reklama
 
 

Recenze: Z Lany Del Rey se stala jedna z mála rozpoznatelných zpěvaček, i když hity už nenabízí

28. 7. 2017
Album Lust For Life mělo být velkým návratem k úspěšnému debutu Born To Die s hity jako Video Games, Born to Die nebo National Anthem. Zpěvačka Lana Del Rey se však na čtvrté desce pod pseudonymem ke svým kořenům obrací jen na dvojici singlů. Nový materiál je jinak tklivý, nehitový a místy až překvapivě silně ovlivněný současnou urban music.
Doporučujeme

Nostalgie byla pro americkou zpěvačku Elizabeth Grantovou alias Lanu Del Rey vždycky velké téma. Nikdy jí ale nebylo tolik jako na novém albu Lust For Life.

V patosu a zastřené atmosféře výrazně inspirované hudbou šedesátých a sedmdesátých let se houpají téměř všechny nové skladby o lásce, sexu, drogách a nově i o celospolečenských problémech.

Tentokrát si více všímá postavení žen v americké společnosti (God Bless America - And All the Beautiful Women in It) nebo pocitu izolovanosti současné generace (Coachella - Woodstock In My Mind) a její snaha zvážnět nevyznívá naprázdno.

Lana Del Rey působila už od první nahrávky jako ta nejvíce zasněná popová zpěvačka, nepřekvapí proto, nakolik se i nové písně zdají být vytržené od reality.

Sobě vlastní vysokou polohu hypnotického vokálu nevynechala na žádném albu, ovšem svěžest, jakou vyvolávala na pozadí kytar na desce Ultraviolence, se zopakovat nepodařilo. Nedostavuje se ani euforický dojem osudovosti, s nímž si na debutu a následném EP Paradise podmanila všechny citlivé duše tehdejší young adult generace.

Chybí refrény a s nimi i energie

Může za to především fakt, že na nové desce chybí velké refrény, přes které z prvotiny sálala nezastavitelná energie. Lust For Life je o poznání klidnější, dospělejší, promyšlenější. Někde v onom procesu se ale ztratilo cosi z té Lany, kvůli níž byli posluchači kdysi ochotni platit tisícové sumy, jen aby se dostali na její okamžitě vyprodaný pražský koncert.

S novinkou přitom Lana chtěla právě těmto fanouškům vzkázat, že v ní dřívější elán stále dřímá. Že se ráda líbí, že jí sluší rozmáchlé filmové aranže. Slib však zůstal na půli cesty, podobných skladeb album nabízí jen několik.

Jedná se především o povedené singly Love a Lust For Life s The Weekndem nebo třeba o krásně táhlou 13 Beaches. Tyto tři skladby mají jednoduchou, výraznou kompozici, která zpěvaččině projevu skvěle sedí.

Podobně silná je i písničkářská část nahrávky - do spojení se Stevie Nicksovou na Beautiful People Beautiful Problems se vpila velká část kouzla Fleetwood Mac a vykrystalizovala v jednu z nejsilnějších písní na desce. Akustická poloha Laně sedla i se Seanem Ono Lennonem na Tomorrow Never Came, která si vystačí s jediným velice prostým motivem a několika málo nástroji.

Největší zaváháni na jinak povedené desce představují písně Cherry, Summer Bummer či Groupie Love, shodně postavené na trapových smyčkách v pozadí, triphopových beatech a urban frázování. Skladby jsou si podobné a nahrávku rozmělňují, navíc přítomnost hiphopera ASAP Rockyho v posledních dvou zmíněných písních velmi ruší.

Lana Del Rey: Lust For Life

Vydal Interscope, 2017
Stopáž: 71:56
Hodnocení Aktuálně.cz: 70 % 

Lust For Life má však hudebně celkově výraznější vedení než předchozí Honeymoon a drží si zvuk, který Laninu popovou vizi definuje.

A to je největší přínos. V době, kdy málokterou současnou zpěvačku bezpečně poznáme podle několika úvodních taktů, je podobná vlastnost malým vítězstvím.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama