Tyto otázky kladla americká historička a vysokoškolská pedagožka Yaffa Eliach, která žila v letech 1935 až 2016. Dobře věděla, že její generace představuje poslední přímé spojení s tragédií druhé světové války. A třebaže Chasidské povídky z doby holokaustu vydala anglicky poprvé až roku 1982, kdy se zdálo, že světovou literaturu o šoa už nemůže obohatit o nic dalšího, je to kniha zlomová.
Po etapě uctivého mlčení a následného zobrazování Židů buď jako hrdinů, nebo mučedníků, ustupuje od témat ozbrojeného boje a fyzického přežití. Zachycuje jak duchovní svět chasidů před druhou světovou válkou, tak jeho následné znovuzrození. V českém překladu Jakuba Schwaba povídky nedávno vydalo nakladatelství Garamond.
Chasidismus je odnož ultraortodoxního judaismu, jež vznikla v 18. století na Ukrajině a ve východní Evropě. Dnes její stoupence najdeme především v Izraeli a několika oblastech Spojených států. Chasidé mají tradičně velké rodiny a stále mluví jidiš, avšak modlí se a studují hebrejsky. Holokaust na ně dopadnul obzvláště tvrdě i proto, že kvůli tradičnímu oděvu a obecně vzhledu byli snadno identifikovatelní, a tudíž se nemohli ukrýt.
Chasidské příběhy pojednávají hlavně o životech raných mistrů, to znamená rabínů, a jejich zázracích. Nejprve se předávaly ústně, od roku 1815 pak byly také zapisovány. Všechny bez výjimky obsahují silné a zjevné morální poselství. Občas nabývají podoby až alegorické a formou připomínají buď anekdotu, nebo konverzaci. Mohou být ovšem i humorné - takového Franze Kafku inspirovaly právě nečekanou literární svobodou.
Chasidské povídky z doby holokaustu od Yaffy Eliach vycházejí z přímých svědectví přeživších, což je v tomto typu literatury jistěže časté. Autorka v poděkování zdůrazňuje, že svazek nevznikal o samotě, nýbrž mezi lidmi. Přesto všem 89 příběhům výslednou podobu vtiskla ona, mimořádně inspirativní osobnost.
Narodila se v Polsku, na dnešním území Litvy, roku 1946 přesídlila do tehdejší Palestiny a roku 1954 do USA, kde později zemřela. Doktorát získala z ruské intelektuální historie a učila dějiny plus literaturu. Především však roku 1974 v newyorském Brooklynu založila Centrum pro studium holokaustu, za oceánem první svého druhu. Neúnavně v něm shromažďovala nahrávky rozhovorů, jakož i fotografie přeživších.
Její kniha vznikala nyní tolik rozšířenou metodou orální historie. A příběhy pomáhali sbírat autorčini studenti, kteří také v uzavřených chasidských komunitách a rodinách potvrdili její důvěryhodnost, aby v typicky mužském prostředí jako žena neměla problém.
Podstatná část vyprávění se točí kolem Israela Spiry neboli rebbeho z polského Blužova. Žil v letech 1889 až 1989 a právě od něj pochází i motto svazku: "Člověk nesmí stále vzpomínat, ale nesmí ani zapomenout."
Některé příběhy jsou realistické a naturalistické, jiné zas fantastické až mystické, opírající se o techniky magického realismu, neboť v nich hlavní roli hrají modlitby a sny. Všechny jsou ovšem v zásadě chronologicky členěny do čtyř hlavních kapitol.
Ta první, nazvaná Předkové a víra, líčí život ještě před válkou, druhá kapitola Přátelství a Osamělý duch zachycuje život v koncentračních táborech a ghettech či masové vyvražďování. Třetí oddíl se jmenuje V branách svobody, neboť ani po roce 1945 nebyl život nijak lehký pro přeživší, čelící posttraumatickému šoku a ztrátě rodiny, komunity či rodné země.
V poslední sekci pak vystupuje a vypráví i autorka. Zachycuje svou první cestu do polského Krakova, kterou podnikla roku 1979, když ji americký prezident Jimmy Carter jmenoval mezi své poradce, nebo výpravu do Jeruzaléma. Tam hovořila s Němcem, který pracoval "jen" jako telefonní operátor wehrmachtu. Jeden vtipný příběh spisovatelka věnuje vlastnímu otci, který sice nebyl chasid, zato výborně vyprávěl.
V nejreprezentativnějších epizodách vystupují rabíni v konfrontaci buď s volnomyšlenkáři, nebo se ženami. Jeden z vůdců varšavské levicové socialistické strany Bund se po selekci ve vyhlazovacím táboře Bergen-Belsenu ptá, jak je možné za těchto podmínek zpívat třetí chanukové požehnání - a obdrží pádnou odpověď. Jinde naopak lekci ve víře dostane rabín.
Další události se točí okolo rituálně významných předmětů jako kidušového poháru, ze kterého se upíjí při svátku šabat, nebo halalu čili hávu vnuka Baal Šem Tova, významného myslitele a jednoho ze zakladatelů chasidismu.
V jiných textech vyvstane dilema volby podobné tomu, jaké známe z románu Sofiina volba od Williama Styrona. Přičemž snad všude nějak rezonuje věta "Kdo zachrání jednu duši, jako by zachránil celý svět", jež zazněla mimo jiné ve filmu Schindlerův seznam režiséra Stevena Spielberga.
Díky poznámkám pod čarou má kniha do značné míry povahu vzdělávacího dokumentu o historii, geografii, holokaustu a chasidismu: osvětluje místní názvy, data a události, vysvětluje náboženské zvyky.
Některé poznámky přidal vzhledem k českému kontextu mimořádně erudovaný, leč v říši textů na pomezí beletrie debutující překladatel Jakub Schwab. Coby kantor brněnské židovské obce a též průvodce zejména amerických či izraelských Židů středoevropským prostorem ostatně některé příběhy sám slyšel.
Chasidské povídky z doby holokaustu jsou však dílo umělecké, psané prostým, věcným jazykem odposlouchaným z líčení svědků. K dosažení patřičného účinku někdy stačí pouhých pár stran nebo odstavců. Yaffa Eliach ukazuje, jaké kouzlo může spočívat v jednoduchosti: zrovna tak, jako se jí to povedlo ve washingtonském Muzeu holokaustu, pro jehož stálou expozici vymyslela vysoký sál zvaný Věž tváří, sestávající z 1500 fotografií obětí.
Všechno jsou to snímky někdejších obyvatel štetlu neboli městečka se silnou židovskou populací, odkud autorka pocházela a kde judaismus existoval 900 let. Ze zhruba 3000 Židů před válkou jich po šoa zbylo 33. Snímky těch, co nepřežili, Yaffa Eliach hledala po celém světě 15 let.
Co dalšího se ještě skrývá v jejím archivu, jejž odkázala jeruzalémskému památníku Jad vašem, nevíme - jednalo se o zhruba 500 krabic s pečlivě zorganizovaným materiálem, dohromady vážícím asi tunu.
Chasidské povídky z doby holokaustu svého času vysoce hodnotil klasik americké židovské literatury Saul Bellow. Další, tentokrát ortodoxní židovský americký spisovatel Chaim Potok je nazval "otevřeným oknem do zapečetěného světa chasidů". Pravdu děl. Stačí tu knihu otevřít a rozprostře se před námi nový svět. V mnohém jiný než ten náš, v lecčem však překvapivě podobný. A tím, jak i v nejděsivějších podmínkách klade důraz na víru, lidskost a dobro, až šokujícím způsobem povzbudivý.
Kniha
Yaffa Eliach: Chasidské povídky z doby holokaustu
(Přeložil Jakub Schwab)
Nakladatelství Garamond 2022, 248 stran, 340 korun.
