Mužem v záběru je veterinář Martin, kterého pokopal kůň. A následky poranění mozku jsou rozsáhlé. Martin trpí afázií, jež způsobuje jedno z nejtraumatičtějších postižení: odřízne člověka od světa, neboť není schopný mluvit ani rozumět druhým. Dva muži, kteří jeho chování na kameře sledují, jsou kriminalisté. Co ale na samotné nehodě zkoumají?
Drama, které podle scénáře Alice Nellis režíroval Tomáš Mašín, tuto komplikovanou otázku zodpoví mnohem později. Ačkoli se Němá tajemství od počátku tváří jako detektivka, o odhalení pachatele v nich nakonec nejde. Respektive jde, ale v úplně jiném smyslu, než bývá zvykem.
Snímek pozoruhodně balancuje mezi několika žánry, seznamuje diváky s procedurálními okolnostmi vyšetřování a předkládá jim spousty stop. Zároveň toho ale tvůrci strašně moc zamlčují. Třeba to, jaký případ se vlastně vyšetřuje a proč je Martinova manželka Erika jednou z podezřelých, odhalí až poměrně pozdě v průběhu snímku, který obecenstvo pozvolna láká do svého depresivního světa.
A že tu těch důvodů k depresi najdeme. Erika v podání Jany Plodkové je úsečná žena. "Na první dobrou" nevzbuzuje přílišné sympatie. Dvojice vyšetřovatelů, které ztělesnili Jan Révai a Igor Chmela, jí to občas dává najevo. Přitom jde kromě jiného o manželku, která se náhle musí starat o nemohoucí torzo, jež jí zbylo z muže. Lahev vína a prášky na předpis jsou jí při tom jedinými pomocníky - kromě tchyně, kterou však Erika vnímá spíše jako další překážku než nápomocnou ruku.
Důvodů k vyčerpání a k tomu, že Erika na tváři nemá výraz, jenž by patřil na obálky lesklých magazínů, je zkrátka víc než dost.
Alice Nellis po loňském snímku Buko napsala další titul inspirovaný koňařským prostředím, které důvěrně zná, byť tentokrát jsou ranč a stáje jen doplňkovými lokacemi. Ne tak majitelka koně, jenž Martina pokopal. Brzy po nehodě se Erice ozve, že by ráda pomohla. A její aktivita v této věci začne být záhy až podezřele obětavá a nezištná, jakkoli se s Martinem dlouhé roky znala.
Němá tajemství vynikají už tím, jak jsou vyprávěná především z ženské perspektivy. Oscilují mezi různými časovými rovinami, sledují trojici protagonistek a jejich měnící se vztahy. Ačkoli nenabízejí moc prostoru pro naději, nemučí diváky vyděračskými obrazy plnými utrpení, byť jednoduchá a vděčná podívaná to jistě není.
Nicméně i když film nesklouzne k tomu, aby téma využíval příliš, jeho první polovina je až moc pozvolná a útrpná - na to, že se divákům stále prezentuje jako v zásadě kriminální zápletka, která se netýká nehody při vyšetření koně, ale až následné události.
Filmaři v čele s Tomášem Mašínem, jenž do štábu přizval i řadu žen včetně kameramanky Anny Smoroňové, často sledují hrdinky ve stísněných prostorách vyšetřovací místnosti či bytu. Ten se stává pomyslným vězením kvůli přítomnosti nemohoucího Martina, o kterého se stále musí někdo starat.
Obrazům dominují sterilní, chladné barvy, které podtrhují bezvýchodnou situaci. Bezvýchodnou nikoli proto, že každá z žen má svou verzi událostí a nedaří se je rozsoudit, ale proto, že tvůrci popisují svět, v němž nikdo ze zúčastněných nemůže žít naplno.
Němá tajemství se vyznačují strukturou i temným tónem moderních procedurálních krimi, jen jim chybí jejich švih. Pozvolný ponor do mysli hrdinek tu sice má funkci, protože snímek je v jádru spíše milostným, vztahovým a v závěru hlavně etickým dramatem. V tom také spočívá jeho největší síla.
Jenže když dochází k obratům a odhalením poslední zhruba čtvrtiny příběhu, divák už snadno může být poněkud udolaný předchozím depresivním tónem a subjektivně pomalým tempem, jakkoli se na plátně děje relativně dost věcí.
Největší minus ambiciózního díla, které nepochybně patří k nejkompetentnějším domácím pokusům o krimi drama, tak je, že finesy jeho vyprávění nakonec o něco více ocení mozek, než že by byl divák neustále emočně napojený na postavy.
Autorům se nicméně podařilo stvořit silné, ambivalentní hrdinky a připravit divákům rébus, jehož tajenka je i v rámci detektivního žánru poměrně neotřelá. Přitom v jádru nesledujeme krimi, ale drama o prokousávání se životem, v němž není kladných ani záporných rolí.
U leckterých českých filmů na jejich obhajobu zaznívá zvolání "To je ze života". Často přitom právě u takových titulů, které spíše posilují stereotypy.
Němá tajemství opravdu vyprávějí příběh ze života. Či lépe řečeno příběh o tom, že život někdy umí být strašná svině. Přesto tu zůstanou lidé, kteří ho musí žít. A kteří dovedou ublížit i odpustit, aniž by na tom bylo cokoli patetického.
Film
Němá tajemství
Režie: Tomáš Mašín
Donart Film, v kinech od 7. září.
