"Autora vždy určuje jeho vzdělání, navíc třeba středověké kroniky často vznikaly na objednávku panovníka nebo jako oslava světce. Nikdy se nedozvíte, 'jak to skutečně bylo'. Dozvíte se jen, jak to autor viděl," nezakrývá skepsi Magdalena Moravová, jejíž prací je zprostředkovávat českému čtenářstvu antickou a středověkou literaturu.
Podcast s Magdalenou Moravovou si můžete poslechnout zde:
"Snažíme se vydávat knihy takovou formou, aby byly použitelné pro odbornou veřejnost, studenty historických a literárních oborů, ale chceme, aby ostatní čtenáře neodradil poznámkový aparát nebo příliš odborná předmluva," vysvětluje žena, jež toto rozhraní hledá již pětadvacátým rokem. K titulům, které v historických edicích Arga slavily největší úspěch, patří Dějiny smrti od francouzského dějepisce Phillipa Ariése nebo italský spisek Sýr a červi. Ten na základě pramenů pojednává střet furiantského mlynáře s inkvizicí na konci 16. století.
Solidní texty založené na badatelské práci přesto nemohou soutěžit s komerčním úspěchem autorů historické fikce, jakým je u nás například Vlastimil Vondruška. Ani s knihami zaměřenými na hitlerovské Německo, o něž je v obchodech i knihovnách neutuchající a zcela specifický zájem.
"Jako většina lidí, kteří vystudovali historii, jsem začala četbou historických románů. Ovlivňují nás ovšem i jejich nepravdy, tedy autorské záměry. Dnes už proto historické romány číst nedokážu, takže jejich rukopisy raději posílám kolegům. Nechodím ani na historické filmy a nevím, kdy jsem si naposledy nějaký takový užila. Opus svého druhu je třeba Marketa Lazarová - z badatelského hlediska k němu můžete mít výhrady, ale je to fenomenální umělecké dílo. Většina historických filmů je však bohužel čistě mainstreamová," myslí si Moravová.
K popularitě knih o válce, od níž nás dělí jen několik generací, má vysvětlení spojené s osobním příběhem. "Můj dojem je, že druhá světová válka a téma holokaustu nás tak hluboce zasahuje a stále se s ním nedokážeme vyrovnat, protože ještě máme dědečky nebo babičky, kteří to zažili," uvažuje. "Pocházím ze Sudet, z menší vesnice znovu osídlené po vyhnání Němců. Lidé tam přišli z celého Československa i Zakarpatské Rusi. Většinou pocházeli z chudého prostředí, najednou se dostali k hotovému a domy, do kterých se nastěhovali, tak ani neuměli udržovat. Teprve třetí generace je nějak začala opravovat, vztahovat se k místu jako k rodné obci," líčí.
Vzdělání v latině a historii je pro ni příležitostí věnovat se dávnějším dějinám. Za příklad dává předloni vydané Dopisy zesnulého, v nichž pruský kníže Hermann von Pückler-Muskau - dobrodruh, zcestovalý excentrik a zakladatel moderní zahradní architektury -, podává obraz Anglie zkraje 19. století.
"Na svých zámcích vybudoval nádherné parky, což ho vedle nákladného života přivedlo na mizinu. Jeho manželka tak přišla s nápadem, že se rozvedou, kníže odjede do Anglie a najde si tam bohatou dědičku. Odveze si ji domů do Saska, kde pak budou všichni tři spolu šťastně žít," popisuje historička příběh, který stál na počátku cestopisu. "V Anglii strávil saský kníže dva roky, plán se mu nepovedlo uskutečnit, ale ženě odtud psal velice detailní dopisy. V té době to byl cestopisný bulvár, ale protože autor byl nadán spisovatelským talentem a sarkasmem, těšila se jeho tvorba stejné popularitě jako ta Goethova."
Lidské příběhy jsou si podobné, mění se jen kulisy a způsoby vyprávění, upozorňuje Moravová. "U Vergilia, podobně jako u Homéra, si uvědomíte, že neměli televizi, neměli rádio, žádné jiné prostředky, jak se k příběhům dostat. Autor tedy musel být dostatečně názorný, aby vylíčil, co všechno se děje. Popsat přesně, jak stříká krev protivníka nebo jak vlny duní a převalují se. Když se na ně naladíte, vyvstane před vámi nejen příběh, ale i obrazy," uzavírá.
Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes historička Magdalena Moravová, redaktorka nakladatelství Argo. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasty.
