo Voldemorta.
Jak spektakulární souboj na samém konci knihy dopadne, prozrazovat nebudeme, ačkoliv jen vskutku odvážný sázkař by vsadil na smrt dětského hrdiny. Na druhou stranu: autorka vyřešila tenhle problém tak elegantně jako zřejmě žádný z jejích předchůdců.
Sedmá kniha je hned od počátku úplně jiná než ty předešlé díly. Sice pořád upírá pozornost takřka výhradně na ústřední trojici hlavních hrdinů, ale Harry, Ron a Hermiona tentokrát nestojí 1. září na vlakovém perónu, ze kterého odjíždí vlak do Bradavic. Do školy se za dramatických okolností podívají až v průběhu knihy.
V Británii vládne chaos. Voldemortovi lidé postupně ovládají všechny důležité úřady a začínají rozjíždět rozsáhlé čistky, jejichž cílem je zlikvidovat všechny, kteří v sobě mají byť kapku mudlovské krve. Kdo nevyhovuje, musí se dostavit k podání vysvětlení a hájit se před prověrkovými komisemi. Nepohodlní jsou likvidováni, popřípadě nuceni k emigraci. Atmosférou to celé nepříjemně připomíná totalitní režimy.
Harry je čím dál více spojený s Voldemortem. Zdá se mu o něm v divokých snech, občas má pocit, že je v jeho těle. Společně s Ronem a Hermionou musí čelit neustálým útokům Smrtijedů i rozbrojům a pochybnostem ve vlastních řadách, přesto pokračuje v pátrání po viteálech, jež chrání Voldemortův život.
Postupem času narazí ve vyprávěních starých čarodějů na zmínky o jakýchsi relikviích smrti. Neví se o nich nic přesnějšího, ba dokonce ani Voldemort jim nikdy nevěnoval pozornost. Jde skutečně jen o mýtické povídačky, nebo by se relikvie smrti daly využít v boji se Zlem?
Ve vedlejší linii pak sledujeme Harryho pátrání po Brumbálově minulosti a rodině. Doposud bezvýhradně kladná postava se ve vyprávění pamětníků najednou jeví v jiném světle, podobně jako ostatní. Pochopení historie nakonec Harrymu pomůže v jeho úkolu a ředitel Bradavic dokáže Potterovi radit i ze záhrobí.
Rowlingovou lze opět jen chválit za skvělé využití dřívějších nápadů. Během celé knihy zemře několik vedlejších postav, ovšem Rowlingová přes veškeré temně znějící poznámky v tisku, nakonec měla se čtenáři vcelku slitování.
Dokončení recenze čtěte ZDE
