Bezmocný svědek sebe sama. Jáchym Topol je jako novinář mistrem reportáží

Petr A. Bílek Petr A. Bílek
24. 6. 2019 17:41
Trvale vysoká kvalita próz Jáchyma Topola i jejich vydatný ohlas autora za uplynulých 25 let dovedly k pozici živoucího klasika.
Jáchym Topol předloni obdržel Státní cenu za literaturu.
Jáchym Topol předloni obdržel Státní cenu za literaturu. | Foto: ČTK

Proto nepřekvapí, že se knižního vydání nyní dočkal i výbor z jeho publicistiky; u klasiků se určitá míra posvěcení připisuje také deníkům, dopisům či dalším textům, které nevznikly s cílem být literaturou. Unesou ale Topolovy novinářské texty, vytržené z novin a časopisů a shromážděné do knihy nazvané Výstup Jižní věží, takovou míru kanonizace?

Jáchym Topol při čtení roku 1995.
Jáchym Topol při čtení roku 1995. | Foto: ČTK

Novinářské texty jsou svým naturelem určené do dne, v němž vyjdou. Reagují na to, co je právě ve vzduchu, a oslovují čtenáře nastaveného určitým směrem.

To se nepromítá jen do volby periodika, ale také do provázanosti s jinými texty, zařazenými do daného čísla či webu. Stejně jako do umístění na stránce. Proto je diletantské vytrhávat z těchto textů jednotlivé věty jako důkazy něčích názorů či postojů, byť třeba s patřičnou alokací, že to bylo "vlevo dole". Nějak vždy mluví celek, ne jedna věta.

Rizikové je též shromažďování publicistiky do reprezentativních knižních celků, protože vytržením z původních kontextů času i prostoru se z novinařiny nevyhnutelně stává literatura, byť to tak při psaní nebylo zamýšleno.

U muzeálních klasiků se rozumí, že budou součástí kompletu spisů, jehož pilířem jsou texty literární. I Jáchym Topol už na jakémsi piedestalu stojí - jeho stěžejní román Sestra z roku 1994 právě vyšel v České knižnici, jež školám už léta nabízí kánon toho nejlepšího z české literatury, a zařazen tam byl dokonce symbolicky jako 100. svazek.

Stojí ale Topol na tom piedestalu tak pevně, že i jeho publicistika přežije transport z dobového kontextu do bezčasí knihoven a poskytne čtenáři něco víc než jen evokaci zašlých dob? Nabízí univerzální hodnoty, ať už z hlediska zpracování určitých témat, nebo stylu psaní? Dá se číst tak, jako se dá číst publicistika Nerudova, Čapkova, Peroutkova či Vaculíkova?

Odpovědět není jednoduché. Nedávno vydaný výbor nakladatelství Torst, který ve spolupráci s autorem edičně připravil Ivo Říha, se snaží představit Topola co nejkošatěji. Pokrývá období od počátků, kdy tehdejší skladník, topič a poté i invalidní důchodce dělal rozhovory a psal glosy pro samizdatové časopisy Jednou nohou, Revolver Revue či Sport, a končí v loňském roce.

Jáchym Topol na archivním snímku z roku 2005.
Jáchym Topol na archivním snímku z roku 2005. | Foto: Jan Šilpoch

Nabízí různorodé publicistické žánry - reportáže, komentáře, glosy, recenze a eseje, nebo také úvodníky k přílohám vkládaným do Lidových novin.

Tato rozprostraněnost časová i žánrová má asi ukázat šíři Topolova záběru. Ve shromážděném celku ale funguje i jinak: míchá zrno s plevami a ukazuje, že něco z Topolovy publicistiky odolává zubu času až pozoruhodně, zatímco jiné mělo zůstat v původních periodikách.

Právě díky žánrové pestrosti si čtenář uvědomí, jak výtečným reportérem umí Jáchym Topol být. A také jak musel být mizerným, unaveným úvodníkářem, semletým v korporátním každodenním provozu.

Jáchym Topol roku 2005.
Jáchym Topol roku 2005. | Foto: Jan Šilpoch

Z výboru je zjevné, že Topolova žurnalistika nenabízí nějaký vývojový příběh od výborného novináře ke špatnému či obráceně. Nabízí ale poučení o tom, že autorskému naturelu mohou vyhovovat jen určité žánry, zatímco žánry jiné mu nejsou šité na tělo a povinnost je dodržet z něj činí rybu na suchu.

Kniha v závěru předkládá i soupis veškeré Topolovy publicistiky, což je nesmírně užitečné pro diplomové a jiné práce, kterých o něm jistě bude napsána ještě spousta. Tento soupis ale zároveň ilustruje základní nastavení novinářské práce u nás: piš, co to jen jde, nebo uvolni místo dalšímu.

I novinář nesporného renomé, jímž Topol disponuje, je v tomto výrobním kolosu donucen vyprodukovat stovky textů, z nichž logicky jen některé disponují tím, že se vhodné téma a tvůrčí potenciál sešly v pravou chvíli. Nedojde-li k tomu, je i Topol nucen bezmyšlenkovitě točit klikou mlýnku na slova, až se jich namele požadovaný počet. Ilustrovat to knižně je zbytečné.

Vybrané texty nebylo třeba ředit ani přetištěním rozhovorů, v nichž Topol vystupuje jako tazatel. Rozhovor je nosný a tvůrčí novinářský žánr, ale Topol nevyniká stylizací otázek a není ani rafinovaným investigativcem, takže výsledek obvykle zaujme spíš vzájemným naladěním účastníků a prostorem, který poskytuje zpovídanému.

Jáchym Topol na snímku z roku 2010.
Jáchym Topol na snímku z roku 2010. | Foto: Jan Schejbal

Stejně tak si šlo odpustit některé eseje, neboť je na nich zjevné, že byly psány na zakázku, pro konkrétní účel, a že jejich síla se odvíjí spíš od uznávaného autorského jména než od způsobu myšlení, který předvádějí.

Topol je naopak, jak se po letech ukazuje snad ještě jasnozřivěji, mistrem reportážního psaní. Jeho reportáže z prvních let budování kapitalismu mají výhodu v tom, že z nich dnes vyzařuje retro: ocitáme se v době předmobilní a předinternetové, takže je třeba ve stylu zuřivého reportéra neustále někam cestovat po republice a snažit se odchytit aktéra tváří v tvář, anebo mít štěstí, že bude zrovna sedět u pevné telefonní linky.

Už oním fyzickým nasazením ale tyto reportáže i po letech voní ruční, řemeslně precizní prací, na hony vzdálenou soudobému kompilování internetových zdrojů, doplněnému o pár citací zaslaných e-mailem či esemeskou. Topolovy reportáže evokují už pozapomenutá témata skinheadských útoků na Vietnamce či rasových bouří na Smíchově.

Jejich působivost plyne ze zanícenosti pro téma i z bojovnické ochoty pronikat ke zdrojům a přesně, a přitom nesmírně expresivně popisovat dění i naznačovat jeho obecnější rozměr a dopad.

V žánru reportáže z terénu získává Topolovo psaní kreativitu i kouzlo stylu, jež fungují samy o sobě a není nutné si je dochucovat připomínáním, že to napsal autor "těch dobrých románů".

Zde je velkým vypravěčem; potřebuje vřavu, dění zmítané jak bojem, tak i sítí provokací, předsudků či pověr, kterými si klestí cestu jako zkušený indián a nalezené střípky skládá do celků, jež i po letech vyznívají jako podobenství.

Jáchym Topol: Výstup Jižní věží

Jáchym Topol: Výstup Jižní věží

Nakladatelství Torst 2019, 592 stran, 388 korun

Když ale má jen sednout za stůl a referovat o besedě Egona Bondyho s Pavlem Kohoutem v Divadle Ponec, stává se z něj pouhý kladeč slov, který se nutí do výroby ornamentů. Stydí se sklouznout k rutině, a tak vše ozvlášťnuje, což ale působí křečovitě. Jak když utrmácený tygr zkouší nahánět hrůzu při drezírování pod šapitó.

Jsou tedy Topolovy novinářské texty z Výstupu Jižní věží literaturou? Některé bezesporu ano. Jeho reportáž z pražských nočních klubů by na katedrách žurnalistiky měli vystavit jako metu, k níž budou studenti vzhlížet jako ke svatému obrázku.

Kdyby se však udělal výbor méně objemný, méně čítankově laděný ve stylu "hleďte, jak všemožné žánry a témata zvládnul ten Topol obsáhnout", byla by ta kladná odpověď ještě jednoznačnější.

 

Právě se děje

před 27 minutami

Babiš navrhl zvýšit zdanění hazardu, vynést má až 300 milionů korun

Premiér Andrej Babiš (ANO) navrhl zvýšit zdanění většiny druhů hazardu, a to v rozmezí od dvou do sedmi procentních bodů. Pouze pro loterie a technické hry, tedy hlavně hrací automaty, chce ponechat nynější sazbu 35 procent, která je již nyní nejvyšší sazbou pro hazard. Do státního rozpočtu to má přinést až 300 milionů korun ročně. Svůj záměr vložil jako poslanecký pozměňovací návrh k vládnímu daňovému balíčku, který v úterý Sněmovna odeslala do závěrečného čtení. Babiš už k němu předtím vložil návrh na zrušení superhrubé mzdy a zdaňování hrubé mzdy sazbami 15 a 23 procent.

Premiér navrhuje zvýšit sazby daně z 23 na 25 procent u kurzových sázek, totalizátorových her, tombol a turnajů malého rozsahu. U binga a živé hry pak chce zvýšit sazby zdanění z 23 na 30 procent. "Toto navrhované navýšení sazeb koresponduje s původním návrhem úpravy zdanění dotčených hazardních her obsaženém v loňském vládním návrhu daňového balíčku," uvedl premiér.

Zdroj: ČTK
před 41 minutami

Škodě Auto za devět měsíců klesl provozní zisk o 60 procent

Automobilce Škoda Auto za prvních devět měsíců letošního roku klesl provozní zisk o 60 procent na 469 milionů eur (12,9 miliardy Kč). Negativní dopad na hospodaření měl zejména nižší objem prodeje způsobený epidemií nemoci covid-19, vývoj směnných kurzů a také mimořádné výdaje spojené s emisemi. Tyto dopady částečně kompenzovaly nižší fixní náklady a náklady na vývoj a optimalizace nákladů na produkty. Oznámil to dnes mateřský koncern Volkswagen.

Tržby mladoboleslavské automobilce klesly o 25,9 procenta na 12 miliard eur (329 miliard Kč). Odbyt se snížil o 25,9 procenta na 596.000 vozů. Mezi nejoblíbenější modely patřily Scala, Kamiq a Octavia Combi.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Dva teroristy, kteří spáchali útok v Bamaku, odsoudil malijský soud k trestu smrti

Malijský soud odsoudil dva islamisty k smrti za účast v útocích mířených proti cizincům v metropoli Bamaku v roce 2015, informuje server BBC. Březnový útok na noční klub La Terrasse a listopadové přepadení hotelu Radisson Blu si vyžádaly dohromady nejméně 25 obětí. Jeden z obviněných před soudem řekl, že je na teroristické činy, k nimž se přihlásilo islamistické uskupení Murábitún, hrdý.

V Mali, které čelí od roku 2012 islamistickému povstání, nejsou soudy s džihádisty časté, připomíná BBC. Malijské armádě se i přes podporu od mise OSN a francouzských vojsk nedaří působení islamistů v zemi zastavit.

Jeden z odsouzených, Mauritánec Fawaz Ould Ahmeida, uvedl, že na klub La Terrasse zaútočil, aby se pomstil za komiksy s prorokem Mohamedem, které otiskl francouzský týdeník Charlie Hebdo. Při tomto útoku zemřeli tři Malijci, Belgičan a Francouz. Kvůli účasti v útoku byl odsouzen k smrti také Sadou Chaka, druhý obviněný.

Ahmeidu zároveň soud shledal vinným za organizaci útoku na hotel Radisson Blu. Ozbrojenci drželi devět hodin 170 hotelových hostů a zaměstnanců jako rukojmí a nejméně 20 z nich usmrtili, než kontrolu nad budovou převzaly bezpečnostní síly. Mezi oběťmi bylo nejméně 13 cizinců pěti různých národností.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

V Mexiku objevili masové hroby s 59 těly, nejspíš oběťmi drogových gangů

V tajných masových hrobech ve státě Guanajuato ve středním Mexiku byly nalezeny pozůstatky těl 59 lidí. Oblastí v posledních letech zmítá násilí drogových gangů, informovala s odvoláním na mexické úřady agentura Reuters.

Většina těl patřila velmi mladým lidem, či dokonce nezletilým, nejméně deset z nich byly ženy, řekla ve středu novinářům předsedkyně národní komise pro pohřešované osoby Karla Quintanaová. Jedná se o dosud největší odhalení tajných masových hrobů v Guanajuatu, dodala s tím, že pátrání iniciovali příbuzní zmizelých.

Pochmurný nález učinily úřady v okresu Salvatierra, kde se v poslední době zvýšil počet vražd v důsledku války znepřátelených drogových kartelů. V celém Guanajuatu s necelými šesti miliony obyvatel bylo mezi letošním lednem a srpnem evidováno 2250 vražd, což představuje nárůst o čtvrtinu v porovnání se stejným obdobím v předchozím roce.

Zdroj: ČTK
Další zprávy