Také podle britského listu Guardian sedmaosmdesátiletý spisovatel v doslovu zmiňuje, že s beletrií končí. "Teď už bych chtěl dokončit jen esej o Jeanu-Paulovi Sartrovi, který byl v mládí mým učitelem. Bude to poslední věc, kterou napíšu," avizuje Llosa, jenž se po vzoru tohoto francouzského filozofa kdysi hlásil k takzvané angažované literatuře.
Rozhodnutí skončit potvrdil španělskému deníku La Vanguardia. "Je mi 87 let, a byť neztrácím optimismus, nemyslím, že budu naživu dost dlouho na to, abych napsal ještě další román. Jeden mi zabere tři čtyři roky," vysvětlil spisovatel, jenž má peruánské i španělské občanství a žije v Madridu. Slíbil ale, že nepřestane pracovat "až do konce".
Nový román Le dedico mi silencio označuje El País za milostný dopis autorově rodnému Peru a jeho bohaté hudební tradici spojující evropské, africké i jihoamerické vlivy. Publikovalo jej nakladatelství Alfaguara.
Mario Vargas Llosa je posledním žijícím představitelem takzvaného boomu latinskoamerické literatury z 60. a 70. let minulého století, do něhož bývali dále řazeni Gabriel García Márquez, Carlos Fuentes či Julio Cortázar. Vystudoval práva v peruánské metropoli Limě a filozofii v Madridu, od roku 1959 žil v Paříži, kde nejprve pracoval ve španělské redakci francouzské agentury AFP, než se začal živit psaním knih.
"V mém mládí celou Latinskou Ameriku včetně Peru ovládala francouzská kultura. Paříž byla něco jako hlavní město světa, myšlenky francouzských tvůrců čněly nad všechny ostatní, a když jsem se učil francouzsky, když jsem nepřetržitě četl francouzské autory, ve skrytu jsem toužil také se stát francouzským autorem," vzpomínal letos.
Věhlas mu přinesl hned debutový román Město a psi z roku 1963, inspirovaný traumatickou zkušeností z vojenského gymnázia v Peru a hned tři roky nato vydaný v českém překladu.
Začátkem 90. let spisovatel neúspěšně kandidoval na peruánského prezidenta, prohrál ve druhém kole s Albertem Fujimorim. Roku 1994 převzal prestižní Cervantesovu cenu, roku 2010 k ní přidal Nobelovu cenu za literaturu, předloni byl ještě zvolen do Francouzské akademie. Podobně jako Milanu Kunderovi se mu dostalo zvláštní pocty, kdy mu ještě za života vyšlo kompletní dílo v prestižní kolekci Pleiade vydavatelství Gallimard.
Llosa poprvé navštívil někdejší Československo v 60. letech minulého století, roku 2019 byl hostem pražského veletrhu Svět knihy. Naposledy předloni mu nakladatelství Argo v překladu Anežky Charvátové vydalo román Rozhovor u Katedrály. Kromě něj je autorem próz Pantaleón a jeho ženská rota, Zelený dům, Tetička Julie a zneuznaný genius, Keltův sen nebo Kozlova slavnost. Ke zdejším čtenářům se dostala i jeho kniha Volání kmene reflektující, jak kdysi podporoval revolucionáře a kubánskou revoluci Fidela Castra, než se obrátil k liberalismu.
