Ve svých románech popisuje kolonialismus, tedy období dějin, které se velká část světa snaží vytlačit ze společné paměti, říká Šarše. Oznámení laureáta 7. října ukázalo, jak se rozhodnutí Švédské akademie málokdy sejde s tipy odborníků. V Česku vítězného autora lidé z literárního světa téměř neznali.
"Koloniální politiky narušily fungování mnoha společenstev, jejich sounáležitost, jejich chápání sebe sama jakožto celku. Kolonizátoři ničili dějiny kolonizovaných, jejich jazyky, kultury a víry, a nutili je přijímat jako dogma své vlastní vnímání světa, spojené však úzce se Západem," připomíná vysokoškolský pedagog Šarše z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se věnuje antikoloniálnímu románu subsaharských autorů píšících ve francouzštině.
Abdulrazak Gurnah z různých hledisek popisuje komplexní vykořenění, které je stále negativním hnacím motorem v bývalých subsaharských koloniích. Líčí také jeho důsledky, mimo jiné odchod obyvatel nově vzniklých postkoloniálních států do Evropy, kde hledají ono vnucené kulturní dogma.
"Přičemž Evropa neustále opakuje, že imigrace je způsobena neutěšenou situací v zemích, odkud uprchlíci pocházejí, ale již nedodá, že tuto situaci nastolili evropští kolonizátoři, jejich vlády a jejich neutuchající touha se rozpínat," míní afrikanista.
Gurnah v roce 1968 jako uprchlík přijel do Anglie, kde vystudoval vysokou školu. V 80. letech odcestoval zpět do Afriky a učil na univerzitě v Nigérii. Následně se vrátil do Velké Británie, kde dodnes žije a píše.
"Jeho rozhodnutí odejít ze své rodné země, ať už z jakýchkoliv důvodů, jistě nějak ovlivnilo nejenom jeho tvorbu, ale také přijetí jeho díla," uvažuje Šarše.
Gurnahovy romány byly publikovány převážně v Londýně, ale jejich distribuce v Tanzanii se tím mohla komplikovat, protože cena knih vydaných v evropských nakladatelstvích bývá pro africký trh vysoká.
"Určitě bych však tento fakt nedefinoval jako fatální, ve světě internetu a globalizace je šíření literárních děl přece jen snazší. Navíc když se Gurnah stal nobelistou, jeho díla, nebo alespoň některá z nich, budou velice brzo přeložena do češtiny a jiných jazyků. Tato pozornost je již nedílnou výhodou Nobelovy ceny," doplňuje Šarše.
Stejnou problematikou jako Abdulrazak Gurnah se subsaharští literáti zabývali od 50. let minulého století. "Gurnahova díla nejsou novátorská v komplexním popisu této situace. Ať už bychom mluvili o autorech píšících v angličtině, francouzštině, či portugalštině, našli bychom jich desítky, kteří se rozhodli reflektovat evropský kolonialismus," říká odborník.
Gurnah tedy vedle například Woleho Soyinky není prvním subsaharským autorem, který si cenu zaslouží. "Tím však neznevažuji jeho nepopiratelné kvality angažovaného literáta," upozorňuje afrikanista.
Připojuje úvahu o tom, co znamená fakt, že subsaharský autor získá Nobelovu cenu za literaturu. "Stane se alespoň na nějakou dobu mediální hvězdou, bude mu dán prostor a jeho tvorba bude rezonovat ve veřejné sféře. Nobelova cena za literaturu není pouze oceněním literárním, ale také příčinou totálního zvýraznění laureáta či laureátky v literárních a čtenářských kruzích."
Zároveň se ale nevyhnutelně vnucuje druhý obraz, a to politizované ceny. "Všechna výše zmíněná sláva vychází z přijetí evropské kulturní dominance, která se s každou udělenou cenou upevňuje ve svých 'mocenských kramflecích'. Avšak ať už je udělení této ceny politickým gestem, nebo není, pravdou zůstává, že se tento tanzanský spisovatel zapsal do dějin, ale také do učebních osnov, do kterých by se nikdy bez pomoci Nobelovy ceny nedostal," dodává Vojtěch Šarše.
