Než se autorčina pátá próza předloni objevila v angličtině, deník New York Times ji zařadil mezi nejočekávanější knihy roku. Literární kruhy se těšily proto, že předešlý román Emily St. John Mandelové nazvaný Stanice 11 prošel až do užšího výběru na americkou Národní knižní cenu. A čtenáři proto, že ačkoli Skleněný román není explicitně o finanční krizi z roku 2008 a nechvalně známém investičním bankéři Bernardu Madoffovi, opírá se o tentýž zločin.
Velký finančník v knize rozjede takzvané Ponziho schéma, to znamená řetězec podvodných operací, kdy klienti svěří peníze společnosti, aby je výhodně investovala. Firma však z nově nabytých peněz pouze vyplácí dřívější investory, pročež vzbuzuje dojem, že u ní dochází k vysokému zhodnocení - a díky tomu může systém fungovat, než se jednoho dne zhroutí.
Princip pojmenovaný po Charlesi Ponzim, odsouzeném roku 1920, využilo mnoho podnikatelů včetně právě Bernarda Madoffa, za zpronevěru více než 17 miliard dolarů odsouzeného roku 2009 na 150 let. Madoff zemřel za mřížemi loni v dubnu, jeho syn Mark spáchal sebevraždu.
Fiktivní finančník v románu Emily St. John Mandelové se jmenuje Jonathan Alkaitis a kromě jiného vlastní i titulní skleněný hotel na ostrově u kanadského Vancouveru, kde si hosté přes okna luxusních pokojů užívají divočiny a dokonalého soukromí, neboť dostat se sem lze jenom po vodě. Právě tady se Alkaitis seznámí s o 34 let mladší Vincent, ženou z nižší střední třídy. V hotelu pracuje jako barmanka, protože studentská půjčka by pro ni znamenala celoživotní závazek, což ona nechce. Žít s Alkaitisem začne z jediného důvodu: chápe, že vypadá jako zlatokopka, ale doufá, že peníze jí přinesou svobodu.
Přestože Vincent vyrostla v zapadákově a třebaže ji volnomyšlenkářská máma pojmenovala po slavné modernistické básnířce Edně St. Vincent Millayové, teď se přes noc ocitá v "království peněz". Do něj patří kupříkladu saúdský princ Fajsal, jehož partnerka sdělí Vincent, že "peníze jsou v podstatě takový svět sám o sobě". A nachází-li se protagonistka momentálně v New Yorku, Dubaji nebo Singapuru, nehraje žádnou roli.
Souběžně s jejími osudy nám kniha ve fragmentech odhaluje osud Vincentina nevlastního bratra Paula, zdánlivě losera: chvíli se na univerzitě v Torontu pokusí studovat ekonomii, již s jízlivostí sobě vlastní nazývá "podivuhodně vyspělým oborem", nicméně ujíždí na drogách. Před "krajinou stínů", životem na ulici nebo věčným stopováním ho zachrání až jeho největší láska: hudba.
Aniž bychom vyzradili příliš, oba sourozence pronásledují pochyby a pohání touha: oba se snaží uniknout před svými démony a řeší, jak naložit s dospělostí ve věku katastrof a pocitu konce. A oba se několikrát odhodlají začít znovu a ukázat, jak je ošidná hranice mezi minulostí a současností, bohatými a chudými - a v posledku též živými a mrtvými.
Próza je napsaná jako svého druhu thriller, kdy do sebe jednotlivé části příběhů zapadají coby mistrně připravené kousky puzzle. Rámují je překvapivě lyrické pasáže, konkrétně monology Vincent, a třešničku na dortu představuje v současné literatuře nepříliš používaný kolektivní vypravěč v podobě Alkaitisových zaměstnanců. "Kancelářský chór" navíc blouzní o imaginárních životech, v nichž by každý klidně i zemřel pro pravdu, zatímco v tom skutečném dostávají štědře zaplaceno za mlčení a postoje jako "je možné vědět a zároveň nevědět".
Svět bez Alkaitise si ale představuje také Vincent, čímž slovy recenze otištěné v prestižním týdeníku New Yorker spisovatelka naznačuje, že všichni se můžeme vydat po zdánlivě nekonečném množství cest. A doufat, že nás na nich, na rozdíl od protagonistů Skleněného hotelu, nebudou pronásledovat náhle se zjevující duchové lidí, jimž jsme ublížili.
Skleněný hotel je výrazně inspirovaný knihou Druhý život od dnes již nežijícího Philipa Rotha. Předloni ho doporučil bývalý americký prezident Barack Obama a není těžké uhádnout proč: točí se kolem velkých témat jako korupce, etiky, chamtivosti, cynického oportunismu a pokrytectví. Nikdy však didakticky, a pokud něco kritizuje přímo, pak šokující příjmovou nerovnost v USA.
Zároveň je to román psychologicky přesvědčivý, jenž věrně zachycuje lidské ambice, sny, strachy a úzkosti. A nahlédneme-li na něj optikou literární historie, skvěle líčí, co dnes, bezmála 75 let po úspěchu hry Smrt obchodního cestujícího od Arthura Millera, zbylo ze země neomezených příležitostí. V tom smyslu, že fyzicky Amerika v éře nadnárodních korporací ztratila jakoukoli osobitost a kouzlo - a že za neomezené příležitosti člověk nakonec vždycky musí zaplatit.
Až by se nabízelo říct, že dravost a faleš manhattanských finančních elit musela zpracovat právě mladá autorka narozená v Kanadě, která se stejně jako Vincent a Alkaitis rozhodla vzít život do vlastních rukou. Také Emily St. John Mandelová vyrostla na ostrově v kanadské provincii Britská Kolumbie, kde se do 15 let vzdělávala doma. I ona se vypravila studovat do Toronta, kde absolvovala obor moderní tanec, načež přesídlila do New Yorku.
Navíc vůbec není naivní. Ve Skleněném hotelu skvěle vykresluje také vedlejší postavy, které neudělaly nic špatně. Jen někomu nebo něčemu uvěřily, a v důsledku toho - pod dohledem nepříliš výkonných federálních orgánů a v rámci jistěže nedokonalých zákonů - přišly o všechno.
Kniha
Emily St. John Mandelová: Skleněný hotel
(Přeložila Markéta Musilová)
Nakladatelství Argo 2022, 288 stran, 398 korun.
