Jak vystřízlivět z revolucí. Mario Vargas Llosa napsal návod na obranu před totalitou

Petr Fischer Petr Fischer
11. 7. 2019 12:11
Držitel Nobelovy ceny za literaturu a žijící peruánský klasik Mario Vargas Llosa, jehož nová kniha Volání kmene nedávno vyšla v českém překladu, je od svých tvůrčích počátků spisovatelem politickým.
Mario Vargas Llosa se postupně obrátil ke střízlivému liberalismu.
Mario Vargas Llosa se postupně obrátil ke střízlivému liberalismu. | Foto: ČTK/dpa

Ne že by jeho díla představovala revoluční apel ke změně společenských pořádků či návod, jak to udělat, na to je Llosa příliš dobrým autorem. Politika je v jeho knihách spíše přirozenou vrstvou života, kterou nelze jen tak odložit a věnovat se krásnějším či zábavnějším zákrutům každodennosti, protože o ni každou chvíli zakopáváme. Často se nám na odpor staví tak, až naše životy ovlivňuje, ba ničí.

Mario Vargas Llosa.
Mario Vargas Llosa. | Foto: ČTK/ZUMA

Letos třiaosmdesátiletý Mario Vargas Llosa byl jako Jihoameričan skoro předurčen k následování revolučních levicových doktrín a směrů, což se také stalo, když podporoval kubánskou revoluci Fidela Castra nebo další vzpoury na kontinentu.

Předpoklady či obvyklé stereotypy ale naplňuje také tím, že po třicítce jeho levicové nadšení ochladlo. Postupně se obrátil ke střízlivému liberalismu, který ostatně rodnému Peru nabízel při neúspěšné kandidatuře na prezidenta roku 1990. Proces tohoto prozření v jistém smyslu zachycuje i kniha Volání kmene, která v českém překladu Ivety Gonzálezové vyšla u příležitosti autorovy květnové návštěvy veletrhu Svět knihy v Praze.

Není to žádné drama. Llosa výjimečně nenapsal román, nýbrž vyznání oblíbeným autorům, liberálům, kteří ho přivedli na "pravou víru". Volání kmene je jakousi rukovětí liberála, příručkou, která, byť je osobní, ve skutečnosti nabízí univerzální návod na obranu před šílenstvím, k němuž vede jakákoliv totalita - levicová, pravicová, nacionální.

Volání kmene je záměrně dvojaký název: na jedné straně připomíná dějinné spojenectví liberální myšlenky, na druhé straně odkazuje k davovému a nacionalistickému šílenství 20. století, před jehož možným návratem dnes mnozí varují.

Podle Llosy se tomuto davovému volání kmene lze ubránit přimknutím se k pomyslnému kmeni kriticky myslících liberálů, kterým jde o co nejlepší a nejsvobodnější uspořádání společnosti, o zmírňování nespravedlnosti a utrpení v ní.

Idealismus je to, jak vidno, vskutku "knižní". Llosa naštěstí nepostupuje jako důsledný mytolog, ani když jde o jeho knižní a myslitelské lásky. Sobě ani ostatním nezastírá slabiny a omezení liberálních teorií - ať už jde o zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe, kdysi velkého učitele Václava Klause Friedricha Augusta von Hayeka, nebo o Karla Poppera, bojujícího za otevřenou společnost proti nacionalismu, který tento ideový vzor George Sorose považuje za "hrozné kacířství" západní civilizace a smrtelného nepřítele kultury svobody.

A tak se čtenář dozvídá, co se v 90. letech nadšeného transformačního přijímání všemožné liberální ideologie v Česku neříkalo či říkat nesmělo: třeba že Adam Smith slavné "neviditelné ruce trhu", kterou vynalezl, aniž by tento pojem technicky používal, chtěl pomáhat odpovědnou empatií a soucitem ostatních členů společnosti. Ostatně o tom napsal zásadní knihu Teorie mravních citů, od jejíhož vydání letos uplynulo 260 let.

Nebo že Friedrich August von Hayek, zaťatý nepřítel jakéhokoliv kolektivismu, byl ochoten přijmout tezi, že "diktatura, která provozuje liberální ekonomii, je lepší než demokracie, která to nedělá". Podle Llosy to přispělo k toleranci Pinochetova vojenského režimu v Chile.

Hayek má ale pozitivnější zásluhy, připomíná spisovatel. Pro nedávnou minulost a současnost české společnosti je nejzásadnější zjištění centrální role práva, o niž se čeští reformátoři a pravicoví ekonomičtí liberálové včetně Václava Klause nikdy moc nezmiňovali. "Celé Hayekovo dílo," píše Llosa, "představuje obrovské vědecké a intelektuální úsilí dokázat, že výrobní a obchodní svoboda je k ničemu, pokud nejde ruku v ruce s přísným a efektivním právním řádem, zaručujícím soukromé vlastnictví, dodržování smluv a spravedlivou soudní moc, která je schopna fungovat nezávisle na moci politické."

Poněkud suchou výkladovou látku ekonomických a sociologických teoretiků, kterou tu a tam ozvláštní příznačná historka ze života - třeba že odpůrce všech obchodních cel a regulací Adam Smith tři roky pracoval jako spolehlivý a pracovitý výběrčí cel -, oživuje krásné literární psaní Raymonda Arona a Josého Ortegy y Gasseta, z nichž Llosa také cituje. Potvrzuje tím své přesvědčení, že liberální myšlenky je třeba nejen znát a opakovat, ale také žít, aktivně propagovat. Že literární ztvárnění argumentace a přesvědčování jsou velkou silou, která v tom hraje stejnou roli jako jiskřivost ideového obsahu.

Mario Vargas Llosa: Volání kmene

Mario Vargas Llosa: Volání kmene

(Přeložila Iveta Gonzálezová)
Nakladatelství Bourdon 2019, 245 stran, 298 korun

Mario Vargas Llosa ve svém vyznání liberalismu mnoha věcmi překvapí. Nejvíce snad chválou politiky Margaret Thatcherové, s níž se slavný spisovatel osobně setkal. Přesvědčila ho svou odvahou a zaťatostí, s níž rozbila uvadající monolit britského sociálního státu, což podle Peruánce oživilo ekonomiku a otevřelo Britům nové obzory.

Že právě Llosa se svou životní zkušeností tak snadno a nekriticky oslavuje politiku řečené Železné lady, a přitom klidně přehlédne společenský apartheid vůči mnoha sociálním skupinám včetně homosexuálů, je udivující. Ale každý má na své mentální mapě slepé skvrny, autory či ideové guru, jimž leccos odpustí.

Rukověť liberála Llosy je užitečnou pomůckou dnešního poutníka rozmazaným polem všemožných hybridních ideologií, které zaplavily veřejný prostor. Funguje jako měřítko, k němuž se můžeme vracet, když poměřujeme současnost minulostí a jejími klasiky.

Snadno si tak můžeme všimnout, kolik starého a tolikrát viděného se nám v hektických desátých letech 21. století vrací a kolik nového a doposud neuchopeného se ozývá v aktuálním "volání kmene". A jak málo je dnes těch, kteří o tom umějí přemýšlet tak přesvědčivě a sevřeně jako milovaní autoři peruánského nobelisty.

 

Právě se děje

před 33 minutami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Policista, který zabil George Floyda, bude obviněn z vraždy druhého stupně

Generální prokurátor Minnesoty Keith Ellison zvýší obvinění bělošského policisty Dereka Chauvina z vraždy neozbrojeného černocha George Floyda z třetího na druhý stupeň, za což mu hrozí delší vězení. Vznesena budou obvinění také proti třem dalším policistům, kteří byli na místě a kteří po incidentu dostali výpověď. Informoval o tom dnes americký list Star Tribune.

Šestačtyřicetiletý Floyd zemřel poté, co mu Chauvin skoro devět minut 25. května při zatýkání klečel na krku. Nahrávka incidentu obletěla celý svět a v USA spustila vlnu protestů proti rasově motivované policejní brutalitě, které v místech provázelo rabování a vandalismus.

Čtyřiačtyřicetiletý Chauvin dostal minulý týden výpověď a byl obviněn z vraždy třetího stupně a zabití druhého stupně. Nyní ho prokurátor podle tisku chce obvinit z vraždy druhého stupně, za kterou by mohl dostat až 40 let za mřížemi, což je o 15 víc než maximální trest za vraždu třetího stupně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy