Pro umělce je tento materiál analogií malířské barvy. Stejně jako sliz ji vnímá coby pomyslnou životadárnou mízu pojící jak biologický organismus rostliny, tak malbu.
Příkaský se narodil roku 1985, žije a pracuje v Praze. Vystudoval tamní Akademii výtvarných umění v ateliéru Vladimíra Kokolii.
"Je to současný český malíř, výrazná osobnost. Mezi jeho tvorbou se začínají objevovat snahy expandovat z obrazu," říká kurátor výstavy Filip Jakš. "Když je Příkaský v budovách, které nejsou památkově chráněné, tak je pokryje malbami, obrazy propojí. Jsou pro ně živé bytosti, entity. Pavel Příkaský je zaujatý biologií, obrazy nechává nejasné, nedodělané," dodává.
Galerie vystavuje 25 jeho obrazů z posledních let. Jeden například evokuje embryo krokodýla, další zobrazují dravé mořské ryby murény. Pocházejí ze sérií nazvaných Mucilage a Sen Lykantropa. "Pro mě bylo důležité anglické slovo mucilage, což je rostlinný sliz. V obrazech jsou odkazy na přírodu, člověka v přírodě. Slovo odkazuje na hybridní formu, což je současný jev, přírodní věci jsou hodně ovlivněné člověkem, kyselý déšť, genetická manipulace," domnívá se Příkaský.
Autor znázorňuje také jakési mytologické hybridy, nové postavy, které jsou výsledkem pomyslné apokalypsy - připomínají napůl lidi, napůl zvířata.
Nejvýraznější barvou na jeho obrazech bývá fialová. "Nepoužívám černou, pro mě jsou modrá a fialová nejtemnějšími barvami. Je to i odkaz na genciánku, fialová odkazovala na lidské tělo, léčbu," zdůvodňuje to Příkaský. Hořec neboli gentiana je rod rostlin.
Gočárova galerie, do loňska známá jako Východočeská galerie, tento měsíc zahájila zkušební provoz v přestavěných pardubických Automatických mlýnech. Tam se přestěhovala ze zdejšího zámku.
