Praha - Byť podle oficiálního vyjádření nepřevzal Milan Kundera Státní cenu za literaturu za rok 2007 ze zdravotních důvodů, svádí to k tvrzení, že taková situace je vlastně příznačná. A že to ani jinak být nemělo.
Brněnský rodák Kundera, kterému bylo v dubnu 78 let, žije od roku 1975 ve Francii. Po roce 1989 se do vlasti fyzicky nevrátil; objeví-li se tu, pak na zapřenou, prý snad dokonce maskován.
Ocenění za něj ve čtvrtek v Českém muzeu hudby převzal ředitel agentury Dilia Jiří Srstka.
Propast, která zeje mezi autorem a jeho někdejší vlastí, ale i mezi Kunderou a světem mediálních oficialit, zaplnila pětiminutová nahrávka jeho hlasu.
Zdůvodnění poroty pro udělení Státní ceny za literaturu za rok 2007 zní "za první domácí vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě".
Světově nejúspěšnější a nejpřekládanější autor českého původu v něm připomněl zejména Zdenu Salivarovou-Škvoreckou, v jejímž nakladatelství 68 Publishers vyšla kniha česky poprvé v polovině 80. let.
Oficiálně však česky vyšel román se slavným bonmotem o "kýči jako absolutním popření hovna" až roku 2006 a vedl si jako bestseller.
Ve svém vzkazu mluvil Kundera také o atmosféře 60. let v tehdejším Československu; zejména o filmové tvorbě té doby.
V zahraničí dnes váhají, jestli je autor ještě český, nebo už francouzský, potažmo francouzský autor českého původu. "On sám se nepovažuje za autora francouzského, ale bilingvního. A ve všech jeho dílech se jeho český element projevuje," řekl předseda letošní literární poroty Aleš Haman.
"Vím, že pro literární historiky taková distance neplatí. Při rozhodování o udělení ceny ale převládl světový kontext jeho díla," odpověděl Haman už na tiskové konferenci na otázku, že Kundera za své dílo získal i státní cenu Klementa Gottwalda. Kundera své texty napsané před Směšnými láskami (povídky vydané v letech 1963 až 1969) zavrhl.
Kdo chce, najde v ceremoniálu i další lyrický sentiment, který Kundera tak nesnáší. Ceny předával náměstek ministra kultury Jaromír Talíř: šéf úřadu Václav Jehlička se totiž zúčastnil odhalování pamětní desky iniciátorovi obnovení státní ceny za literaturu, rovněž ve francouzském exilu žijícímu Pavlu Tigridovi.
Ale kdo chce, může najít i kunderovskou ironii. "Jsem velice dojat odměnou, kterou jste mi udělili a moc mne mrzí, že nemůžu být s vámi. Ještě jednou dík," řekl v záznamu. Ale zdravotní problémy už ho donutily setrvat v ulitě; de facto diktované imagology, proti kterým bojoval.
A konečně lze v tom spatřit i definitivní důkaz jeho teze, "že je skoro nemožné vracet se zpět".
Státní cenu za překlad letos dostal Antonín Přidal. Moderátor a autor divadelních her překládal a překládá z angličtiny a španělštiny.
Přetlumočil Shakespearova i Lorkova dramata, stejně tak je znám kongeniálním překladem knih Leo Rostena o panu Kaplanovi, který se ne a ne naučit anglicky. Na kontě má i Lodgeovy Hostující profesory.
Přidal řekl, že překladatelská tvorba je prací velmi náročnou a často málo doceněnou. On prý ale zažívá i četné radosti. "Jednou z prvních z nich bylo potěšení s autory, kteří mě převyšovali duchem i vzděláním a přesto potřebovali, abych se s nimi sblížil," řekl Přidal.
Jako další radost označil tu, která ho potkala. "Ta jistě nadlehčí, ale není to lehkost nesnesitelná. Pomáhá mi myslet na ty, kteří mi ulehčovali horší časy," připomněl doby, kdy ho kolegové kryli svým jménem.
Už v úterý ministerstvo popáté udělilo státání ceny v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury. Dostali je režisér Jan Antonín Pitínský, dirigent Jiří Kout a malíř a sochař Karel Malich.
Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo navazují na tradici stejnojmenného ocenění z doby první republiky založenou v roce 1920 a přerušenou rokem 1948. Ke všem cenám patří i odměna tři sta tisíc korun.
