Může se tak zdát, že udavač Karel Čurda, který roku 1942 zásadní měrou přispěl k dopadení a smrti svých kolegů parašutistů z výsadku Out Distance, byl tvořen nějakou hliněnou substancí, že byl nepevný a rozpadl se vlivem okolních vlivů či vnitřních pnutí.
Jak autor ukazuje, bylo tomu právě tak. Ta Hlína by se ovšem měla psát velkým písmem na začátku - jedná se o Čurdovo jihočeské rodiště v Nové Hlíně.
Miloš Doležal se ze všech odbojářů kolem paraskupiny Out Distance a atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha zaměřil právě na toho, který nejvíce selhal. Byl aktivním udavačem a "leží za ním celý hřbitov mrtvých, kteří své hroby nemají. Jejich popel leží na smetišti ve strži za koncentračním táborem Mauthausen".
O to bizarněji vyznívá zachycený výrok současného obyvatele Nové Hlíny, že Čurda svým přihlášením na gestapu zachránil tuto obec od osudu Lidic.
Podtitul knihy - Tři dokumentární povídky z protektorátu - vystihuje autorův styl. Na základě údajů z archivů či rozhovorů s pamětníky staví příběhy zrady hutně, místy snad až příliš stručně.
Doležal nefabuluje, fakta jsou pro něj jediným konstrukčním kamenem, fantazii nepustí uzdu ani ve volnější konstrukci dialogů. S přidaným citem pro poetiku, která je básníkovi Doležalovi blízká, tak dochází k specifickému literárnímu napětí. Charakterizuje jej autorův specifický styl a zároveň vhodně přispívá vyprávění o temných dobách, tedy spíše o temných lidech.
Autor se zaměřuje výhradně na kolaboranty, hnusné tvory, kteří neselhali po soustředěném nátlaku, ale primárně kvůli výhodám či ze msty za zdánlivá příkoří z minulosti.
Zvlášť odporně vyznívá "hrdina" úvodního příběhu Bohouš Bušta z Dolní Cerekve na Vysočině. Zakomplexovaný krejčí si radostně hajluje s dalšími kolaboranty v místním hotelu, uctívají "nacistický oltářík" a radostně vítají gestapáka z Jihlavy. Tím to ale nekončí, naopak začíná. Bušta se mstí, udává, provokuje, stává se postrachem okolí.
Příběhem do třetice je Oskar Felkl, prvorepublikový četník, který v sobě za války objevil německou krev a stal se jedním z aktivních účastníků vypálení Lidic.
Jeho osud kolorují otištěné dopisy, kde Kari, jak zněla Felklova přezdívka, posílá po zatčení své ženě cituplné listy. Ona mu pak píše: "Broučku můj drahý milovaný! Věřím pevně, že ještě jednou budeme spolu šťastni a tato doba jest jen zkouška naší velké lásky a Bůh nám vše jednou vynahradí."
Láska? Ano. Reflexe spáchaných hrůz? Žádná.
Miloš Doležal: Čurda z Hlíny
(Tři dokumentární povídky z protektorátu)
Nakladatelství Host 2019, 220 stran, 299 korun
Doležal se ve své práci zaměřil na českou vinu, ta se však nemohla projevit, aniž by se nestřetla s českým hrdinstvím. V trojici příběhů, v silovém poli zrádců se tak ocitají i ti, na které můžeme být hrdi.
Doležal-dokumentarista založil svou práci na studiu dobových materiálů a podpořil je množstvím zveřejněných dobových snímků. Těch je v knize opravdu mnoho, snad až příliš. Úvodní mikropříběh o krejčím Buštovi autorovi zabere pouhých 14 tiskových stran, doprovodného fotografického materiálů je víc než dvojnásobek.
Ani v dalších "dokumentárních povídkách" se tento poměr neobrací. Více než dvousetstránková kniha je tak přečtena rychle a než jako samostatné dílo vyznívá spíš jako ochutnávka. Je to ovšem ochutnávka hutná a důležitá. Ano, i takoví jsme byli.
