Recenze: Prezident Blaník umí být vtipný jako nikdo druhý. Ve filmu ale řeší příliš mnoho problémů

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
1. 2. 2018 17:49
Ve snímku Prezident Blaník se hrdina úspěšného satirického seriálu Kancelář Blaník utká se skutečnými prezidentskými kandidáty, Andrejem Babišem, Číňany, duchem Václava Havla i s limity celovečerního formátu. Pobyt na čerstvém vzduchu během první čtvrthodiny filmu přináší prvotřídní komické i satirické šlehy, podobně jako vrcholné díly seriálu. S celkem už je to složitější.
Tonda Blaník míří na Hrad. Trochu se to ale zvrtne.
Tonda Blaník míří na Hrad. Trochu se to ale zvrtne. | Foto: Falcon

Čtyři roky především telefonoval. S těmi nejmocnějšími lidmi České republiky. Nyní se rozhodl stát se jedním z nich - a to rovnou prezidentem. Neoblíbenější český lobbista Tonda Blaník se vydal z obrazovky na filmové plátno a ze zákulisí své malé kanceláře přímo do terénu.

Kancelář Blaník od prvních, čtyři roky starých dílů zahýbala celou společností. Hlad po patřičně ostrém a nekorektním nástupci satirického pořadu Česká soda se podařilo alespoň částečně ukojit, a tvůrci navíc vytvořili v tuzemsku nepříliš známý formát: nikoliv soubor skečů, ale hrané dílo, jehož hrdina se co do tradice českých fiktivních velikánů zařadil alespoň na chvíli někam po bok Josefa Švejka či Járy Cimrmana.

Podobně jako oni byl postavou dostatečně mlhavou, aby do ní tvůrci, pohrávající si s tenkou hranicí mezi realitou a fikcí, mohli promítnout ledasjaký názor. Jednoduchý, ale funkční koncept jedné kanceláře, tří postav a Blaníkova telefonu, na jehož druhém konci může být kdokoliv, pravidelně oživovaly novinové titulky, u nichž divák kolikrát zauvažoval, zda realitu jen jemně posouvají, či ji karikaturně staví na hlavu.

S postupem času už telefonující Tonda nekráčel jen průchodem do kanceláře, případně tyransky nepeskoval své dva podřízené, tajemníka Žížalu a asistentku Lenku. Občas se vydal do "akce" a tvůrci se svou všetečnou, roztěkanou, dokumentaristicky působící kamerou infiltrovali samotnou skutečnost.

Tonda pořvávající u vjezdu do tunelu Blanka, jímž zrovna projíždí reálný aktivistický průvod cyklistů, či kamera zabírající letmo poslance Tomia Okamuru v jeho autě, aby pak mohl Tonda ucedit uštěpačnou poznámku - v takových momentech se seriál otevíral k ještě odvážnějším a nápaditějším formátům, v nichž originalitu tvořilo kouzlo spontánně zachycené situace.

Prezidentská volba a s ní spojená možnost několikaměsíčního natáčení celovečerního filmu poskytly režisérovi Marku Najbrtovi a jeho týmu jedinečnou příležitost s tímto kouzlem okamžiku více pracovat.

Původně tvůrci dokonce zvažovali, že se představitel Tondy Blaníka Marek Daniel skutečně přejmenuje na Blaníka a podpisy občanů začne sbírat nejen pro oko kamery, ale též doopravdy. Daniel usoudil, že kvůli svému zdraví a povaze nerváka se do podobné hry nepustí. Těžko mu to zazlívat, ale představa, že by to dotáhl až do televizních debat, zní jako dokonalý základ pro mystifikačně-satirické dílo s potenciálem přesáhnout českou kotlinu.

I tak nejsilnější okamžiky snímku pramení právě z nepřipravených reakcí prezidentských kandidátů Michala Horáčka, Jiřího Drahoše či Marka Hilšera, Ivana Bartoše nebo Andreje Babiše na přítomnost Blaníka a jeho seriálových kolegů Lenky a Žížaly. 

Když Jiří Drahoš po boku manželky odpovídá na Lenčinu poznámku, že je kanec, je to zábavné. Podobně když Andrej Babiš Tondovi slibuje, že ho podpoří. Dokládá to fakt, že seriál zakořenil v myslích nejen diváků, ale také politiků, kteří ochotně začnou s tvůrci hrát jejich hru.

Hned vzápětí se však vynoří otázka, zda taková nevinná kočkovaná není málo. Oproti dřívějším fiktivním, ale ostře rýpavým seriálovým telefonátům, reflektujícím třeba počínání tehdejšího ministra financí Babiše, tentokrát scénka se skutečnou postavou působí spíš jako radostný důkaz toho, že tvůrcům sice někdy přálo štěstí, ale že místo drsnější konfrontace se spokojili s podáním ruky. Se srandičkou, která politikovu image spíše vylepší.

Prezident Blaník nicméně obsahuje řadu povedených vtipů a někdy z reality vzejde kouzelně absurdní situace, jako když prezident Miloš Zeman mává skupince herců v potrhlých sektářských kostýmech, aniž by nejspíš tušil, že nejde o jeho skutečné fanoušky.

Natáčení, během kterého nebyl známý výsledek volby, a tudíž ani pointa, nicméně k tak zacílené satiře, s jakou pracoval seriál, nevede. Hlavně se tu však ukazuje limit postavy, která se nevyjadřovala nadčasově, nýbrž ke konkrétním kauzám.

Blaník je otevřeně konfrontovaný s tím, co je od prvního dílu jasné: že je nejen všemocný lobbista, který v hoře Blaník umí najít ztracený článek Ferdinanda Peroutky, ale zároveň mamánek a muž zklamaný porevolučním vývojem. Střet s vlastním svědomím i s duchem Václava Havla však jako jednotící linka nestačí.

Prezident Blaník

Česká komedie, 2018, 85 minut
Režie: Marek Najbrt
Scénář: Tomáš Hodan, Robert Geisler, Jan Bartes, Benjamin Tuček, Marek Najbrt
Hrají: Marek Daniel, Michal Dalecký, Halka Třešňáková, Jakub Železný, Tomáš Sedláček, Ladislav Špaček, Tomáš Klus a další
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
Distribuční permiéra: 1. 2. 2018

Od chvíle, kdy se hlavní postava musí vzdát své prezidentské kandidatury, se snímek pohybuje na neujasněné dramaturgické sinusoidě.

V jejích vrcholech se dotýká toho nejlepšího ze současné české filmové komedie a mnohdy komediální vrcholy i pokoří. V opačných pólech křivky vládnou spíše rozpaky, že Prezident Blaník není vyhraněnou satirou, ale bojůvkou odehrávající se na mnoha bojištích.

Blaník se jako typicky "malý" český hrdina - znázorňující paradox novodobých dějin, které generují spíše karikatury hrdinů a zlosynů než skutečné vzory a odstrašující příklady - nestal Švejkem ani Cimrmanem. Na to je nakonec postavou mlhavou až příliš. Jeho závěrečný, takřka dojemný úprk od hranic české vlasti zpět do otčiny s korunovačními klenoty v rukou přesto přináší naději.

Třeba to vyjde příště a Tonda se vrátí - ať už jako padouch, nebo hrdina. Však se v blaníkovském seriálu od počátku ukazuje, že jsou všichni jedna rodina.

 

Právě se děje

před 8 minutami

Alternativa pro Německo se po ostré kritice omluvila za rasistické omalovánky

Ostrou kritiku si vysloužila pravicově populistická strana Alternativa pro Německo (AfD) za dětské omalovánky, které její členové rozdávali na akci v porýnském Krefeldu. Sešit totiž neobsahoval obrázky pohádkových postaviček, ale kresby, které jsou podle kritiků rasistické, xenofobní a plné stereotypů. Případem se zabývá i policie, informoval list Westdeutsche Zeitung. AfD kritiku nejdříve odmítla, ve středu se ale za vytištění omalovánek omluvila a jejich rozdávání označila za "organizační chybu".

V sešitu s názvem "Nordrhein-Westfalen zum Ausmalen" (Severní Porýní-Vestfálsko k vymalování) je například obrázek lidí v autech s tureckými vlajkami a zbraněmi v rukou. Na další straně jsou nakreslení lidé s kostí v kudrnatých vlasech, kteří se koupou v bazénu, od něhož prchají mladé dívky. Na obrázku je ve vodě také zcela zahalená žena či ruka s nožem. Omalovánky rozdávala minulý týden na své akci v Krefeldu frakce AfD ze zemského parlamentu nejlidnatější německé země, Severního Porýní-Vestfálska.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Export zbraní z ČR loni stoupl na až na 18 miliard korun, tvrdí zbrojaři

Export zbraní a vojenského materiálu z České republiky loni vzrostl podle odhadu Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu na 17 až 18 miliard korun. Její prezident Jiří Hynek to řekl na středečním zasedání sněmovního výboru pro obranu. V roce 2018 export zbraní a vojenského materiálu činil 14 miliard korun, o rok dříve 15,1 miliardy. Oficiální čísla za loňský rok budou známa zhruba v polovině roku. Pokud by se odhad potvrdil, šlo by o jeden z nejlepších výsledků za poslední roky.

Zdroj: ČTK
Další zprávy