V rapovém muzikálu nazvaném Noc zlomených nehtů, jejž nově uvádí pražské Divadlo pod Palmovkou, následuje noc plná nečekaných zvratů, absurdních rozuzlení a kokainového rauše. Z něho prosvítá jak válka gangů v drogovém podsvětí, tak i dávný milostný trojúhelník konkurenčních mafiánů s feťačkou.
Novinka libeňské scény dopředu vzbuzovala očekávání, neboť texty písní napsal Adam Svatoš zvaný Kato, frontman hiphopové skupiny Prago Union. Zároveň se jedná o další projekt oceňovaného dramatika a režiséra Tomáše Dianišky, jenž dovede vystavět celou hru z chytlavých hlášek a citací popkultury 90. let minulého století včetně béčkových filmů či braku.
Dianiška už vytěžil i historické reálie například z doby nacistické okupace. Nakládá s nimi vždy autorsky, se specifickým humorem na hraně parodie, a tak bývá označován za hitmakera se zaručeným receptem na dobře udělanou hru z moderních českých dějin. Své projekty obvykle píše, režíruje, zároveň na Palmovce hraje. Ohromná produktivita devětatřicetiletého umělce, jenž začínal v Liberci a dnes se tryskovou rychlostí přesouvá z jedné scény na druhou, však hrozí i vyhořením či přinejmenším úpadkem do stereotypu.
Sestupná tendence byla patrná v Dianiškových inscenacích Encyklopedie akčního filmu na domovské scéně, loňském Pravomilovi v pražské Dlouhé nebo Těle tajné agentky, uvedeném královéhradeckým Klicperovým divadlem. Jako by potřeboval restart nebo nový impulz, odstartoval pak Dianiška minulou sezonu na Palmovce návratem k vrstevníkům z Liberce, odkud za ním do Prahy přišli Barbora Kubátová s Jakubem Albrechtem. Společně v Libni uvedli divadelní verzi blogu o životě s kulturním novinářem nazvanou Žena filmového kritika. Ta potvrdila, že kolegové na Dianiškovu poetiku slyší daleko lépe než herci z jiných divadel a že navzdory stylizaci jejich postavy neztrácí plastičnost či uvěřitelnost. Oba protagonisté navíc za léta vyzráli ve výrazné osobnosti.
Půdorys vztahového dramatu se kromě Ženy filmového kritika vyskytoval také v Národní sbírce zlozvyků. Tu letos Dianiška vytvořil s novocirkusovým souborem Losers Cirque Company, čímž poprvé vykročil mimo obvyklý činoherní obzor. Za druhý úkrok stranou lze nyní považovat Noc zlomených nehtů. Přestože v mnoha ohledech nese charakteristické rysy autorovy poetiky, pohání ji rap. Oba projekty spojuje i jméno spoluautorky Lenky Veverkové, nové dramaturgyně Divadla pod Palmovkou.
Dianiška opět cituje všechny myslitelné žánrové stereotypy jako filmy Trainspotting režiséra Dannyho Boylea, Podfu(c)k od Guye Ritchieho nebo Hanebný pancharti od Quentina Tarantina. Jejich nejvypjatější moment připomíná vrcholná scéna inscenace, mafiánská přestřelka s opakujícím se refrénem "Nemiř na mě, nemiř na mě", ve které konečně získává opodstatnění i využití rapu.
Shodnými motivy rapu a pančování kokainu muzikál připomene předloňský český film Banger. Jako předloha Noci zlomených nehtů nicméně posloužil audioseriál Dianišky a Vaverkové nazvaný Sněženky a gangsteři, výrazně přepracovaný pro divadelní potřeby.
Výsledný tvar má nejblíž k parodii. Noc zlomených nehtů chce především za každou cenu pobavit. Přetéká však nápady i textovými odbočkami, které zbytečně komplikují a zdržují základní příběhovou linku. První část musí postupně představit všechny zúčastněné, a tak těžkopádně plyne až do pauzy. Po ní vývoj událostí přece jenom nabere větší spád.
Zdaleka ne všechny Dianiškovy typické hlášky ale mají lehkost a pointu. Dost často zbytečně a prvoplánově tlačí na pilu naprostými banalitami. To hru ochuzuje o hlubší podtón, který byl v jeho pracích navzdory humoru vždy přítomný.
Postavy bohužel působí jako do základu zploštělé karikatury. Těžko říct, může-li za to scénář, režie či interpreti. Někteří hrají s takovou nadsázkou, až je jejich výkon v poměrech divadla nedisponujícího druhou galerií neúnosný - jako hostující Karolína Baranová, rapující a hrající přímo o život. V podstatě jediný, kdo ve své figuře zlínského drogového mafiána Viktora dokázal vyhmátnout přesnou míru nadsázky, je Jan Teplý. I když dobrý výkon odvádí také Ivana Wojtylová v roli matky a majitelky bytu obývaného hrdinkami.
Nocí zlomených nehtů začala libeňská scéna 77. sezonu, jejíž podtitul zní Proměny Palmovky a provázejí ji výrazné změny v souboru.
Některé nově příchozí, vesměs nedávné absolventy hereckých škol, prověřuje už Dianiškova inscenace, včetně Kateřiny Hrdinové a Lucie Michálkové v hlavních rolích. Další nováček Teodor Dlugoš působí až zbytečně nenápadně, Petru Reifovi se ale role mafiánského bosse vydařila.
Rap se na českých jevištích neobjevuje poprvé, pracoval s ním třeba inscenovaný koncert Šílený Herkules v rámci festivalu Antické Štvanice, na němž spolupracovalo experimentální rapové duo P/\st. V případě Palmovky je zajímavý tím, že zdejší soubor stále častěji opouští komfortní zónu mluveného slova. Začátkem roku v Prodané nevěstě zpíval, teď herci rapují a na scéně je s nimi kapela.
Nápad na rapový muzikál není k zahození, provedení ale poznamenaly problémy pionýrů. Chybí jasnější a nejen po povrchu jdoucí předloha. Dost možná i zkušenější herci, na kterých místní produkce vždy stavěly. Přes veškeré výhrady to divácky asi bude úspěšný titul, umělecky však zůstává ve stínu ambicióznějších položek na zdejším repertoáru.
Divadlo
Lenka Veverková, Jan Hanzlík a Tomáš Dianiška: Noc zlomených nehtů
Režie: Tomáš Dianiška
Divadlo pod Palmovkou, Praha, premiéra 20. září, psáno z reprízy 23. září, nejbližší reprízy 4. a 16. října.
