Esej Jsem všudezdejší se poprvé objevila v revue Babylon. "Jsem česká spisovatelka, píšu česky, ale žiju mezi třemi nebo možná čtyřmi dalšími kulturami: českou, ukrajinskou, polskou a ruskou," konstatuje autorka na začátku textu přibližujícího hledisko někoho, kdo je rozkročený mezi více kulturami.
V jedné pasáži Marie Iljašenko analyzuje také svůj vztah k ruštině a obecně pozici ruštiny na současné Ukrajině, včetně strhávání soch ruského básníka Alexandra Puškina. "Ruština na Ukrajině je výsledkem měkké a tvrdé rusifikace, přičemž tou měkkou myslím manipulaci se slovníky, ve kterých se záměrně ochuzovala ukrajinská slovní zásoba, a tvrdou hladomor ve třicátých letech a vyvraždění celé generace ukrajinských spisovatelů. Je to trauma, které se předávalo z generace na generaci, až nám to připadalo přirozené a normální. Zdá se, že teď je tomu snad konec," píše mimo jiné Iljašenko.
Cenu Toma Stopparda pořadatelé dávají takové eseji, jež mimořádným způsobem přispívá k pochopení stavu současné společnosti, civilizace, lidských práv, kultury či moderní historie a procesů v lidské duši. Cenu Toma Stopparda v letech 1984 až 2017 organizovala Nadace Charty 77, od roku 2021 za ní stojí Knihovna Václava Havla.
Marie Iljašenko se narodila roku 1983 v ukrajinském Kyjevě do rodiny s českými a polskými kořeny, vyrůstala na Broumovsku. Debutovala v roce 2015 básnickou sbírkou Osip míří na jih, za kterou byla nominována na cenu Magnesia Litera. Čtyři roky nato publikovala druhou sbírku nazvanou Sv. Outdoor. Kromě toho píše sloupky či eseje, jako nakladatelská redaktorka připravila mimo jiné loňskou antologii reportáží z válečné Ukrajiny nazvanou Chleba z minového pole. Autorka též překládá z polštiny a ukrajinštiny. Žije v Praze.
S cenou Marie Iljašenko obdrží 50 tisíc korun, které pro tento účel poskytne Tom Stoppard. V tříčlenné porotě zasedli překladatelka Anna Kareninová, sociolog Jiří Přibáň a spisovatel Jan Němec, šéfredaktor časopisu Host.
K dosavadním laureátům patří Patrik Ouředník, Martin Hilský, Jáchym Topol, Milan Uhde nebo Eva Kantůrková a Zdeněk Urbánek. Ti cenu dostali jako první v roce 1984. Loni se laureátkou stala Josefína Formanová, absolventka magisterského studia na Ústavu filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Tom Stoppard je jedním z nejznámějších žijících dramatiků. Narodil se roku 1937 jako Tomáš Straussler do židovské rodiny, která brzy poté prchla z Československa před nacisty. Za svou práci byl několikrát oceněn. Kromě Oscara za film Zamilovaný Shakespeare má na kontě několik divadelních cen Tony. Tu poslední získal před několika dny za drama Leopoldstadt, v němž částečně zpracovává vlastní kořeny, antisemitismus a tragédii holokaustu. Dlouhodobě známá je také Stoppardova podpora disentu v čase normalizace či přátelství s českým dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem.
