George Saunders, ve Spojených státech uznávaný jako autor brilantních krátkých próz, si svým prvním románem Lincoln v bardu získal porotu Bookerovy ceny a obdržel prestižní ocenění. To nyní mohou kromě britských spisovatelů dostávat už i američtí autoři - pravidlo se změnilo v reakci na zvyšující se prestiž ceny a globalizaci anglicky psané prózy.

Saundersův působivý románový debut má však ke globalizaci daleko. Vyrůstá z hovorového jazyka a ani jeho téma nemůže být více americké.

Řeč ovšem není o americkém prezidentovi Abrahamu Lincolnovi, nýbrž o jeho synovi, který ve věku jedenácti let podlehl těžké nemoci. Saunders pro vyprávění jeho příběhu volí vskutku neotřelou formu: jde o změť hlasů, lépe řečeno citací.

Autor až obsedantně zaznamenává jednotlivé zdroje, přičemž pozoruhodným způsobem mísí zdroje skutečné a fiktivní.

Čtenáři chvíli trvá, než se zorientuje, a když se zorientuje, nestačí se divit. Ocitá se totiž na hřbitově mezi duchy. Ti spolu rozmlouvají, aniž by tušili, že jsou duchové. Rakve pokládají za cosi na způsob postelí, kde budou dlít pouze po dobu své nemoci ("sick-boxes").

Z náznaků se dozvídáme řadu dramatických příběhů. Vedle mladého Lincolna zaujme zejména příběh mladého nešťastně zamilovaného homosexuála, který si podřeže žíly, anebo muže, jehož zabije trám zrovna v okamžiku, kdy se chystá naplnit manželský svazek se svou o polovinu mladší manželkou.

Saundersova kniha je plná groteskních situací, v nichž autor dokáže naplno využít svůj talent, totiž dát každé postavě jedinečný hlas: některá mluví knižně, jiná vulgárně. Až na pozadí se rýsuje příběh rodiny Lincolnovy. Zejména setkání mladého, teď již zemřelého Lincolna s jeho slavným otcem patří k tomu nejlepšímu, co Saunders napsal.

Jejich prostřednictvím se dočítáme o Lincolnových náboženských pochybnostech, ale do textu proniká i velká historie. Smrt Lincolna juniora stojí v kontrastu se smrtí tisíců vojáků během občanské války.

Související

Lincoln mezi smrtí a znovuzrozením. Man Bookerovu cenu získal Američan George Saunders

Silné stránky knihy jsou ovšem zároveň jejími stránkami slabými. Saunders má obrovský jazykový cit, talent pro zkratku a je skvělým malířem úchvatných scén. Nelze ale nevidět, že tento jazykový a scénický karneval jde na úkor celkového příběhu.

Mincí o dvou stranách je i fantaskní posazení - termín bardo pochází z buddhistického náboženství a jedná se i vlastně o jakýsi očistec nebo předpeklí. Toto zasazení umožňuje rozehrávat skutečně surreálné fantazie a svobodně překračovat hranice reality. Místy se však Saunders nechává unášet až příliš.

Přes všechny výtky je Lincoln v bardu neobyčejně zajímavou, v mnoha ohledech vskutku pozoruhodnou knihou.

Je otázka, zda úspěch v Man Bookerově ceně Saunderse dovede i do českého překladu. Kvůli své jazykové specifičnosti a zasazení do amerického kontextu by mohl být převod do češtiny problematický, nicméně některé z předchozích povídkových sbírek by si tuzemský čtenář zcela jistě zasloužil.