Pokud by si takové zadání vybral dejme tomu Arto Paasilinna, byli bychom svědky jízlivé tragikomedie plné absurdního humoru. Transport nebožtíka válečným územím si ale nevybral finský humorista, nýbrž syrský spisovatel. A vytvořil mrazivý příběh bez sebemenšího odlehčení.

Ani tak absurdní situace jako zatčení několik dní mrtvého otce na checkpointu nezvedne čtenářovy koutky úst. Ozbrojenci mají staré doklady, kde se píše, že dotyčný pochází z odbojného kraje a neměl daleko k protivládním protestům. Nabité samopaly poučí jeho dva syny a dceru, že propast nepochopení má ještě hlubší dno, dno beznaděje.

Autor románu Chálid Chalífa byl za předešlý román nominován na Mezinárodní cenu za arabskou prózu. | Foto: Aiham Dib

"Všichni by nejraději zničili zrcadla. Nikdo se už nedokázal podívat do tváře kohokoliv jiného, aniž by ho nezaplavil smutek. Hlad, o němž slýchali jen z vyprávění, poznali velice dobře na vlastní kůži. Zjistili, jak vypadá skutečné sobectví a jak moc milují život. Lidé dokázali zákeřně bojovat o trochu bylinek a divoce rostoucích hub," píše Chálid Chalífa.

Trojice sourozenců veze otcovo tělo v autě, má potřebné doklady a nějaké peníze na úplatky. Nebezpečí ale číhá všude, od odstřelovačů a bojůvek, které si zabraly kus území, přes vládní vojáky i opozici po fundamentalisty s dlouhými plnovousy, kteří ani neumějí pořádně arabsky.

Otcovo tělo se rozkládá, vytéká z něj hnis. Zápach někdy pomůže, aby se o ně ozbrojenci zajímali méně, na druhou stranu ale vábí smečky divokých psů. Cesta se táhne. Tohle není žádná Bezstarostná jízda, ale road movie na hraně přežití.

Podobně jako otcovo tělo se rozpadají vztahy mezi sourozenci. Minulost je ošklivý spár, který nevysvětluje přítomnost, jen ji komentuje: to máte za to všechno. Udrží si vůbec někdo rovnou páteř?

Obal románu Smrt je dřina. | Foto: Nakladatelství Akropolis

Tady nebojují dobří proti zlým, ale spousta frakcí a zdivočelých skupin, vždycky se najde něco, co je třeba těm ostatním oplatit. Neudělala před lety dobře příbuzná, která se nechtěla vdát za vnuceného muže, tak se na střeše domu polila benzinem a zapálila? Uhořela ve svatebním.

Je ale smrt opravdu řešením? Kdyby byla, všichni už by možná byli mrtví. Nebo by utekli, přes tureckou hranici, přes moře. Ostatně sedmapadesátiletý Chálid Chalífa také mohl odejít, americké profesorské stipendium na Harvardu ale nedokončil a vrátil se domů. Dnes žije v Damašku, městě, kde jeho posmrtná road movie začíná. Právě odtud se podivný průvod vydává na poslední cestu. O návratu už se v knize moc nemluví.

Strhujícímu příběhu svědčí překlad i zasvěcený doslov Jitky Jeníkové. Dostáváme do rukou knihu, která nám dá možnost prožít rozklad světa, hodnot a vztahů. Tedy něco, co zdaleka není omezeno jen na nebohou Sýrii.