reklama
 
 

Socha provází dějinami. Tomanův román vtipně a vášnivě vypráví o české historii

30. 11. 2018 18:23
Spisovatel Marek Toman rozumí neživým předmětům. Ty se v jeho knihách stávají živými, až živelnými vypravěči, kteří líčí české dějiny lépe než postavy z masa a kostí.

Již v předešlém, dva roky starém románu Chvála oportunismu si jedenapadesátiletý diplomat vybral za vypravěče neživou entitu, pražský Černínský palác neboli sídlo ministerstva zahraničí. Budova v knize vtipně komentovala vlastní osudy, příběhy svých stavitelů nebo třeba vášnivé vzplanutí k sousedce, malostranské Loretě.

V nynějším románu Marka Tomana nazvaném Neptunova jeskyně příběh opět vypráví někdo, kdo by správně hlas mít neměl: socha pána vod Neptuna z parku Grébovka na pražských Vinohradech. V Tomanově podání socha nejenže není němá, ale navíc "rozumí všem jazykům, včetně jidiš".

Jednoho dne zkrátka Neptun - díky vášni svých tvůrců a možná čiré radosti - obživne a rozhodne se na nějaký čas vyzkoušet lidský úděl: "Celá bezvadná konstrukce mého těla ožila, uvědomila si sama sebe a dostala se pod kontrolu." Zvolí si jméno Josef Posedloň, profesi štukatéra a stává se smrtelníkem.

Neptun zprvu netuší, že si dobrovolně vybral osud věčného cizince, který nikdy nebude nikam patřit. Čtenáře provází historií Grébovky, Prahy, vznikem Československa, okupací i komunistickou diktaturou. Zároveň se vypravěč sám účastní klíčových událostí zdejších dějin, stává se hrdým sokolem, pak i bojovníkem proti nacismu ve skutečné odbojové skupině Petiční výbor Věrni zůstaneme, která působila v letech 1939 až 1942.

Také je ale Neptun nejprve nesmělým, pak vášnivým milencem několika žen, s nimiž zplodí potomky. Na rozdíl od Černínského paláce, vypravěče předchozí knihy, však socha z Grébovky není stylizována do role machistického cynika a ironika. Dějiny a jejich běh, zvraty i absurditu pozoruje se směsicí úžasu z toho, že se jich může účastnit, a zároveň s nevírou někoho, kdo coby nesmrtelný bůh a kus kamene stojí mimo dění.

Historické zvraty, které se prohánějí Grébovkou, však Neptuna utvářejí. "Dotesávají" jeho rysy a povahu, opatřují mu ve tváři pukliny, nebo naopak jeho rysy polidšťují láskou a vášní.

V Tomanově knize však nejde pouze o osudy oživlé sochy. Je to také poutavá a precizní studie pražské architektury, jež vznikala na sklonku Rakouska-Uherska a za první republiky, soužití Čechů s Němci a Židy, národnostních vášní, "vlastenčení", německého i českého antisemitismu nebo bojů o podobu první republiky.

Marek Toman: Neptunova jeskyně

Marek Toman: Neptunova jeskyně

(Ilustroval Martin Salajka)
Nakladatelství Plus 2018, 376 stran, 349 korun

V čase po mohutných oslavách 100 let vzniku Československa lze tu prózu číst jako svébytný pohled na události, které nebyly vždy jen ke chloubě a cti národa. Marek Toman se na Čechy a jejich dějiny dívá s lehce ironickým, vtipným nadhledem. Nepoučuje ani nekárá. Jen dává do souvislostí věci, které může vidět snad jen socha antického boha a autor, jenž se nehoní za tím, aby měl při psaní "prst na tepu doby".

Přesto vytvořil příběh, na který se nezapomíná. "Kdyby tak šel národní charakter vytesat jako socha," povzdechl si tvůrce Neptuna, sochař Bohuslav Schnirch. Kdyby si tak Tomanovu knihu přečetl každý, kdo se zajímá o dějiny.

autor: Markéta Pilátová | 30. 11. 2018 18:23

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama