Před Vánoci k nám doputoval i Powersův v pořadí dvanáctý román, který mu vynesl Pulitzerovu cenu. Jmenuje se Stromy znamenají svět - a skutečně je především o stromech, o nichž autor dle vlastních slov přečetl přes 120 odborných knih. Jeho hlavním tématem je dnešní patrně největší existenční krize lidstva ničícího přírodu v zájmu civilizace, jíž vládne chamtivost, ignorance a netečnost.
Ohlédneme-li se do historie americké literatury, Powers jasně navazuje jak na raně ekologické poselství takzvaných transcendentalistů z 19. století Ralpha Walda Emersona a Henryho Davida Thoreaua, tak na varovná líčení tehdy nových průmyslových podniků na těžbu dřeva, které v prózách Williama Faulknera již ve 20. století likvidovaly panenské porosty na spisovatelově rodném Jihu.
Pulitzerova cena - kterou se Powersova kniha vklínila mezi humoristický homosexuální román Less od Andrewa Seana Greera a do češtiny zatím nepřeloženou prózu Afroameričana Colsona Whiteheada - naznačuje, že ve žhavé současnosti se étosu románu přičítá značný význam. A třebaže srovnání s Bílou velrybou od Hermana Melvilla, které v této souvislosti zaznělo, je hodně nadnesené, Stromy znamenají svět nesporně představují to, co obvykle chápeme pod pojmem velký americký román a velký epický příběh. Tentokrát ještě navíc psaný ve velké realistické tradici.
Zasazen je sice vesměs do Spojených států druhé poloviny 20. století, nicméně zároveň zdůrazňuje, že v rámci dlouhodobé perspektivy, kterou zastupují stromy, je lidstvo na Zemi jen krátce. A stromy nestojí pouze v pozadí jako kulisy: stávají se "postavami" koexistujícími s lidmi. Odsud i anglický název románu Overstory, což je termín pro vrchní, listnaté patro lesů, přičemž jednotlivé kapitoly jsou uvozeny slovy Kořeny, Kmen, Koruna a Semena.
Literární uchopení stromů je pro Powerse tudíž věda i poezie. Stejně jako původní obyvatelé "Nového světa", indiáni, kterých se textem také pár mihne, vnímají stromy coby živé bytosti, na jednu stranu vypočitatelné, na druhou zase překvapivé, stejně jako lidi.
Příběh se točí kolem záchrany prastarých kalifornských sekvojí určených ke kácení - a řeší jak otázky vlastnictví těchto obrů, včetně jejich "okupace" a případných souvislostí s hnutím Occupy Wall Street, tak jejich "práva". Což se možná pořád zdá absurdní, ale dříve se většinové společnosti v podstatě zrovna tak iracionálně jevily kupříkladu sufražetky.
Přejdeme-li k postavám lidským, román se opírá o několik možná až příliš rozvláčných a "košatých" verzí pro Ameriku tolik příznačného přistěhovaleckého příběhu: čerstvý imigrant z Evropy se vydá z newyorského Brooklynu na Západ, načež se usadí v Iowě a zasadí tam kaštany. Imigrant z Číny mezitím logicky připutuje přes San Francisco a totéž učiní s morušovníkem.
Do středu pozornosti se poté dostanou zejména jejich potomci: šikanovaný podivínský chlapec Adam Appich, který v dětství fascinovaně pozoruje kolonie mravenců, později hltá studii Opice v nás a nakonec se stává psychologem řešícím, jsou-li ekologičtí aktivisté nemístní idealisté, či naopak depresivní realisté.
Dále je tu sirotek Douglas Pavlicek, který se účastnil jak nechvalně známého stanfordského experimentu, tak války ve Vietnamu, kde mu život po pádu z letadla zachránil strom, a on proto ve vlasti začne sázet stromy jako kdysi dnes až mytologický Jonathan Chapman, průkopník Divokého západu též řečený Jan Jadérko.
Další postava, Neeloy Mehta, trpí Aspergerovým syndromem. V mládí sletí ze stromu a zůstane upoutaný na vozíček, ovšem stane se geniálním programátorem on-line her a v prorocké vizi sezná, že "masové paralelní on-line zážitky budou pokračovat v souladu s tyranií světa, ze kterého se snaží uniknout".
Ty všechny patřičně doplňují ženské hrdinky jako Dr. Westerfordová, vědkyně zakládající semennou banku, jež svému milému láskyplně říká "můj oblíbený savče", nebo na drogách a sexu dříve závislá studentka Olivia, která nakonec přijde o život během jedné ekoteroristické akce.
Někteří v průběhu děje tvoří více či méně sentimentální páry, kvůli čemuž asi román propagovala americká televizní megahvězda Oprah Winfreyová, a skoro všichni - dle hned několika anglofonních recenzentů - mluví tak trochu jako autor.
Asi tedy nepřekvapí, že ani mezi vysoce uznávanými literáty nepanuje shoda stran hodnocení. Autorovou velikou zastánkyní je Kanaďanka Margaret Atwoodová, dle níž skvěle vystihuje mluvu, zájmy, obsese, iluze, hlouposti a viny doby ubíjejícího konzumu. Zato kmenový kritik časopisu New Yorker James Wood se domnívá, že snad každé Powersovo dílo jako by mělo velkou hlavu, ale stálo na křivých, tenkých nohách - čímž chce říct, že myšlenky předkládá záslužné, zpracování však pokulhává.
Po přečtení českého překladu Vladimíra Medka se člověk přiklání spíš k Woodovi, přičemž k těm idejím by něco mohl dodat. Zaprvé že text v posledku nabízí neuspořádané poselství: na jedné straně poukazuje na exponenciální růst využívání přírodních zdrojů včetně stromů, zároveň ovšem hrdinové povětšinou potřebují vnuknutí či přímo prozření orientálního typu.
Zadruhé: ze stromů se přece vyrábí papír a z papíru zase knihy, čili pokud se z nás obratem nestanou aktivisté, četbou se paradoxně podílíme na ničení lesů. Autorův bonmot z jednoho rozhovoru, že díky jeho románu les vyrazil mezi lidi, tak získává pořádně hořký nádech.
A finálně problém šťouravě filozofický, leč v duchu postkoloniálních teorií zásadní: jak vůbec psát z pohledu stromů a jakým jazykem, když ne lidským? Či dokonce, přihlédneme-li k pasáži nadšeně rozebírající stromy coby "obrovskou síť, ve které se obchoduje se zbožím, službami a s informacemi", jazykem pozdního kapitalismu? Přísně kriticky vzato: není to nakonec nic jiného než další pokus o nadvládu?
Autorka je amerikanistka, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Kniha
Richard Powers: Stromy znamenají svět - Nic kolem nás není tak společenské jako stromy
(Přeložil Vladimír Medek)
Nakladatelství Leda 2020, 528 stran, 498 korun.
