Sedmatřicetiletá autorka pěti oceňovaných próz a dvou titulů pro děti teď přichází s třetím, ve kterém oživuje vlastní komplexy z dětství. Ze čtyř postav "divných dětí" je právě Katka jejím nejvěrnějším obrazem: obézní dívka se nerada baví s lidmi a většinu volného času tráví čtením.

Jako superhrdinové

I další tři postavy působí autenticky, a tak kromě toho, že je to kniha pro děti, je to také kniha o dětech. Myšlenkové pochody malých netuctových hrdinů mohou být inspirativní i pro dospělého. Minimálně pro toho, kdo někdy asistoval nebo hodlá asistovat při dospívání potomků.

Divnost postav je přitažlivá, trochu připomíná speciální schopnosti superhrdinů. Mírně autistická Mila bývá často mimo. Když ji něco zaujme, přestane vnímat okolí. Miluje zvířata a hodně o nich ví, ze všeho nejvíc o pavoucích.

Petr skvěle kreslí, má neuvěřitelnou představivost. Přes den ale často usíná, protože v noci mu spát nejde. Má děsivé sny a hrůzu z temnoty.

Franta je jízlivý, dělá si legraci na úkor všech okolo, pořád provokuje. Koleduje si o "nakládačku", kterou nakonec skoro nikdy nedostane, protože kdo by se pral s mrzákem. Franta prodělal zřejmě dětskou obrnu, chodí s obtížemi a jen o berlích.

Taková pohoda to není

Všem by se břímě neslo lehčeji, kdyby se doma cítili pochopení a hlavně přijímaní takoví, jací jsou. Vysportovaná matka chválí Katku za to, že si k večeři dala jen jogurt, ale netuší nic o čokoládových tyčinkách, kterými se dcera láduje mimo kuchyň. Petrův táta synovi předhazuje nebojácného mladšího bratra a Františkova máma i otčím se nechají snadno uchlácholit, když hoch něco provede.

Petra Soukupová. | Foto: Libor Fojtík

"Oni pokaždý, když řeší nějakej můj průser, tak se nakonec dostanou právě tady k tomu, že přece můžeme bejt všichni rádi za to, jak to je, že chodím a že bych se už měl chovat normálně, ale stejně to pak nechaj bejt, protože sami vidí, že to taková pohoda není," uvažuje.

Frantova máma zároveň neví, že synka netrápí jen fyzické postižení. Že touží po tom, aby alespoň někdy byli pohromadě s jeho otcem, s nímž se matka rozvedla a kterého jezdí navštěvovat sám.

Monstrum činčila

To, co se "divným" dětem nepodaří získat doma, si nakonec nadělí samy. Jako první nevědomky pomůže Mila Petrovi. Vyřeší jeho záhadu s činčilou, kterou mu tajně přinesla za dveře, protože sama si ji nechat nemohla. Petrova fantazie ale ze "zázračně" nalezeného zvířete stvořila monstrum, které ho v noci budí ze spaní. Když se dozví pravdu, uleví se mu.

Stejně jako když mu Mila i Katka řeknou, že ani jedna nejezdí na školu v přírodě. Že to jde, prostě zůstat doma. Tahle varianta Petra dřív nenapadla. Ale když o ní rodiče nechtějí ani slyšet, rozhodne se, že z domu uteče. A tři "divní kamarádi", se kterými se setkává na tajném místě na kraji parku, do toho jdou s ním.

Petra Soukupová dobře vystihuje psychologii dětských postav. Jejich rozhovory i myšlenky jsou živé, a když se k tomu přidá i pravděpodobná, plasticky líčená zápletka, kniha stírá hranici mezi literaturou pro děti a dospělé.

Rozpuštěné vlasy

Obzvlášť jeden moment hrozí, že se vyvine nebezpečným směrem: děti se rozdělí do dvojic a dvěma různými cestami míří do opuštěného letního tábora, o kterém ví Mila. Katka s Petrem přestupují v malém městě, kde na zastávce čekají na autobus. Petr, nejmenší z dětí, je pro účely maskování převlečený za děvče a také Katka mění vizáž: poprvé si rozpouští vlasy a místo obvyklého vytahaného svetru si bere šaty.

Vyhlédnou si je místní výrostci s plechovkou piva v ruce. Katka, které jejich zájem lichotí, by s nimi klidně šla někam "na limču", naštěstí její "ségra" Petr, který je větší, než vypadá, ztropí scénu. Nebezpečná situace, jejíž scénář si dospělý čtenář umí přibarvit, naštěstí končí jen ukradenými spacáky.