Je s podivem, že první film o Miladě Horákové se do kin dostává až téměř třicet let po pádu režimu, který odsoudil československou hrdinku na smrt.
Příznivci deset let slibovaného snímku Davida Mrnky už proto měsíce sdílí články, oceňují tvůrce za jejich vytrvalost (nedostali podporu od fondu kinematografie ani od České televize) a mluví o nich v podstatě jako o hrdinech, kteří napravují dávnou křivdu.
Že se z Milady dávno před její premiérou podařilo vytvořit jakýsi společenský akt, je v pořádku. Představou "kdo oceňuje film Milada, oceňuje správné hodnoty" se naplňuje jedna z funkcí, které může umělecké dílo mít.
Škoda, že se nyní Mrnkův snímek opravdu dostává do kin. Až se totiž ukáže, že se velmi zjevně nepovedl, ztratí budované symboly a gesta na své síle.
Scéna jde za scénou a nic neříká
Do výsledné pohromy se promítá hlavně fakt, že původní sestřih měl přes tři a půl hodiny a cestu bylo nutné proklestit téměř polovinou materiálu. Výsledek tak kupí scénu za scénou bez jasné struktury a gradace, bez dějových oblouků a point.
Ukazovat na něco jiného než na Miladu Horákovou trpící jednou v obýváku, pak v ložnici, pak ve vězení nezbývá čas.
Všechny tyto scény pak režisér zakončuje postupným ztmavením obrazu až do úplné tmy, přičemž jiné než ironické užití archaické stmívačky se dnes už takřka nevidí.
Stejně tak se už jinak než parodicky nesděluje děj pomocí záběrů na titulky novin. I tento postup ale Mrnka užívá ve vší vážnosti. Snaží se nejspíš, aby z nesouvislých výjevů vznikl alespoň nějaký příběh. Jenže když titulek novin oznamuje, že Horáková kritizuje komunisty, a následují záběry z projevu, z nějž nic takového nevyplývá, je divák leda zmatený.
Celý snímek se potýká s neschopností komunikovat s publikem. Co chce sdělit? Pokouší se zrekonstruovat, jestli Horáková byla, nebo nebyla špionka? Zda se stala obětí komplotu, nebo se aktivně angažovala proti režimu? Těžko říct. Odvyprávět zpětně děj od začátku do konce je skoro nemožné, jak nepřehledně se jeví.
Dvojznačnost, která je prázdná
Tvůrci deklarovali, že z protagonistky nechtějí udělat ikonu a mají v plánu poukázat i na její nedostatky. Vlastně nelhali. Chladný vztah Horákové k rodině a ochota upřednostnit politický boj v sobě nesou morální konflikt.
Tuto dvojznačnost se však autorům nedaří zužitkovat, motivy vnitřního konfliktu totiž nemají na diváka jak dolehnout. Formální prostředky - hudba či záběrování - pojímají Horákovou jako dokonalou antickou sochu.
A jakkoliv herečka Ayelet Zurerová svou roli studovala, komunikovala s dcerou Horákové a v každé scéně měla na paměti řadu nuancí, do samotného výkonu se jí to přenést nedaří. V každém momentu vypadá stejně.
Milada
České historické drama, 2017
Režie: David Mrnka
Hrají: Ayelet Zurerová, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Anna Geislerová a další
Distribuční premiéra: 2. listopadu 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 45 %
O dalších pár kroků se film českým divákům vzdaluje kvůli angličtině s příšernými přízvuky nebo nepadnoucím dabingem. Snad se potvrdí režisérova teze, že nepřirozeně zní jazyk Milady jen Čechům. Jenže i kdyby měl pravdu, zážitek našinců tím nestoupne.
Milada měla mnoho ambicí a jako společenský akt, jako gesto funguje skvěle. Jako ucelené dramatické dílo, jako lidský příběh nebo jako pohled do historie však selhává.
Je odtažitá, statická, neschopná vytvořit dojem kontinuálního vyprávění a mnohé režijní volby si koledují o výsměch. Bohužel.
