Po prózách Chvála oportunismu a Neptunova jeskyně nyní vydal další zdánlivě historický román, který nazval Oko žraloka. A znovu v něm vychází ze skutečných událostí i osudů, s nimiž ale pracuje svébytně, beletristicky.
Marek Toman tak nečiní proto, aby vytvořil příběh smyšlený nebo surreálný, ale aby čtenáři pomocí pečlivě vyrešeršované fikce pomohl dějiny pochopit. Díky této premise lze jedenapadesátiletého Tomana zařadit například po bok současné anglické autorky Kate Atkinsonové, píšící metodou, které sami historikové začali odborně říkat kontrafaktuální historie.
Také k Tomanově nynější knize napsal doslov historik - je jím Petr Koura a v textu popisuje, jak spolupráce s romanopiscem ovlivnila jeho odborné bádání v archivech a pohled na dějiny jako takové.
Teď k tomu románu. Oko žraloka je text rozsáhlý, soustředěný prakticky na všechna období, jimiž Československo prošlo až do devadesátých let minulého století. Ústřední postavou je František Tůma, na začátku nerudný a zahořklý tvor, který pracuje ve skladu a o svých zdánlivě vybájených osudech poučuje mladičkého, ignorantského kolegu.
Inspirací pro postavu Tůmy byl Jaroslav Klecan, někdejší "pobočník" Julia Fučíka, kterého pak komunistický novinář očernil ve své Reportáži psané na oprátce. Označil ho za zrádce, který promluvil při výsleších na gestapu. Aneb jak v knize říká Franta Tůma: "Kde je hrdina, tam musí být i zrádce."
Ovšem "fučíkovská legenda", kterou se za komunismu ve školách učily děti, měla také svou "fučíkovskou antilegendu", o níž se šuškalo pouze mezi lidmi nezpracovanými oficiální ideologií. V této verzi byl zrádcem naopak Fučík. V polovině šedesátých let dokonce v deníku Mladá fronta vyšel článek nazvaný Mirek nezradil.
Autora knihy Marka Tomana primárně nezajímá, kdo při mučení zradil nebo nezradil. Svou postavu, Františka Tůmu, sleduje pomalu a pečlivě, od narození. Klade si trochu jiné otázky. Nevšímá si tolik absurdity velkých dějin, které sadisticky válcují nepatrného jednotlivce.
Neboť František Tůma je mužem, který dějinám pasivně nepřitakává a do jisté míry se snaží určovat svůj osud sám. Ne vždy se mu to ale daří, jak by si čtenář zrovna představoval, protože František je neustále ve vleku svého proletářského nemanželského původu a především vzteku na vyšší vrstvy, kterým chce často pro nic za nic, bez ideologické průpravy, čistě pro potěšení "plivnout do polívky".
Tomanova kniha je objevná nejen z hlediska beletristické formy, ale také po odborné historické stránce. Autor v ní zároveň vypráví příběh českého trampingu, který se od počátků ve dvacátých letech minulého století stal útočištěm levicově smýšlející mládeže, až se v poválečném období budování komunismu proměnil v opět mládežnické, tenkrát už ale směrem napravo rebelující hnutí.
Jak to jde dohromady s fučíkovským motivem? František Tůma byl celý život trampem, jeho srdce hořelo pro toulky přírodou a spaní pod hvězdami. A stejně jako mnoho jeho kamarádů z trampingu se coby dobrovolník, interbrigadista přihlásil do španělské občanské války, kde bojoval na straně republikánů.
V této části knihy Marek Toman alespoň částečně odpovídá na otázku, proč stovky mladých československých mužů dobrovolně odjížděly na jatka ve Španělsku. Trampové byli muži činu, chtěli se aktivně zasazovat za ideály, jimž věřili, a skutečně si přáli zastavit Hitlera. Však tehdejší hesla hlásala, že "u Madridu se bojuje za Prahu". Kdo jiný než trampové, kteří v té době nosili skutečné zbraně a uměli s nimi zacházet, by u Madridu měl bránit mladé Československo?
Protagonista románu František Tůma se ve Španělsku setkává s fotografem Robertem Capou a jeho mladičkou kolegyní Gerdou Taro, ale také se stalinistickými čistkami a ztrátou ideálů. V okupovaném Československu se pak dává k odboji a působí v ilegalitě, kde dostává na starost právě "kecálistu a bohéma" Julia Fučíka. Prochází tak několika dějinnými epochami, stejně jako hrdinové Tomanových předchozích knih.
V nich čtenáře po historii provázely neživé předměty jako Černínský palác nebo socha Neptuna z pražské Grébovky. V nynějším Oku žraloka se "průvodcem" poprvé stává živý člověk, což od autora vyžadovalo odvahu: ať má postava sebeneuvěřitelnější osudy, musí na čtenáře působit uvěřitelně a ve své podstatě reálně.
Marek Toman: Oko žraloka
Nakladatelství Novela bohemica 2018, 490 stran, 478 korun
Přílišnému realismu a polopatismu se autor vyhýbá neustálým znejišťováním Tůmových činů a rozhodnutí, jeho obojakosti, čímž z něj činí hrdinu veskrze uvěřitelného.
Román Oko žraloka je drásavou, hlubokou sondou do uvažování lidí, kteří svůj oprávněný vztek na sociální nerovnost vložili do rukou systému a komunistické ideologie. Přestože za válečných časů a při boji proti nacistickým okupantům to bezpochyby byli hrdinové, později často přisluhovali totalitě.
Dnes už samozřejmě tolik nejde o to, abychom je soudili, spíš zkusme pochopit jejich motivaci. To Marku Tomanovi v jeho psaní jde. Právě to je na jeho románech tak cenné.
