Bavit se podrobněji o takhle malé kapele by možná nemělo smysl, kdyby nehodlali 11. srpna zavítat na Love Planet na pražské Výstaviště.
A jejich koncerty jsou větší jízda než plato valia od maminky v letadle na Madagaskar. Byli jste 15. ledna v Abatonu? Tak víte, o co kráčí. Nebyli? Máte druhou šanci. A teď si poslechněte, kdo a jak.
Za všechno může Eddie Argos. Ten, co má rád van Gogha. Postupně opustil jednu, resp. dvě kapely ve svém rodném Bournemouthu a přestěhoval se do Londýna, kde dostal chuť založit si další.
Otravoval tak dlouho, až se někdo chytnul - Chris Chinchilla, kytarista. Má rád ska a kdo ví, jestli tohle je důvod (oficiálně personal reasons), proč těsně po vydání debutu od Art Brut odešel. Nicméně teď už je na jeho místě Jasper Future.
Díky Chrisovi ovšem do sestavy vplula slečna Federica Feedback, Němka, baskytaristka, a díky Eddiemu pak kámoš z Bournemouthu, Ian Kastilkin, kytarista.
Posledního člena doslova ulovili - v obchodě, kde pracoval; někdo ho slyšel mluvit v buse o hraní a práci a zmínil se o tom Argosovi. Je jím Mikey B, taky Němec, bicák. Hraje vestoje.
Květen 2003, kapela Art Brut se vylíhla. Proč? Protože Eddie chtěl být "osm týdnů v řadě v Top of the Pops" a taky "napsat song tak univerzální jako Happy Birthday" či "napsat song, který usmíří Izrael a Palestinu" - jak se zpívá v prvním singlu, který Art Brut vydali, Formed A Band z roku 2004.
Protože Chris si myslel, že na kapelu by se mohly dobře balit kočky. Protože rock and roll je sranda a sranda musí bejt.
Další singly a následně debut Bang Bang Rock and Roll v květnu 2005 jim zajistily pozitivní ohlas jak u kritiky, tak u publika.
Byli i tací, kteří je považovali za další kytarovou rychlokvašku, která zmizí, jak se objevila, nicméně většina se shodovala, že na nich něco je. A taky že je, i když Top of the Pops se nakonec nekonala - a jak víme, už ani nebude.
Bang Bang Rock and Roll přináší člověku radost do života. Našláplé skladby našlapané vtipem v textech, které přišláplým jazykem dialektu deklamuje Argos, rozhýbou tělo a ústa roztáhnou do úsměvu.
Je z nich zřetelné, že zas tak vážně, jak by se z Formed A Band při absenci nadhledu dalo odtušit, se Art Brut neberou. V podstatě hlavně paří a chtějí, abyste pařili s nimi.
Eddie zpívá o obyčejných věcech - staré lásky, nové lásky, selhání v posteli, moderní umění. Nicméně za jeho podání by se stydět nemusel ani Agassi.
Chytlavost umocněná (v dobrém) vtíravou melodií a vtip smixovaný se zvláštní formou údernosti, obojí přesně mířené na to správné místo v mozku omladiny dneška. Eso. Texty se vyplatí znát, než se ocitnete pod pódiem.
A co mají Art Brut společného se stejnojmenným žánrem výtvarného umění? Art brut je směr, který si bere za vzor například díla dětí či duševně nemocných. Je to umění a není to umění.
Art Brut jsou trendy cool kytarovka a nejsou trendy cool kytarovka, protože si dělají legraci sami ze sebe, potažmo z trendy cool kytarovek, a přitom znějí naprosto stejně. A nádech punk-rocku jim dodává na infantilnosti. No a Eddie Argos má art brut rád.
Až se zuje, poznáte, že show začíná. Příjemnou zábavu.
