reklama
 
 

Překladatel Pellar zpřesnil Bílou velrybu, dostal za ni Jungmannovu cenu

3. 10. 2018 21:14
Po téměř sedmdesáti letech má čeština nový překlad Melvillova klasického románu Bílá velryba. Nebýt tradice, správně by se ale měl jmenovat Moby Dick, vorvaň obrovský. Překladatel Šimon Pellar včera za svou práci obdržel Cenu Josefa Jungmanna.

Prestižní Cenu Josefa Jungmanna včera za převod klasického románu Hermana Melvilla Bílá velryba do češtiny získal Šimon Pellar. Díky němu po téměř sedmdesáti letech vznikl nový překlad, jenž mimo jiné upřesňuje dřívější nesrovnalosti.

V rozhovorech Pellar zdůrazňuje, že kniha se v originále jmenuje Moby Dick a vypráví o samci: nikoliv velrybě, nýbrž vorvani obrovském. Na titulní straně českého překladu je tudíž napsáno Bílá velryba aneb Moby Dick, vorvaň obrovský, jen název na obálce zůstal kvůli úzu zachován. "Je to román o světě, o nás, o historii, budoucnosti, představuje metaforu," uvedl Pellar ve včerejším rozhovoru Událostí v kultuře České televize.

Překladatel v televizi zdůraznil, nakolik mu text přijde moderní. "Je to komentář o světě, sice světě Melvillově, ale já se domnívám, že pojednává též o tom našem současném," pravil Pellar, který text publikoval vloni v nakladatelství Odeon. To ve své řadě Knihovna klasiků v uplynulých letech uvedlo již několik zásadních děl světové literatury v nových verzích.

Podle Českého rozhlasu Pellarův překlad očišťuje Melvillův styl a mimo jiné zpřesňuje zeměpisné, námořnické či přírodovědné názvosloví. "Melville někdy různým druhům velryb, mořských savců, dával sám jména, aby v románu hrála. Neodpovídají vědeckému zařazení. V románu jsou velryby jako takové a jeden poddruh, vorvaň, je vypíchnutý. A to je ten Moby Dick," vysvětloval Pellar v letošním rozhlasovém interview.

Sedmdesátiletý překladatel už má s námořnickou terminologií zkušenosti. V polovině 70. let do češtiny převedl beletrizovanou reportáž anglického novináře a spisovatele Erica Newbyho Plavčíkem na Moshulu a nedávno byl autorem nového překladu Hemingwayova Starce a moře.

Pellarův překlad Bílé velryby letos doporučil například spisovatel Jáchym Topol, který u té příležitosti vzpomněl na staré vydání z roku 1956 s ilustracemi Rockwella Kenta. Tehdy text pro Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění přeložili Marie Kornelová a Stanislav V. Klíma.

"Nesnadná četba. A olbřímí úkol pro překladatele. Typy lodí, plachet, možností počasí, druhů cyklónů i podvodních potvor, nemajících protivy v jazyce suchozemců. Jako čtenář jsem troskotal, rozečítal a nedočítal jsem ty stránky asi čtyřicet let. Až novým překladem vržen do příběhu, snad jako Jonáš do žaludku Leviatana, posedle čtoucí, sytící se živou tkání slov, zmohl jsem ho," napsal Topol ve sloupku pro server iLiteratura.cz.

Dvaatřicetiletý Herman Melville vydal Bílou velrybu poprvé roku 1851. Text dodnes patří k tomu nejrespektovanějšímu, co ve světové, zejména americké literatuře existuje. Román líčí plavbu velrybářské lodi Pequod, jíž velí kapitán Achab. Stíhání obrovského bílého vorvaně, přezdívaného Moby Dick, je metaforou lidského boje s přírodou a také zbytečného pachtění se za nereálnými cíli.

Sedmdesátiletý Šimon Pellar se narodil v rodině překladatelů Rudolfa a Luby Pellarových. V Praze vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu, maturoval roku 1966. Poté studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1968 až 1970 také na University of Illinois v americkém Chicagu.

Po dokončení studií na Univerzitě Karlově Pellar pracoval jako překladatel, v období normalizace však nesměl oficiálně pracovat a jeho díla byla zveřejňována pod jinými jmény.

Po sametové revoluci Pellar překládal také v době, kdy začátkem 90. let pracoval jako korespondent tiskové agentury Reuters nebo když působil v oboru public relations. Roku 2003 jej Obec překladatelů ocenila za překlad knihy Timothyho Gartona Ashe Dějiny přítomnosti.

Dnes Pellar z angličtiny překládá prózu, dramata, dabingové a titulkové scénáře filmových a televizních děl, odborné texty, nebeletristická díla, písňové texty, literaturu pro děti a mládež nebo divadelní hry.

K titulům, které přeložil, patří kromě nedávného Hemingwayova Starce a moře kupříkladu Rozhořčení od Philipa Rotha, próza Až na krev Williama Styrona, Hráči na vinici Páně od Petra Matthiessena či Toulavý autobus od Johna Steinbecka.

Tradičně u příležitosti svátku svatého Jeronýma, patrona překladatelů, který připadá na 30. září, ocenila Obec překladatelů v pražském Goethově institutu také další literární počiny. Do síně slávy byla uvedena Pavla Lidmilová, překladatelka z portugalštiny i španělštiny a nositelka Státní ceny za překlad.

Mimořádnou tvůrčí odměnu obec udělila Magdaléně Křížové za překlad románu Asafa Gavrona Osada na pahorku z hebrejštiny. Tvůrčí prémie dostali Viktorie Hanišová, Věra Kociánová, Radvan Markus, Petra Martínková a Jakub Šedivý. Stipendium Hany Žantovské za překlad poezie pak obdržel Vít Pokorný na antologii španělských básníků Generace 27.

O udělení cen rozhodla pětičlenná porota ve složení Václav Jamek, jenž byl předsedou, Dagmar Hartlová, Magdaléna Štulcová, Olga Uličná a Jan Zelenka.

autoři: Kultura, ČTK | 3. 10. 2018 21:14

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama