Ve světě, kde obří, lidmi pilotovaní roboti porazili ještě větší ještěry z jiné dimenze a zabránili tak apokalypse, má domácí kutilství nezvyklé podoby. Třeba patnáctiletá Amara si ve své skrýši nepostavila ani natahovač budíků s křidýlkem, ani konev, která šetří vodou. Hrdinka snímku Pacific Rim: Povstání si ze starého šrotu ilegálně poskládala bojového robota.

Je to jen malá verze strojů, jaké diváci znají z prvního dílu série Pacific Rim, v níž oblíbené japonské téma střetu příšer a robotů přinesl na hollywoodské plátno mexický režisér Guillermo del Toro, milovník monster všeho druhu. Hned v úvodu pokračování, které už del Toro jen produkoval, se tento "robůtek" střetne se svým o poznání větším vzorem.

Druhý díl akční řezanice se ještě více přibližuje japonským animovaným seriálům, jimiž se del Toro inspiroval: nikoli vrcholům žánru zvaného mecha anime, ale tuctovým komediálně akčním kouskům pro náctileté publikum.

Pryč je epická šíře a osudový rozměr i detailní hrátky s měřítkem. Ani del Toro netočil nic jiného než mainstreamový "akčňák", ale do původního snímku se navzdory jednorozměrným postavám a tuctovému příběhu otiskla režisérova celoživotní vášeň. "Abychom mohli bojovat s monstry, vytvořili jsme si vlastní monstra," zní v úvodu Del Torovy první části. Věta, která by klidně mohla být mottem celé jeho filmové tvorby, jež k monstrům vždy hleděla se zvláštní směsí lásky a bázně.

Del Toro se tu stejně jako ve svých ambicióznějších dílech dotýkal témat, jako je role paměti a vliv minulosti na chování hrdinů. Hlavně však vytvořil živelnou, vizuálně strhující podívanou o obludách, které přicházejí z trhlin v hlubinách moře, až nápadně připomínající peklo.

Související

Recenze: Oscarový favorit Tvář vody skládá poctu béčkovému sci-fi z 50. let. A chybí mu napětí

Druhý Pacific Rim začíná zábavnou akční scénou, v níž mladá Amara zkouší pilotovat vlastnoručně vyrobeného robota a postavit se s ním násobně většímu protivníkovi. Do toho se slovně handrkuje s cizím chlápkem. Ten o chvilku dříve vpadl do její skrýše a nyní chce jejího robota řídit místo ní, aby se oba dostali z průšvihu. Brzy se ukáže, že onen chlapík je syn velitele pozemských sil z prvního dílu. Oba outsideři se záhy zapojí do další mise na záchranu lidstva.

Úvodní akční scéna je bohužel zdaleka nejlepší ze všech. Vtipně se v ní pracuje s rozdílnou velikostí robotů a od monumentálních, místy až hrůzostrašných - v mlze, dešti či noci utopených - soubojů z "jedničky" se posunula blíže k rozpustilému otloukání robotů ze série Transformers.

Pacific Rim: Povstání se odehrává ve světě, který byl od mimozemských ještěrů zvaných Kaiju zdánlivě osvobozený, a tak se lidé musí prát mezi sebou, což pro ně není problém.

Robotičtí veteráni války s Kaiju nyní čelí nástupu moderních dronů, rozehrává se boj o moc. Tedy až do chvíle, kdy dronům narostou ještěří drápy a nepřítel je zpět. Scény ukazující tuto fúzi robotických konstrukcí s biologickým materiálem patří k nejpůsobivějším detailům druhého Pacific Rimu. Škoda, že dál se s nimi příliš nepracuje.

Zatímco Del Toro uměl do svého prvního filmu dostat originální obrazy i perspektivu obyčejných lidí, kolem nichž se odehrává souboj monstrózních rozměrů, jeho nástupce, debutující Steven S. DeKnight, se spokojil s přehledně nasnímanými střety bez větších nápadů.

Nikdy tak nedojde k podobně ohromující scéně, jako když del Torův robot pěstí drtí celé jedno patro mrakodrapu, aby se po průletu mnoha kancelářemi robotická ruka zastavila u jednoho stolu a rozpohybovala na něm postavené kyvadélko.

Režisér DeKnight ještěří monstra osvobodil z rozbouřených živlů, divák si tak může obludy o něco lépe prohlédnout (aby je pak lépe poznal v hračkářství, až bude nakupovat nové figurky do sbírky).

Potvory tak ale paradoxně přišly o svou osobitost: až se omrzí špičkování mezi hlavními protagonisty, což netrvá dlouho, nezbude z Pacific Rimu takřka nic. Docela hezky a bezbolestně se na něj kouká, fanoušek prvního dílu si však jistě zklamaně říká, proč del Toro od série utekl. 

Mexický tvůrce nejspíš věděl, co dělá, za svůj nový titul Tvář vody nedávno získal několik Oscarů. Jenže tento rádoby podvratný oscarový pokus zasadit monstra do melancholického melodramatu z doby studené války je nakonec mnohem zbytečnější a prázdnější projekt než jeho podceňovaná žánrová chuťovka Pacific Rim. Dvojka je oproti ní jen solidně rozpohybovaná hromada železa a ještěrčí DNA.