Co hledali nacisté v Tibetu? Kniha o expedici SS dokládá dobový útok proti myšlení

Nacistická expedice na staré obchodní cestě na sever do Gyantse. V pozadí hraniční hora Čomolhari mezi Tibetem a Bhútánem.
Ernst Schäfer na své první expedici s Brookem Dolanem v západní Číně.
Ernst Schäfer roku 1931 na první expedici v západní Číně. Jednou rukou objímá vlastnoručně složenou pandu velkou a v druhé ruce drží tragopana, druh bažanta.
Členové expedice před svými zavazadly v kalkatském přístavu, květen 1938. Zleva Karl Wienert, Ernst Schäfer, Bruno Beger, Ernst Krause a Edmund Geer.
Slavnost zimního slunovratu před přechodem hranice ze Sikkimu do Tibetu. Účastníci slaví svátek Jul po způsobu SS a poslouchají Himmlerovu řeč na krátkovlnné vysílačce.
Foto: Volvox Globator
Aleš Palán Aleš Palán
14. 3. 2019 13:45
Najít na střeše světa dávnou praárijskou rasu, poohlédnout se po odolných plodinách, které by se mohly uplatnit při plánované expanzi třetí říše na Východ, a prodat Tibeťanům nějaké ty kulomety se pokusila německá "vědecká" expedice do Tibetu.

Fascinujícímu příběhu z let 1938 a 1939 se věnuje kniha nazvaná Nacisté v Tibetu od spisovatele, horolezce a církevního historika Petera Meiera-Hüsinga. V českém překladu vyšla na dnešní Velký knižní čtvrtek.

Ideologický i finanční rámec výpravě neposkytl nikdo jiný než ozbrojené oddíly SS. Pětice cestovatelů sice nebyla tak silně uchvácena teorií věčného ledu či bájnou podzemní říší Agartha jako šéf SS Heinrich Himmler, myšlenky rasové nadřazenosti jim ale byly vlastní.

Šéf expedice, sebestředný mluvka Ernst Schäfer, se v Tibetu choval nechutně k místním obyvatelům a odporně ke zvířatům, která místní buddhisté naopak ctili. Schäfer to vnímal jako normu, jako své právo, neboť on směl.

Po návratu do vlasti se pak aktivně zapojil do vědy ve službách němectví. Doba objektivních odborníků byla dávno pryč, nyní bylo třeba i bádání naplnit předem daným cílem. A tomu sloužit.

Čtivá a strhující kniha Nacisté v Tibetu je víc než zasvěceným popisem první německé výpravy do Lhasy a záznamem ochotné kolaborace jejích členů s nejohyzdnějšími strukturami zločinného režimu. V tom Schäfera předčil snad jen další člen výpravy Bruno Berger, který následně v Osvětimi osobně vybíral asijské a židovské zajatce, kteří budou zavražděni. Důvod? "Vědecký" zájem o jejich kostry.

Spisovatel Meier-Hüsing nekompromisně rozkrývá karty vedoucí k ezoterickému rasismu představitelů třetí říše. To snění o árijcích skrytých ve vysokých horách, případně v tamních jeskynních komplexech, o jejich bojové morálce nepoznamenané náboženskou smířlivostí bylo víc než pustou lží. Představovalo střelný prach, který dal podklad k následnému výbuchu nespokojenosti. Byl to "důkaz" o odvěkém právu čisté rasy vést druhé, případně je rovnou likvidovat.

Kniha sleduje osudy protagonistů výpravy i po skončení druhé světové války. Jak se najednou vymlouvali, že o ničem nevěděli, Schäfer se dokonce ublíženě stavěl do role muže, který prý Himmlerovi vzdoroval. On i Berger byli souzeni, jeden vyvázl bez trestu, druhému byla odňata svoboda na kratší dobu.

Ano, Spolková republika nedokázala adekvátně potrestat všechny protagonisty nacistické hrůzovlády. Než však káravě zvedneme prst, podívejme se na vlastní dějiny a naši schopnost a ochotu potrestat protagonisty zločinného režimu komunistického.

Peter Meier-Hüsing: Nacisté v Tibetu

Peter Meier-Hüsing: Nacisté v Tibetu

(Přeložila Gabriela Kalinová)
Nakladatelství Volvox Globator 2019, 304 stran, 349 korun

Kniha Nacisté v Tibetu přináší ještě jednu aktuální paralelu. Ukazuje na snadnost, s níž opravdové vědění a kritické myšlení dokážou nahradit pavěda a bádání s předem daným závěrem. Odborníci sklopí hřbet a vyklidí veřejnou scénu. Laici pak nerozeznají blábol od hypotézy.

Současná Evropa se potýká s rostoucím nebezpečím hnědé nenávisti, s extremistickými strukturami útočícími na podstatu demokracie. Možná ještě hlouběji ale leží atak namířený proti myšlení samotnému. K čemu jsou přísná logika a váhání nad výsledkem? Stačí přece mladistvý zápal a nezdolné přesvědčení.

"To jsou názory akademických učitelů, školní moudra, je to arogance univerzitních profesorů, kteří sedí na svých katedrách jako papežové," prohlásil podle Schäfera Himmler, když se dostali k Darwinovi. Vznik lidstva jako vývoj druhů přirozeným výběrem? "To může platit nanejvýše pro méněcenné rasy, ale nordický člověk sem spadl při posledním, terciálním pádu Měsíce přímo z nebe."

 

Právě se děje

před 21 minutami

Osm lidí, kteří sundávali v úřadech Macronovy portréty, dostalo pokuty

Soud v Paříži odsoudil k pokutě 500 eur (13 tisíc korun) každého z osmi ekologických aktivistů, kteří na začátku roku v úředních budovách několika obvodů francouzské metropole sundávali portréty prezidenta Emmanuela Macrona. Muže, který jejich počínání natáčel, osvobodil. Informují o tom francouzská média.

Zdroj: ČTK
před 53 minutami

Výdaje na vědu v ČR loni vzrostly 102,8 miliardy, nejvíce na ni dali podnikatelé

Výdaje na výzkum a vývoj v České republice loni vzrostly meziročně o 12,3 miliardy na 102,8 miliardy korun. Podíl výdajů na hrubém domácím produktu (HDP) byl 1,93 procenta, Česko se tak přiblížilo průměru Evropské unie. Nadále ale zaostává za sousedními Rakouskem a Německem, které spolu se Švédskem a Dánskem vydávají jako jediné země EU na vědu více než tři procenta HDP. Informoval o tom Český statistický úřad.

Největší měrou se o nárůst výdajů zasloužily podnikatelské zdroje, z nichž se loni vynaložilo na vědeckou činnost téměř 60 miliard korun. Stát se v posledních letech podílí na financování domácího výzkumu a vývoje přibližně z jedné třetiny.

Výzkumu a vývoji se v ČR na konci loňského roku na plný či částečný úvazek věnovalo 113 500 lidí. Za posledních pět let jejich počet vzrostl zhruba o 20 tisíc.

Další zprávy