Recenze - Film Říkejte mi Kuču režisérské dvojice Katherine Fairfax Wright a Malika Zouhali Worrall patří mezi ten druh alarmujících dokumentů, při jejichž sledování si člověk uvědomí, že státem posvěcené pogromy proti skupině obyvatel se mohou odehrávat i v Ugandě, která se dá považovat na africké poměry za docela demokratickou zemi.
Což ovšem neomlouvá návrh zákona, který jen díky velkému mezinárodnímu tlaku a obavě z ekonomických represí neprošel tamním parlamentem. Neuvěřitelná právní úprava navrhovala doživotí nebo dokonce smrt za homosexuální chování a hrozila třemi roky vězení každému, kdo by nepráskl úřadům gaye či lesbičku ve svém okolí.
Pověste je
Film sleduje osudy předních ugandských bojovníků za práva LGBT komunity, kteří v atmosféře všeobecné nenávisti neusilují o společenské zrovnoprávnění, ale v první řadě hlavně o to, aby se nemuseli obávat o svůj život.
Snímek přibližuje osobní příběhy těchto hrdinů, lesbických aktivistek Naome a Stosh nebo lídra emancipační kampaně Davida Kata. Můžeš přijít o přátele, o rodinu, o své blízké, ale jediné, co ti zůstane, je tvoje vlastní síla a té je potřeba se držet. Tak se dají parafrázovat důvody, kterými Naome shrnuje, co ji drží nad vodou a umožňuje pokračovat dál.
Na nenávistné atmosféře v zemi vůči gayům a lesbám se podílí nejvíc silná křesťanská lobby, která označuje gaye z zdroj všeho zlého, zejména za šiřitele AIDS a rekrutování dětí k „nemravným praktikám". Hysterii přitom pomáhají v zemi, v níž fanatici brojí proti importu hodnot ze Západu, rozdmýchávat také evangeličtí kazatelé ze Spojených států.
Možná nejneuvěřitelnějším aspektem kampaně je potom žurnalistický hon na gaye, který přesahuje všechno, o čem kdy mohl snít Goebbels.
Novináři z ugandského deníku Rolling Stone používají i techniky typu infiltrace k tomu, aby se vmísili do komunity gayů a lesbiček a na titulní straně svého plátku potom otiskují fotky i s jejich jmény a titulkem "Pověst je". Nebo uveřejní odhalení, že homosexuální aktivisté byli zapojení do plánování teroristického útoku na fotbalovém stadionu v Kampale, při němž zahynuly desítky lidí.
Není divu, že taková masírka musí mít tragické vyústění. Těsně poté, co film zachytí bezstarostnou atmosféru rozverné party v zapadlém baru, na níž si „kuču" (ugandská varianta termínu „queer") zvolí svou miss, přichází jako rána na solar smutná zpráva. Hlavní hrdina filmu David Kato byl umlácen kladivem k smrti.
Čin vzbudí v celém světě rozhořčení a prezident země si na jakémsi audiozáznamu rozčileně stěžuje, že mu volají zahraniční politici v čele s Hillary Clintonovou a na srdci mají jediné téma: gaye.
Film nepůsobí na emoce jen svým silným příběhem, ale i působivým vizuálním zpracováním. Autorům se daří nejen dostat se v intimních momentech svým hrdinům pod kůži, ale v exteriérových scénách také zachytit ducha téhle zvláštní a komplikované země bojující o podobu své budoucnosti.
Festival Jeden svět 2013 film Říkejte mi Kuču promítá:
05.03., 18:00 Atlas, malý sál
08.03., 21:45 Lucerna
09.03., 20:00 Ponrepo
