Praha - Přátelila se s Egonem Ervínem Kischem, pracovala po boku Jaroslava Foglara. Poslední pražská spisovatelka německého jazyka Lenka Reinerová zemřela v Praze ve věku 92 let.
Byla pamětnicí Prahy tří kultur a živoucí kronikou minulého století, její život osudově zasáhly obě totality minulého století. O tom všem byly její pražskou němčinou psané knihy, které tu ale nesměly mezi roky 1968 až 1989 vycházet.
Letos 27. ledna byla první Češkou, která se v Bundestagu zúčastnila ceremoniálu u příležitosti Mezinárodního dne vzpomínky na oběti holokaustu. Kvůli zhoršujícímu se zdraví už to ale nebylo osobně, projev přednesla známá německá herečka Angela Winklerová.
Přesto si "patologická optimistka" nestěžovala. "Příroda ke mně asi byla laskavá. Dala mi geny, nebo co to je, které mi pomohly přežít to všechno, co jsem přežít musela, to znamená skoro celé jedno století. A jaké století," řekla v rozhovoru pro MF DNES.
Pocházela z německy mluvící židovské rodiny, kde se narodila 7. května 1916. Byla poslední autorkou z okruhu německých předválečných spisovatelů, kam patřili Franz Kafka i Max Brod.
Před válkou pracovala jako překladatelka, tlumočnice a redaktorka periodika Arbeiter-Illustrierte-Zeitung. V roce 1938 s manželem Theodorem Balkem prchla do Paříže, později do Maroka a nakonec do Mexika, kde pobývala s Kischem.
Holocaust jí vzal jedenáct příbuzných. Po válce žila se svým mužem, jugoslávským lékařem, v Bělehradě. Vrátili se v roce 1948, ale v 50. letech strávila z politických důvodů víc než rok ve věznicích. Normalizaci prožila jako překladatelka.
Její dokumentární prózy reflektovaly a mixovaly zážitky aktuální i dávné; sama říkala, že není spisovatelka, ale vypravěčka.
"Život se tak fantasticky rychle mění, dle mého cítění přímo závratně, věci se ze dne na den stavějí na hlavu a já mám potřebu, dokud tady ještě jsem a mohu, zanechat po sobě výpověď. To, zda ji dnešní či zítřejší čtenář přijme, je jen na něm. Mám ale za to, že osobní zážitek je v mnohém silnější než historiografie," řekla v dalším rozhovoru.
V českém překladu její knihy vydávalo nakladatelství Labyrint, kde vyšly tituly Kavárna nad Prahou, Všechny barvy slunce a noci, Vůně mandlí, Praha bláznivá, Bez adresy a Čekárny mého života.
K nejpopulárnějším patří první Kavárna nad Prahu, kterou posléze sama autorka česky načetla i na CD. V historkách z literátského a kavárenského života tu ožívají postavy zvučných jmen: Kafka, Werfel, Brod, Hašek i Seifert. V jiných knihách si ale mezi tyto figury našly cestu i vzpomínky na vězení nebo léčba rakoviny.
V Česku se stala známou až na sklonku devadesátých let, v Německu jí vycházely knihy už od 80. let a byla tu velmi ceněnou autorkou. V roce zde 1999 získala jako první Schillerovu cenu, v roce 2003 Goetheho medaili a posléze i Velký kříž za zásluhy.
Varovala také před novými formami nebezpečí včetně terorismu, které plynou z neschopnosti si vzájemně porozumět. K toleranci se snažila přispět i Pražským literárním domem autorů německého jazyka, který založila.
Přečtěte si: Reinerová: Holokaust je pryč. Bojujme proti terorismu
