Zmizelý svět je oproti svému až kmotrovsky rozmáchlému (časovým záběrem i množstvím postav) předchůdci mnohem sevřenější – a také kratší. Odehrává se v podstatě jen ve dvou prostředích a během několika málo dní. Od začátku tak nastaví zběsilé tempo, neustále se něco děje a hrdinové – nebo spíše antihrdinové – jsou pod časovým tlakem.
Joe Coughlin totiž zdánlivě náhodou zjistí, že kdosi na něj uzavřel „kontrakt“ a k jeho eliminaci má dojít na Popeleční středu. To je docela šok, protože Joe už přes sedm let není oficiálně mafián. Odešel do ústraní, a i když má stále spoustu kontaktů a neformální roli tichého konzultanta, své obchody legalizoval a dávným přátelům vydělává velké množství peněz jinak.
Proč tedy zabíjet někoho, kdo obrazně řečeno snáší zlatá vejce a nikoho neohrožuje? Jenže ve světě mafie je jedno základní pravidlo: Nikdo nemá nic jisté. A tak Joe, hnaný paranoiou i strachem o syna, znovu bere do ruky zbraň a roztáčí spirálu násilí.
A mezi všemi těmi přestřelkami, mafiánskými popravami a rozhovory, pod jejichž zdánlivě klidným povrchem se rozhoduje o životě a smrti, stíhá Dennis Lehane vykreslit fascinující portrét člověka s krví na rukou, který si přesto dlouho myslel, že může spát bez nočních můr. Jenže náhle je všechno jinak, a pokud má kniha nějaké téma, je to právě rozvrácená psychika mužů, kteří zabíjeli tak dlouho, až pro ně nakonec není na světě nic jiného, přestože by se rádi viděli jako rodinné typy. A je jasné, že pro ně platí staré rčení o džbánu a chození pro vodu...
Lehane má velký dar ukázat svět mafie jak v jeho pozlátku – luxusní obleky a vázanky, honosná sídla a večírky –, tak z odvrácené strany, kterou zpodobňují ustřelené čelisti, těla naházená do tampského přístavu, náhodné oběti a nekontrolovatelné výbuchy násilí spojené se zoufalými prosbami těch, kteří chtějí ještě chvíli žít. Obrazy mafiánů jsou o to děsivější, že jim Lehane nechává velký prostor pro „civilní“ vyžití. Veselé vzpomínání, mudrování při dlouhých jízdách autem i filozofování nad vlastním údělem při cestě na oblíbený zákusek.
A podobně jako Joe Coughlin zjistil, že není nedotknutelný a že svou minulost nemůže zapřít, zjistí i čtenář, že není možné odlišit gangstery v pracovním a domácím modu. I ta největší idyla se může kdykoliv zvrtnout, ti největší spojenci stát nepřáteli. Ten svět odvážných mužů, kteří si vytvářejí vlastní pravidla, se tak ukazuje čím dál výrazněji jako patologický a dopady jeho brutality nelze nikdy oddělit od nevinných životů.
Zmizelý svět je v tomto ohledu vyloženě pesimistická kniha, ale zcela upřímně – získává díky tomu na naléhavosti a odstraňuje drobnou vadu na kráse Pod rouškou noci. Tam totiž Lehane zakončil své vyprávění sice krvavě, ale jinak celkem pohádkově. Nyní, jakkoliv jsou název románu i řada scén nostalgické a vzletné, se vrací k tvrdému realismu. A knize, stejně jako celé sérii, to jen a jen prospělo. Je to krvavý příběh zabijáků a končí tak, jak bylo souzeno. Krví.
Dennis Lehane, Zmizelý svět, Paseka, Praha 2017, s. 288, 299 Kč.
