Žil v sedmém patře panelákového domu. Mezi knihami, andulkami, popínavými květinami a s výhledem na vysočinské kopce. Zdánlivě tichý a nenápadný muž. Jeho příběh ale skrývá mnoho dobrodružných zákrut, včetně neobyčejné zkoušky v podobě podivné nemoci, jíž se nakazil od opic.
Dokumentární podcast o Stanislavu Zedníčkovi si můžete poslechnout zde:
Život Stanislava Zedníčka je kótován jedním místem - Hlinskem na Vysočině, kde se 17. srpna 1914 narodil a 17. března 2002 zemřel. Jeho otcem byl hodinářský mistr, který padl na bojišti první světové války, matka trafikantka. Obecnou školu vychodil v rodném městě, kde se také zapojil do skautského hnutí.
Později studoval na katolickém učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna a po maturitě začal učit ve svém rodišti. Za války byl pracovně nasazen v Chotěboři a v Hlinsku a účastnil se domácího protinacistického odboje.
Důležitým mezníkem v jeho životě se stalo věznění v komunistickém kriminále za "sdružování proti republice" v letech 1954 až 1955. Přeloženo do reálné řeči - jeden z jeho hlineckých přátel byl v roce 1953 chycen při přechodu hranic a při výslechu jmenoval své kamarády, kteří o emigraci věděli. Sám básník kriminální pobývání komentoval: "Vítám takovéto zkušenosti, protože člověk pak cítí život do větší hloubky. Horizontální svět máme poznat co nejvíce, abychom se snáze mohli dostat do toho vertikálního."
Po návratu z vězení prošel řadou dělnických zaměstnání, krom jiného pracoval jako ošetřovatel v pražské zoo. Právě zde se nakazil opičí nemocí, z níž se mu podařilo vyléčit až po návratu domů na Vysočinu.
Zedníček publikoval své texty od roku 1930 v novinách a literárních sbornících. První sbírka Píseň chudého (1941) nesměla po zákazu německé cenzury vyjít, proto se vydanou prvotinou staly až Dopisy Albíně (1947). Po nuceném odmlčení mu pak vyšly tři další sbírky.
V 50. letech se Stanislav Zedníček stal skutečnou oporou básníkovi Vladimíru Holanovi, strádajícímu v té době opuštěností, vyvržeností z literatury i krušnou materiální nouzí. Zedníček dokázal být souznícím společníkem, nezištně sdílným dárcem i intimním důvěrníkem. Jejich vzájemná korespondence, knižně vydaná, se příznačně jmenuje: Směju se a sténám.
Vítejte u dokumentárního podcastu Miloše Doležala. K poslechu je nahoře v článku nebo na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
