Jak píše agentura DPA, padesátiletá moskevská rodačka Stěpanovová žije od roku 2018 v Berlíně, kam původně přijela učit na univerzitě. Dnes tu pobývá v exilu. Autorka v rozhovoru s německým veřejnoprávním rozhlasem zkritizovala prezidenta Vladimira Putina. Podepsala proti němu petici a vyzdvihla, jak statečně se Ukrajina brání ruské invazi, což označila za souboj dobra se zlem.
I tyto její výroky nyní připomněla německá porota, podle níž Stěpanovová "propůjčuje literární hlas té jiné, neimperiální části Ruska, která si zaslouží být slyšet po celé Evropě".
Podle německé Deutsche Welle však rozhodnutí porotců vyvolalo kritiku například u některých Ukrajinců žijících v Německu. Nejmenovaná ukrajinská novinářka napsala na Facebook, že už má dost "německých řečí o hodných Rusech" a nechce už o ruské kultuře ani slyšet. Také další reakce na sociálních sítích se nesou v podobném duchu. Mnozí vnímají ocenění ruské autorky jako urážku Ukrajiny v době, kdy tato země bojuje za svou územní celistvost, jazyk i kulturu ohroženou právě ruskou agresí, vysvětluje Deutsche Welle. Německo až do loňského začátku ruské invaze udržovalo s Kremlem relativně vřelé politické i obchodní vztahy.
"Samozřejmě rozumím pocitům mnoha svých ukrajinských kolegů," reaguje na kritiku Marija Stěpanovová, podle níž je současná situace utrpením pro Rusy, ale nesrovnatelně větším utrpením pro Ukrajince. "Těžko si teď představit nějaký dialog, stůl, ke kterému by Rusové s Ukrajinci společně zasedli," přiznává.
Přestože ocenění je vnímané jako politické, porota lipského veletrhu vyzdivhuje především autorčin v Německu loni vydaný výbor poezie nazvaný Mädchen ohne Kleider, v překladu Dívky bez šatů. Básně vznikly ještě před válkou, za pandemie. Autorka jimi demonstruje, jak "bezpodmínečně trvá na poetickém vnímání světa", zdůvodňuje porota. Podle ní básně Stěpanovové na jednu stranu odkazují k ruským klasikům Alexandru Puškinovi, Osipu Mandelštamovi či Marině Cvětajevové, na stranu druhou jsou v nich patrné ozvěny světové literatury od Ezry Pounda po současnou kanadskou básnířku Anne Carson.
Cena za evropské porozumění, udílená od roku 1994, je spjatá s odměnou 20 tisíc eur, v přepočtu asi 470 tisíc korun. Marija Stěpanovová se stala její druhou ruskou držitelkou. Už v roce 2019 pořadatelé vyznamenali novinářku Mashu Gessen za knihy o ruské politice a moci.
Marija Stěpanovová do širšího povědomí pronikla s prózou nazvanou Památce paměti, kterou v českém překladu Aleny Machoninové předloni vydalo nakladatelství Akropolis. Román se tentýž rok dostal do užšího výběru Mezinárodní Bookerovy ceny, v Rusku získal ocenění Bolšaja kniga a ve Francii cenu pro překladovou beletrii Prix du Meilleur livre étranger.
V tomto textu využívajícím dopisy, deníky příbuzných i fotografie z domácího archivu autorka vypráví příběh své sovětské rodiny s židovskými a ukrajinskými kořeny, jejíž příslušníci jako by byli lhostejnými statisty revolucí, čistek a válek 20. století. "Nikdo z nich nebojoval, nepodlehl represím, neocitl se na území okupovaném Němci, nedostal se do žádného z masakrů století," píše Stěpanovová. Vzpomínky kombinuje s esejistickými pasážemi o spisovatelích Osipu Mandelštamovi a W. G. Sebaldovi nebo fotografce Francesce Woodmanové.
"Poprvé jsem tuto knihu začala psát, když mi bylo deset let, v bytě v Lazebnické uličce. V osmdesátých letech stál u okna psací stůl s hrbolatým okrajem, svítila na něm oranžová stolní lampa, na jejíž bílý umělohmotný stojan jsem nalepila obtisk - ten ze všech nejhezčí. Plyšová medvědí máma vezla na sáňkách pod tmavým zasněženým nebem stromeček a malé, našikmo posazené medvídě, někde z boku byl připevněný pytel s dárky," popisuje v Památce paměti.
"Podruhé jsem tuto knihu začala psát, aniž bych o tom věděla, ve svých zamotaných a divokých šestnácti letech. Stalo se to těsně před koncem milostného románku, který mi tenkrát připadal strašně důležitý a fatální; během let tak vybledl a zvětral, že už si ani nedokážu vybavit ten tehdejší pocit, že jde o začátek všeho," pokračuje.
Básnířka a esejistka Stěpanovová roky pracovala jako šéfredaktorka kulturního a společenského portálu Colta.ru, než byl v Rusku po začátku loňské invaze spolu s dalšími médii zablokován. Podle svého německého nakladatele Suhrkamp spisovatelka "ovládla celý rejstřík nejrůznějších forem moderní poezie způsobem, jakým se to před ní podařilo jen Josifu Brodskému".
V aktuálním interview pro německý list Frankfurter Rundschau spisovatelka říká, že dnes je kromě ruštiny a němčiny schopná publikovat také anglicky, poezii by ale v jiném jazyce nepsala. "Máme tu samozřejmě autory, kteří začali psát v jiném jazyce, Vladimira Nabokova nebo Josepha Conrada, ale jen když si vezmete Brodského, tak jeho anglické básně jsou prostě slabší než ty ruské," argumentovala. Brodskij, jenž byl roku 1972 vyhnán ze Sovětského svazu, se stal držitelem Nobelovy ceny za literaturu.
Cena za evropské porozumění byla předána v předvečer začátku Lipského knižního veletrhu neboli Leipziger Buchmesse, který vedle podzimní akce ve Frankfurtu nad Mohanem patří k nejvýznamnějším na evropském trhu. Letos se koná v plné šíři poprvé od vypuknutí pandemie koronaviru. Účastní se jej okolo 2000 vystavovatelů ze čtyř desítek zemí včetně Česka, napsala agentura ČTK.
Pořadatelé očekávají až 130 tisíc návštěvníků, i to by ale bylo výrazně méně než v posledním předpandemickém roce 2019, kdy dorazilo 286 tisíc lidí.
Čtvrtečního slavnostního otevření českého stánku se zúčastní lipský primátor Burkhard Jung, zástupci brněnské radnice, česká generální konzulka v Sasku Markéta Meissnerová a šéf veletrhu Oliver Zille. To, že na ceremonii budou zástupci Lipska a Brna, souvisí s oslavami padesátého výročí partnerství obou měst. Čeští autoři se účastní také doprovodných autorských čtení pod hlavičkou Leipzig liest, v překladu Lipsko čte. Čtenáři se budou moci setkat s Markem Tomanem, Kateřinou Tučkovou nebo Jaroslavem Rudišem.
