Psaní "intimního dramatu epické šíře", jak jej označuje, zabralo Tomu Stoppardovi zhruba rok. Nad hrou ale přemýšlel déle. "Spousta toho je pro mě osobní. Proto jsem to přesadil do Vídně, aby to nevypadalo, že je to přímo o mně," uvádí muž, který začátkem 90. let minulého století zjistil, že čtyři jeho prarodiče byli Židé a zemřeli v nacistických vyhlazovacích táborech.
Hru tento měsíc začíná uvádět londýnské divadlo Wyndham's Theatre, oficiální premiéra je stanovena na 12. února. Režíruje Patrick Marber, produkce se ujala Sonia Friedmanová. "Stoppard je bez debaty největším žijícím dramatikem a vedle dvou tří dalších také největším dramatikem 20. a 21. století," míní Friedmanová.
Podle londýnského týdeníku The Jewish Chronicle Stoppardova novinka vypráví o čtyřech generacích smíšených manželství dvou bohatých židovských rodin ve Vídni. "Nepovažuji ji ale za autobiografickou," řekl týdeníku Stoppard, který se narodil roku 1937 jako Tomáš Sträussler ve Zlíně do židovské rodiny lékaře Baťovy nemocnice. Dva roky nato s rodiči před hrozící nacistickou perzekucí utekl do Singapuru, kde otec, dobrovolník britské armády, zahynul při japonském bombardování.
Stoppard začal chodit do školy v Indii, kde se jeho matka provdala za důstojníka britské armády Kennetha Stopparda. S nimi se pak Stoppard odstěhoval do Anglie, kde žije dodnes. Dnes slavného britského dramatika tak formovaly převážně britské školy a tradice.
Být Židem
V nové hře se Tom Stoppard dotýká toho, "co znamená být Židem, vědět, že jste Žid, přiznat si, že jste Žid, chovat se jako Žid, anebo také nic z toho", jak řekl týdeníku.
O svých židovských kořenech prý dlouho nevěděl, mimo jiné proto, že se s ním matka na to téma nechtěla bavit a například mu zatajila, že její sestry zemřely v koncentračních táborech. Až začátkem 90. let minulého století se Stoppard setkal s vnučkou jedné z matčiných sester, která mu nakreslila rodokmen a vysvětlila mu, kdo byli jeho čeští předkové. "Moji prarodiče všichni zemřeli rukama Němců," napsal pak Stoppard roku 1999, když na to setkání vzpomínal.
Podle The Jewish Chronicle podobná scéna s kreslením rodokmenu figuruje také ve Stoppardově nové hře. Stejně tak v ní vystupuje chlapec, který do Anglie přijíždí jako osmiletý, stejně jako kdysi Stoppard. Další autobiografickou rovinu do londýnské inscenace vnáší fakt, že jednu z postav, matematika Ludwiga, hraje Stoppardův syn Ed.
Ten v rozhovoru pro list Guardian uvedl, že na znalce otcovy tvorby bude Leopoldstadt působit autobiograficky. "Je tam jedna postava, u které si řeknou: Aha, to je autor. Táta zarputile tvrdí, že není. Ale svým způsobem opravdu je," míní Ed Stoppard.
"Dlouho jsem se řídil tím, jak můj život určilo matčino druhé manželství, to, že jsem najednou získal britské občanství a jiné jméno. Ale do jisté míry jsem si také vždycky byl vědom, že pocházím odjinud a že jsem byl do anglické společnosti vpasovaný," dodává Tom Stoppard. "V jednu chvíli jsem poprvé pochopil, že moje matka měla sestry, které byly zavražděné, stejně jako její rodiče nebo otcovi rodiče."
The Jewish Chronicle píše, že Stoppard se postavám své nové hry snažil vštípit kadenci, rytmus a vnímavost středoevropských Židů.
Nápady na dvě hry
Leopoldstadt je první Stoppardovou hrou od roku 2015, kdy pro londýnské Národní divadlo napsal Obtížný problém (The Hard Problem). Tehdejší inscenaci přenášela také česká kina, rok nato hru v pražské Celetné uvedlo Divadlo NaHraně.
"Udivuje mě, že od Obtížného problému uplynulo již pět let. Budu si muset pospíšit, jinak příští hru napíšu, až mi bude táhnout na devadesátku," řekl dvaaosmdesátiletý Stoppard britskému Guardianu.
Tamnímu konzervativnímu týdeníku Spectator se svěřil, že mu ubývá fyzických sil. "Už nepracuji tak tvrdě jako dřív, fyzická hranice mých sil se posunula. Dřív jsem vesele jel na dvě šichty denně. Teď ale nejen zestárlo moje tělo a mozek, také se změnilo to, že už nežiju sám. Než jsem si vzal Sabrinu, asi 20 let jsem bydlel sám," řekl Stoppard, který se roku 2014 potřetí oženil, s televizní producentkou Sabrinou Guinnessovou, jednou z dědiček pivovarnického a finančního impéria Guinness.
Podle interview ve Spectatoru přesto Stoppard dál vydatně kouří a pravidelně si čte, často až do dvou hodin do rána, knihy i noviny. V těch hledá mimo jiné témata příštích her.
Jednu by rád napsal o novinářích, k té už si i udělal rešerše, druhou o Londýně a kapitalismu. "Často přemýšlím nad tím, že to, co považuji za zločinné chování, dnes dělají lidi, kteří se ale za zločince vůbec nepovažují. Podle mě je rolí umělce připomínat nám, co je v morální rovině správné," řekl.
Vztah k Česku
Tom Stoppard, který byl v roce 1997 povýšen do šlechtického stavu, kromě svých divadelních her proslul scénáři k oscarovému snímku Zamilovaný Shakespeare nebo filmům Brazil a Enigma.
Má také silné vazby k Česku, za časů normalizace podporoval zdejší disidenty a přátelil se s exprezidentem Václavem Havlem, kterého poznal při návštěvě Československa v roce 1977. Záhy mu věnoval jednu ze svých her a zasazoval se o uvádění Havlových děl v Británii. Psal také protestní dopisy na československou ambasádu v Londýně.
Z roku 1979 pochází Stoppardova jednoaktovka Krhútův Macbeth, kterou věnoval dramatikovi Pavlu Kohoutovi a inspiroval se v ní bytovým divadlem Vlasty Chramostové. Jeho politické hry se v repertoáru českých divadel směly objevit až po sametové revoluci, kdy pak Stoppard také získal cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Roku 2006 pražské Národní divadlo uvedlo hru Rock'n'roll, v níž autor zkoumá svět salonního marxismu v Anglii a konfrontuje jej s jeho posrpnovou normalizační realitou v Československu. V inscenaci účinkovala i kapela The Plastic People of the Universe a kromě fiktivních hrdinů tu přišla řeč na spoluzakladatele britské kapely Pink Floyd Syda Barretta či zprostředkovaně Václava Havla, básníka Ivana Martina Jirouse nebo spisovatele Milana Kunderu.
Mistr brilantních duelů, argumenty a komentáři pointovaného dialogu Stoppard začínal jako novinář. První úspěch zaznamenal roku 1966 s hrou Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Tragikomický portrét dvou vedlejších postav z Shakespearova Hamleta, odvíjející se na pozadí příběhu dánského prince, dodnes patří k jeho nejslavnějším dílům.
Se skutečnými osobami nebo známými literárními postavami pracoval ve hře Travestie, kde se setkávají dramatik James Joyce, básník Tristan Tzara a bolševický vůdce Vladimir Iljič Lenin. K dalším jeho úspěšným titulům patří Pravý inspektor Hound, To pravé, Arkádie nebo devítihodinová trilogie o ruských revolucionářích Na březích Utopie, která získala sedm divadelních cen Tony.
