Profil - Patrick Modiano, francouzský spisovatel, narozený těsně po válce - v červenci 1945 - na hustě zalidněném pařížském předměstí Boulogne-Billancourt. Držitel Rakouské státní ceny za evropskou literaturu z roku 2012 a Světové ceny Cina Del Ducy z roku 2010. A od čtvrtka také nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2014.
Také některé jeho knihy byly ohodnoceny cenami: Goncourtovu cenu, nejvýznamnější francouzskou literární cenu, získal v roce 1978 jeho román Rue des boutiques obscures (česky Ulice temných krámků, Mladá fronta, 1980, přel. Václav Jamek) a Grand prix du roman de l'Académie française v roce 1972 obdržel jeho román Les Boulevards de ceinture (česky nevyšlo).
Potomek z Itálie pocházejícího sefardského Žida a belgické herečky. Vzhledem k časté nepřítomnosti otce a častým cestám matky se v dětství citově sblížil se svým bratrem Rudym. Ten ovšem ve svých deseti letech zemřel a jeho smrt znamenala pro Patricka Modiana předčasný konec dětství.
Během studia na střední škole začal navštěvovat hodiny geometrie u Raymonda Queneaua. A právě tento významný romanopisec, básník a dramatik, ovlivněný surrealismem a psychoanalýzou, jehož nejznámější díla vyšla i v češtině (Zazie v metru, Mladá fronta, 1969, přel. Zdeněk Přibyl), podnítil u dospívajícího Modiana zájem o literaturu.
Setkání mělo i praktický význam: známost s Queneauem umožnila Modianimu navštěvovat večírky pořádané nakladatelstvím Gallimard. V roce 1968 zde vydal svoji první knihu, novelu La Place de l’Étoile (dosud nevyšlo česky ani anglicky).
V září 1970 se Modiano oženil, následně se mu narodily dvě dcery.
Ve středu Modianova zájmu jsou témata, která se pozoruhodně shodují s tématy Milana Kundery - paměť a zapomnění, identita, vina... Podstatnou roli hraje Paříž, která je pro Modiana tímtéž, čím byl pro Dostojevského Petrohrad nebo pro Moraviu Řím. Jak uvádí bibliografická poznámka Švédské akademie, "Většina Modianových příběhů má autobiografický základ, nebo nějak souvisejí s německou okupací. Své náměty někdy čerpá z interview, novinových článků nebo z poznámek, které nasbíral během let. Jeho romány jsou si navzájem blízko a stává se, že zápletka či postava z jednoho románu se vyskytne i v jiném."
To je i případ jeho posledního v češtině dostupného románu Livret de famille z roku 1977 (česky Rodný list, Odeon 1982). Přímou osobní autobiografií pak je Un pedigree z roku 2004. Ta sice v češtině nevyšla, ale v roce 2006 ji pod názvem Rodokmeň vydalo slovenské nakladatelství Agora.
Modianovo dílo nabízí pestrou škálu žánrů - od Dory Bruder (1997, česky Dora Bruderová, Barrister & Principal, 2007, přel. Pavla Doležalová), spisu dokumentárního charakteru, ve kterém autor sleduje osud patnáctileté dívky, jež se stala obětí holokaustu, přes romány a filmové scénáře po knihy pro děti.
Již zmíněná Ulice temných krámků pojednává o muži, soukromém detektivovi, který ztratí paměť a který se ze stop svého minulého života snaží tento život zrekonstruovat. Další do češtiny přeložené romány - De si braves garsons (1982) (Takoví hodní hoši) a Une jeunesse (1981) (Mládí) vyšly v češtině v roce 1986 v jedné knize v překladu Marie Janů a Tamary Sýkorové a pojednávají o osudech spolužáků z jisté prestižní školy. Nakonec byl na českém trhu ještě k dispozici slovenský překlad románu Villa Triste z roku 1975 (slovensky Vila Triste, Tatran, 1980, přel. Lea Škanderová), ve které autor vypráví příběh tří přátel, vypravěče (v němž čtenář vycítí autorovo alter ego) a manželské dvojice, herečky Yvonny a lékaře Montheho.
Švédská akademie opět zklamala všechny sázkaře, shodnou se všichni, kdo proces udílení sledovali, když vybrala jednoho z nejméně pravděpodobných kandidátů. Vybrala spisovatele, který - jak správně uvedl její tajemník Peter Englund, je známý především doma, ve Francii. Většina jeho děl nebyla přeložena dokonce ani do angličtiny (a pokud byla, obvykle s velkým časovým odstupem). Absence překladů je zdůrazňována v tomto textu záměrně, neboť je charakteristickým znakem recepce Modianiho díla.
A tak, i když nepochybuji, že Akademie smysl svého rozhodování nepochybně nevidí v uspokojování sázkařů, zdá se mi letošní udělení Nobelovy ceny za literaturu poněkud nepochopitelné. Pominu-li další z možných komerčních vysvětlení, totiž vysvětlení o vítězství jisté zájmové (např. nakladatelské) skupiny nad jinými skupinami, napadá mě pouze následující vysvětlení.
V Modianově životopise publikovaném na Wikipedii se uvádí: "Německý překlad La Place de l'Étoile, který byl publikován v roce 2010, získal německou Preis der SWR-Bestenliste (Cenu Jihozápadního vysílání Best-of) od Südwestrundfunk rozhlasové stanice, která označila knihu za zásadní dílo post-holocaustu. Dvaačtyřicetileté zpoždění překladu do němčiny - překvapivě, většina Modianiho knih je přeložena do tohoto jazyka - bylo způsobeno svým vysoce kontroverzním a satirickým antisemitským obsahem."
Možná zde je klíč k udělení letošní Nobelovy ceny - Švédská akademie nám chce sdělit, že už je čas na to, aby se mluvilo o čemkoliv, ať už to vyznívá ve prospěch, či neprospěch kohokoliv. A samozřejmě, udělení je také oceněním jistého proudu francouzské kultury, na nějž Modiano navázal - surrealismu, fenomenologie, experimentálního psaní a tvůrčího chaosu.
Tyto souvislosti by stálo za to ještě prozkoumat.
