Na úvod první nebeletristické knihy německého autora Normana Ohlera Totální rauš – Drogy ve třetí říši je dobré představit si události vedoucí k pádu Francie – a to především z pozice vyděšených a nic nechápajících obránců.
Druhá světová válka na západní frontě totiž vypukla v květnu 1940 náhle a brutálně. Německé jednotky se převalily přes údajně neproniknutelný terén Arden do nitra Francie. Byl to nekončící šok – Němci byli jako mávnutím hůlky zlomyslného kouzelníka vždy jinde, než obránci očekávali. A především se nezastavovali.
Stále vpřed! Den, noc, den, noc. Neustále v pozoru, neustále soustředění. Podivná válka se slovy později popraveného historika Marca Blocha změnila v podivnou porážku. A pokud by někdo řekl, že Němci, obdaření neuvěřitelnou výdrží, „jedou jako zfetované fretky“, měl by pravdu...
Už 19. dubna onoho roku totiž kolovala německou armádou tzv. pervitinová vyhláška. Dokument, který si byl vědom toho, že voják nacpaný zmíněnou látkou sice nezvýší svůj intelekt, ale bude mít výdrž. Pro nacisty, stále ještě zápasící s nedostatečnými stavy i výzbrojí, se jednalo o toužebně vyhlíženou taktickou výhodu. Brzy se tak na frontu dodávaly miliony tabletek a vojáci pěli ódy na svou výdrž a nadšení pro „práci“ (kterou mohly být klidně hromadné popravy zajatců či Židů).
Autorův příběh drog ve třetí říši, který blitzkriegem rozhodně nezačíná a ani nekončí, je jednou z mála převratných knih o nacismu, na jaké dnes po desetiletích výzkumů a tisícovkách publikací můžeme narazit. Ano, je to příběh, ne odborná kniha. Sledujeme několik osudů (například Hitler nahrazující vůli čím dál více stimulanty, jeho osobní lékař Morell budující zvrácené farmaceutické impérium atd.) a i díky odbočkám o setkání se současnými odborníky či návštěvách archivů se kniha čte jako strhující thriller. Druhá světová očima hrdinů Trainspottingu...
Drogy přitom nevysvětlují válečná zvěrstva, šílenost nacistického velení a osobní i systémová selhání (Ohler krom jiného vyvrací mýtus o „čistotě“ nacistického námořnictva a ukazuje, jak všichni zavírali oči například před vůdcovým chátráním).
Drogy nejsou podle autora omluvou, ani důvodem. Jsou jen příznakem hlubších problémů, chyb a zvráceností, které už byly v nacismu a jeho představitelích obsaženy od začátku. Totální rauš odhaluje jinou tvář nacismu, popisuje atmosféru paranoie a nereálna, která existovala nejen ve špičkách třetí říše, a nabízí děsivý obraz Hitlera coby narkomana schopného fungovat jen díky injekcím osobního lékaře – a že je výčet látek, na kterých asketa a vegetarián Adolf jel, skutečně úctyhodný (včetně přípravků z jatečných zvířat)!
Odhaluje se tak paradox: ideologie, která si fanaticky zakládala na čistotě ducha i těla, se nakonec programově oddala sebezničujícímu fetování. Pilulky pervitinu pro wehrmacht; nové drogy pro na smrt odsouzené piloty miniponorek; povzbuzení pro Hitlera, aby dokázal vytěsnit realitu a udržte se ve „vůdcovském rauši“; chvála kokainu (protože německý kokain byl nejlepší, jak dokládá i slavný spisovatel William S. Burroughs) nebo obohacené pralinky pro maminky v domácnosti...
Totální rauš je děsivé, ale strhující čtení. A na poslední stránce, když se Ohler rozloučí s naprosto degenerovaným Hitlerem či jeho osobním lékařem Morellem, nebude pohled na třetí říši a nacismus stejný. A to je pro knihu to nejlepší doporučení.
Norman Ohler, Totální rauš. Drogy ve třetí říši, Host, Brno 2016, s. 340, 349 Kč.
