Písní, které jsou čistou esencí "starých" Imagine Dragons, je na albu Evolve tak třetina. A je to na první poslech škoda. Americká poprocková skupina totiž vydala teprve třetí album a dosud nadšení fanoušci by jistě zvládli nášup.

Na druhou stranu, pokud Imagine Dragons nechtějí vyhořet stejně rychle, jako zazářili, je vývoj nezbytný. Kapela zřejmě i proto výrazně ubrala na rockové části svého typického mixu a místo toho se dala na disko.

Začalo to dobře

Album začíná nadějně - temný zvuk syntetických 80. let v I Don’t Know Why dává vzpomenout na nejlepší doby rakouské legendy Falca. Zlom ale přichází už s refrénem, nejspíš vygenerovaným automatem na současný disko-pop. V kontextu celého alba se ale nakonec ukáže, že I Don’t Know Why patří mezi to zajímavější na desce.

Z první poloviny nahrávky vystupuje ještě Walking the Wire, asi nejhezčí cajdák, jaký kapela zatím natočila. O baladách se v jejich případě vzhledem k jednoduchým textům nedá příliš mluvit.

Nedostatek básnické invence jako by na novince vystupoval do popředí mnohem víc, možná právě kvůli výrazně jednodušší hudbě. Písně na Evolve míří na první dobrou, během dalších přehrání v nich ale posluchač už nic nového neobjeví.

Deska navíc působí dojmem, že se zcela vyhnula producentskému dohledu. Pěstí na ucho je píseň Yesterday, která snad vznikla při pořádném mejdanu. Tahle bláznivá odrhovačka s vyzněním zbytku alba nemá nic společného a zoufale se na něj nehodí.

Paradoxně se vyplatí pořídit si deluxe verzi alba, která kromě Levitate z filmu Passengers a písně Not Today nabízí i výrazně zábavnější verzi singlu Believer. Imagine Dragons se budou muset pořádně ohánět, aby se tímto materiálem zavděčili zmlsaným fanouškům aspoň naživo - v Čechách za pár dní na Colours of Ostrava.