Když svět i islám vypadaly úplně jinak. Kučera může získat Literu za odvážný román

Markéta Pilátová Markéta Pilátová
12. 3. 2022 17:00
Spisovatel Štěpán Kučera rád prozkoumává, jakými všemi způsoby lze vyprávět příběh. Díky erudici může čerpat z již vyzkoušených postupů, ba si z nich zlehka střílet. Oboje uplatňuje v loňské próze nazvané Největší lekce dona Quijota, která byla čerstvě nominována na cenu Magnesia Litera.
Kučerův román se odehrává v Alžíru 16. století. Na ilustračním snímku je ze začátku 20. století.
Kučerův román se odehrává v Alžíru 16. století. Na ilustračním snímku je ze začátku 20. století. | Foto: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo

Sedmatřicetiletého autora čtyř románů ženou především zvědavost a radost z prozkoumávání historie i jejího nekonečného vypravěčského potenciálu. Ve tři roky staré próze Projekt Gilgameš si na starověkém díle "otestoval" téma umělé inteligence.

V novince se pouští do příběhu Miguela de Cervantese y Saavedry, otce moderního románu, jenž žil v letech 1547 až 1616. Jeho osudy skýtají mnohá tajemství, z nichž si Kučera vybírá jedno: ptá se, co asi mohl nejslavnější španělský literát dělat v alžírském zajetí. Jak trávil své dny, co všechno zažil, a především jak Alžír vůbec vypadal v 16. století. Jaký byl svět, kde na civilizační i vzdělanostní úrovni islám převyšoval křesťanství? Dnes, v době terorismu a českého odporu vůči uprchlíkům z Blízkého východu, je takový exkurz v mnoha ohledech odvážný.

Autor románu Štěpán Kučera.
Autor románu Štěpán Kučera. | Foto: Jitka Hanušová/Druhé město

Kučera do příběhu umně vplétá zprávu o tehdejším multikulturním světě, v němž se mluvilo desítkami jazyků a který míchal tři velká náboženství, tedy křesťanství, židovství a islám.

Všechny tyto prvky tvoří živnou půdu pro román Největší lekce dona Quijota. Ten se místy mění v bájivý cestopis, v nejrůznější zkazky a výmysly, kterými nešetřili tehdejší cestovatelé, tak s nimi nešetří ani Kučera. Odkazuje na nejrůznější literární vzory či postupy, ale zároveň píše humorně a ironicky - jako když v páté komnatě alžírského přepychového, pohádkového paláce nechá ležet sníh dovážený ze syrských hor, aby se vezír a jeho dvořané mohli chodit koulovat.

Hlavními hrdiny jsou nejen zajatec a voják Saavedra, ale také malá ghúla neboli arabská lidová příšera nalezená v poušti, její zachránce, vypravěč, cestovatel a bláznivý derviš Sidi Hamet, případně velbloudice Serendipita.

Štěpán Kučera nepíše proto, aby se za každou cenu vyjadřoval k současnosti. Ta je přesto přítomná v prologu. "Prý mu ty listy u brány běženeckého tábora Moria prodal uprchlík - jeden z těch, co se sem plaví z Turecka na vratkých člunech -, aby se vykoupil na svobodu. Ten zajatec Juanovi vyprávěl, že pochází z rodu knihovníků a tenhle rukopis z Alžíru z pirátských dob se u nich dědí z otce na syna jako talasm neboli talisman, ačkoli nikdo nerozumí tomu, co se v něm píše," uvádí kniha.

Celkově však literatura slouží Kučerovi spíše jako inspirace, ke které přidává své komentáře, nebo napíná její možnosti. Podobně jako si Miguel de Cervantes utahoval z módních rytířských románů, Štěpán Kučera si dělá legraci z podstaty literatury - tedy z vyprávění příběhů. Činí tak ale s úctou a velkou rozkoší. Ambicí vyprávět natolik dobrý, "velký" příběh jednoznačně vybočuje ze současného českého písemnictví.

Kučera něčím připomíná velkého argentinského klasika Jorgeho Luise Borgese, který ve svých povídkách s podobným humorem i erudicí zkoumal hranice žánru fantasy nebo detektivky. Také Kučerův román splňuje čtyři základní postupy fantastické literatury, jak je definoval Borges: text odkazující sám na sebe, cestování v čase, zpochybnění jedinečnosti postavy jako subjektu a prolínání snu se skutečností. Od všeho je tu trochu.

Obal knihy Největší lekce dona Quijota.
Obal knihy Největší lekce dona Quijota. | Foto: Druhé město

Kučera jednou odkazuje na fantastiku, jindy paroduje či glosuje další žánry. Má vybroušený styl i humor, který ocení jak běžní čtenáři, tak znalci historie či literárních dějin, schopní rozeznat další vrstvy textu.

V jeho psaní se mísí smysl pro krásné obrazy a slova s umně vystavěným příběhem. Ani na okamžik pak Největší lekce dona Quijota nesklouzne k poučování. Spíš naznačuje, že od dob Miguela de Cervantese stojí romány především na humoru a příbězích v příběhu, respektive na rozvíjení odkazu dalších autorů, k jejichž zkušenostem spisovatel vždy přidá ty své, aby později někdo zase navázal na něj.

Štěpán Kučera píše nadčasově, vtipně, inteligentně. Jeho novinku ocení čtenáři aluzí i literárních parodií, fantastické literatury, ale také obdivovatelé dávných cestopisů nebo magického realismu. Škatulkování samozřejmě není namístě: všechno tohle se přece vejde pod nálepku moderní román. A to právě od doby, kdy jej nezvratně změnil Miguel de Cervantes y Saavedra, hrdina odvážné knihy českého autora.

Kniha

Štěpán Kučera: Největší lekce dona Quijota - Důmyslný derviš Sidi Hamet Ibn Enheli a voják Saavedra
Nakladatelství Druhé město 2021, 299 korun, 240 stran.

 

Právě se děje

Další zprávy