Třiašedesátiletý Nesbø, jeden z nejslavnějších žijících detektivkářů, napsal už třináctou "holeovku". Na dramatickém konci té předchozí nazvané Nůž z roku 2019 si detektiv a sympatický chlapík s průzračně modrýma očima Harry Hole náhodně vybral jedno město, sedl na letadlo a zmizel z Osla, kde už ho nic dobrého nečekalo.
Na začátku třinácté knihy Zatmění, kterou nyní v překladu Kateřiny Krištůfkové vydala Kniha Zlín, je zoufalý, má noční můry a dochází mu peníze. Zejména na pití. V Los Angeles se "svým způsobem zabydlel, jakmile v sousedství objevil bar Creatures, kde měli tak levný alkohol, že usoudil, že by se tam asi dokázal uchlastat k smrti".
V tomto baru detektiv potkává stárnoucí herečku, která dluží velké peníze mexické mafii. Postarší dámu se sklonem k podobnému pijáctví a možná typu životu se Hole, rytíř bez bázně a hany, rozhodne zachránit. Má na to jen několik málo dní. A musí se kvůli tomu vrátit do Osla, města, které už nikdy nechtěl vidět, k lidem, s nimiž se už nikdy nechtěl setkat, a také ke svému malému synkovi, co má oči stejně průzračně modré jako on.
Nová kniha je v některých ohledech osvěžujícím způsobem méně vážná než ty předešlé. Hole už se nemusí trápit tím, že porušuje předpisy, ani svou spotřebou alkoholu. Pije mnohem víc než jindy a nepracuje pro policii, ale pro známého zbohatlíka, který byl obviněn z vraždy dvou mladých žen a potřebuje prokázat svou nevinu. Že v některých ohledech možná tak nevinný nebude, je detektivovi jasné na první pohled.
Pátrání po vrahovi tentokrát podbarvují příliš rychle ubíhající vteřiny na displeji mexických mobilů. Harry Hole opravdu není v nejlepší formě a místo zkušených kolegů disponuje jen nesympatickým, zkorumpovaným Trulsem, pak kumpánem Øysteinem, což je taxikář a začínající drogový dealer, plus psychologem umírajícím na rakovinu. Tento tým snů se schází v pokoji na onkologické klinice a odtud případ řeší.
Jo Nesbø, jenž celosvětově prodal přes 55 milionů knih, je dnes možná podobně proslulým autorem detektivek jako kdysi královna žánru Agatha Christie. Stejně jako ona stvořil detektiva, kterého si čtenáři zamilovali, protože je nejen inteligentní, ale také má spoustu chyb, s nimiž se lze identifikovat.
Názor na protagonistovo chování se v průběhu čtení může hodně měnit, neměnná však zůstává konstanta jeho povahy. Harry Hole má neochvějný morální kompas a zároveň pochopení pro chyby druhých.
V románu Zatmění třeba dokáže sehnat peníze pro svého nového parťáka, zkorumpovaného policistu, protože chápe, jak člověk může nastřádat dluhy kvůli prohraným sázkám na koně.
V zásadních věcech se nicméně hrdina vždy postaví na stranu morálky a spravedlnosti. V dnešní době, kdy je v knihách právě tohle často bráno spíš jako úsměvná naivita a protagonisté bývají někdy možná až příliš morálně ambivalentní, představuje Hole sympatickou výjimku.
Zároveň se spisovatel drží v podstatě stejného modu operandi jako kdysi Agatha Christie. Také od knih Joa Nesbøho více méně víme, co čekat, a vždy to dostaneme. Vyprávění má pokaždé skvělé tempo, Holeovo pátrání střídají pohledy "do hlavy" vraha a vším se zároveň vinou motivy ze života detektiva, kterého se případy nezřídka dotýkají osobně - jde mu o život, nebo jde také o život jeho nejbližším.
Zápletky bývají nepředvídatelné, ale zároveň jistým způsobem překombinované, podobně jako u Agathy Christie. A stejně jako u ní to nevadí, protože právě moment překvapení - také v případě novinky Zatmění si čtenář pomyslí "bože, co je zase tohle" - patří k půvabu "holeovek".
Do toho všeho zůstává konstantou boj se závislostí na alkoholu, jejž hrdina málokdy vyhrává, ale čtenář mu v tom celou dobu fandí, přestože je často zklamáván.
Kulisu dobarvuje hudba 70. a 80. let minulého století, kterou Harry Hole a jeho kamarádi milují.
Prozradit zbývá už jen jediné, že ani tentokrát se protagonista neupije k smrti. V závěru Zatmění se naopak velmi přehledně otevírá možnost, že příště na něj čeká další nelítostný zločinec. A na čtenáře další zábavná detektivka.
