Někdy je důležité ocenit minulost. Proč je Opuštěná společnost Erika Taberyho knihou roku

Zdeněk Staszek
5. 4. 2018 10:57
Knihou roku na cenách Magnesia Litera se včera stala Opuštěná společnost od novináře a šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho. Porazil tak třeba prozaickou matadorku Petru Soukupovou nebo svého redakčního kolegu Marka Švehlu, jehož životopis Magor a jeho doba už koncem loňského roku vyhrál knižní anketu Lidových novin – a včera tomuto novináři s mnohaletou praxí trochu podivně vynesl i titul Objev roku.
Erik Tabery včera na Nové scéně Národního divadla převzal cenu Magnesia Litera za Knihu roku.
Erik Tabery včera na Nové scéně Národního divadla převzal cenu Magnesia Litera za Knihu roku. | Foto: ČTK

Při hodnocení výsledků literárních cen a Magnesie Litery obzvlášť je zvykem pitvat rozhodnutí jednotlivých porot a po cestě si žďuchnout do nominačního i hodnotícího procesu. Pokusme se tentokrát nevnímat vítězství Erika Taberyho jako výsledek mechanismu za jednou literární cenou - konspirační hrátky už vyčerpal údiv nad absencí románu Jáchyma Topola v nominacích -, nýbrž tak, jak by literární ceny měly fungovat podle jejich pořadatelů: jako zprávu o literatuře a pokud možno i společnosti.

Erik Tabery vzal dnes už skoro zautomatizovanou frázi o rozdělené společnosti a zasadil ji do historického a politického kontextu. Na jedné straně vychází z přes století dlouhé české debaty o podstatě demokracie a neustále nesamozřejmého českého státu, do níž zasáhli Tomáš Garrigue Masaryk, Ferdinand Peroutka, Karel Čapek nebo Václav Havel, na straně druhé čerpá z vlastní novinářské zkušenosti s polistopadovou pragmatickou politikou, která kromě nominální demokracie plodí rovněž reálnou, v obyvatelstvu i regionech nerovnoměrně rozloženou frustraci.

Zpětně viděno se obě roviny střetávají ve zlomových bodech historie, jako byla naposledy takzvaná uprchlická krize z roku 2015, a v českém podání mají podobu zavrhování idealistické stránky politiky kvůli selhání té pragmatické.

Toto zavržení je přitom jednou z hlavních náplní populistů: jednoduché recepty a "makání" zní vždy lépe než svízele demokratické každodennosti. Opuštěná společnost je taková, kterou v těžkých časech svému osudu ponechali její duchovní.

Kdo pravidelně čte Taberyho časopisecké úvodníky či komentáře o fenoménech světové i české žurnalistiky, mohl při četbě Opuštěné společnosti cítit až déja vu. Jednak kvůli samotným textům - u nichž také samotný Erik Tabery podotýká, že se některé objevily dříve v Respektu -, ale hlavně kvůli léčbě, kterou opuštěné společnosti předepisuje šéfredaktor vlivného týdeníku.

Na čerstvě oceněné knize je znát především úcta a někde i intelektuální láska k osobnostem typu Masaryka či Peroutky, stejně jako neochvějné přesvědčení o liberální demokracii.

Erik Tabery: Opuštěná společnost

Erik Tabery: Opuštěná společnost

Vydalo nakladatelství Paseka
2017, 284 stran, 289 korun

Erik Tabery je svým způsobem konzervativní - kdybychom tedy v Česku mohli poctivou četbou podložený a víceméně nekritický respekt k zakladateli republiky považovat za běžný. Každopádně i preventivní opatření ke společenským krizím zní povědomě, jako ozvěna hodin občanské nauky (pro ty mladší) nebo projevů Václava Havla (pro ty starší): důraz na kritické myšlení, vzdělání a vedení k aktivnímu občanskému životu, otevřenost a propustnost politických stran, pevné vazby českého státu na Západ a především jeho mezinárodní organizace.

V Opuštěné společnosti Tabery dnešní státnické prázdno zaplnil minulostí. Ale byť se v knize nevěnuje problémům, které demokraciím způsobují například finanční globalizace nebo nové technologie, je v mnohém podnětná a důležitá: právě proto, že připomíná.

Po vydání Tabery najezdil po autorských besedách a čteních tisíce kilometrů, náklad knihy byl rozprodán. A podle ohlasů lidé nečekali recept na lepší život, ale právě to, co jim momentálně není schopen předložit žádný politik. Ideu češství postavenou nikoliv na národoveckých báchorkách plodících nenávist, nýbrž na myšlenkách - o nich je možné a nutné neustále diskutovat, aby neztvrdly v dogmata - podaných s tou správnou homeopatickou dávkou patosu z Modlitby pro Martu.

Podobně jako v minulých letech se také letos objeví sžíravé komentáře nad organizací a podobou nejdůležitější tuzemské literární ceny. Hurá akce jako hlasování o knihu století nebo - při vší úctě k Marku Švehlovi - podivně definovaná pravidla kategorie Objev roku si to určitě zaslouží. Stejně tak si ale zaslouží chválu letošní volba knihy roku, která paradoxně uplynulé století připomíná lépe než kdejaká anketa. Opuštěná společnost se sice nezapíše do dějin literatury - ale občas je prostě důležitější dějiny číst než psát.

V Česku chybí někdo, kdo by se snažil problémy řešit a kdo by se snažil společnost nestrašit, obavám lidí rozumím, říká šéfredaktor Respektu. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 3 hodinami

Komise: Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10 tisíc

Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10.000. Aktualizovaný odhad dnes podle agentury AFP zveřejnila komise, která problematiku zkoumá. Nezávislou komisi pro sexuální zneužívání v církvi (Ciase) v roce 2018 zřídila katolická církev v reakci na sérii skandálních odhalení sexuálního zneužívání ve Francii i ve světě. Komise v polovině minulého roku odhadla počet obětí na nejméně 3000, což dnes její předseda Jean-Marc Sauvé označil za "jednoznačné podhodnocení".

Komise na více než rok zřídila telefonní linku pro hlášení sexuálního zneužívání, na kterou se za tu dobu obrátilo 6500 obětí či svědků těchto násilných činů. V polovině telefonátů se jednalo o případy z 50. a 60. let minulého století, útokům častěji čelili muži a 87 procent volajících bylo v době zneužívání nezletilých, zveřejnila loni na podzim Ciase.

"Zdaleka ale nejde o všechny", upozornil dnes Sauvé. "Zásadní otázkou zůstává, kolik lidí se ozvalo. Deset procent, pět procent, méně?" dodal.

"I když je 10.000 hodně, jsme stále daleko od pravdy," komentoval nový odhad Jean-Pierre Sautreau, jež stojí v čele organizace sdružující oběti církevního zneužívání v západofrancouzském departementu Vendée. "Skutky jsou často datovány do 50. let minulého století a ti lidé již zemřeli, nebo je jim přes 80 a už o tom nechtějí mluvit," vysvětluje.

"Je to vrchol ledovce, je to rozhodně mnohem více," domnívá se rovněž Véronique Garnierová z jiného sdružení obětí.

Zpráva komise má na podzim představit celkovou diagnózu problematiky a vysvětlit, jak se církev do situace dostala. Instituce mají následně navrhnout podobu odškodnění obětí. Podle Sauvého však trauma obětí nevyřeší pouze odškodnění finanční, "obzvlášť v případě, že by jej doprovázel příkaz mlčet".

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Grammozis se stal pátým trenérem fotbalistů Schalke v sezoně

Novým trenérem fotbalistů Schalke 04 se stal Dimitrios Grammozis. S klubem z Gelsenkirchenu, který už má jen minimální šance na udržení v první lize, podepsal dva dny po odvolání kouče Christiana Grosse smlouvu do roku 2022. Ve funkci by měl podle médií zůstat i v případě sestupu.

Dvaačtyřicetiletý Grammozis byl bez angažmá od loňského léta, kdy skončil u druholigového Darmstadtu. Na lavičce Schalke je už pátým koučem v aktuální sezoně, před ním se u týmu vystřídali David Wagner, Manuel Baum, Huub Stevens a naposledy Gross.

Premiéru s mužstvem absolvuje v pátek v duelu s dalším kandidátem na sestup Mohučí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy