Knižní tipy - Letošní knižní sezóna pomalu ale jistě nabírá obrátky. Máme za sebou první zaručené hity, blíží se první významná ocenění. Přesto je zatím začátek roku ve znamení několika ohlédnutí...
Umberto Eco: Jméno růže
Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd.
Jméno růže zůstává nejvýraznějším románem Umberta Eca; úspěšně proniklo i do školních čítanek coby příklad postmodernismu. Vzhledem k mnoha narážkám autora, skeptika i těšitele, na populární kulturu (v prvé řadě Sherlocka Holmese) však i jeden z prvních „geekovských“ románů. Především se však jedná o dílo, které dokonale propojilo napínavou, čtivou detektivku s fundovaným exkurzem do středověkého světa a jeho myšlení.
Slavné pátrání po ztraceném rukopisu samotného Aristotela plně odráží všechny polohy svého autora – erudovaného vědce, nápaditého a poťouchlého vypravěče i důsledného stavitele fikčních světů. Ne nadarmo je dnes Melk znám především jako místo, odkud přišel mladý adso (mimochodem, tamní klášter a jeho knihovnu vřele doporučuji – představa, že právě tam se nalezne rukopis jako Jméno růže, není vůbec přitažená za vlasy).
A ne nadarmo byla již kdysi v osmdesátých letech minulého století vypuštěna do světa historka, kterak si Eco promýšlel dialog dvou postav přecházejících nádvoří tak, že i on sám podobnou vzdálenost absolvoval a na základě potřebného času škrtal repliky...
Nyní se Eco ke škrtání vrátil a po třiceti letech se román dočkal mírného přepracování. Zásahy jsou většinou drobné, občas zaměřené na pohodlí čtenáře, občas na nápravu některých úletů autorova (ne tak úplně) mládí a občas prostě pro dobrý pocit. Eco se nemá potřebu podbízet, ale zase na druhou stranu, proč něco nedoladit?
Nad staronovým Jménem růže se tak nemusíte bát o výsledek nebo ztrátu své oblíbené knihy. A Eco se nemusí bát zase něčeho jiného: „Nechtěl jsem skončit jako Mozart, když mu Josef II. vytkl: příliš mnoho not.“
Michael Chabon: Židovský policejní klub
Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední. Za tuto knihu získal autor v roce 2007 Nebula Award a v roce 2008 Locus Award, Hugo Award a Cenu České akademie science fiction, fantasy a hororu.
Michael Chabon ve svých románech programově propojuje svět popkultury a velkého umění. Ostatně, věnoval se tomuto průniku nejen na poli románů, ale i v řadě esejů. Konečné řešení věnoval Sherlocku Holmesovi, Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye komiksům i golemovi.
Není proto žádný div, že ve své knize z aljašského židovského distriktu dokonale vystihl podstatu drsné školy v postavě životem unaveného, ale o to zločinu nebezpečnějšího vyšetřovatele, který jde za pravdou i za cenu sebezničení.
Úspěšně si však poradil i s žánrovými klišé a lákavými nebezpečími alternativních historií. Židovský policejní klub je místy depresivní, místy absurdní čtení, které je však vždy soustředěné a do poslední stránky neztrácí na čtivosti. Chabon nikdy nesklouzává k laciným atrakcím a mudrování coby-kdyby. Vypráví fascinující příběh z fascinujícího světa.
Rozhodně jedna z knih, které si zaslouží nejen jedno vydání a která byla před několika lety jedním z prvnách titulů, který ou nás tevřel významným „žánrovkám“ cestu z literárního ghetta do renomovaných nakladatelství.
Walker Hamilton: Všechna malá zvířátka
Mírně surreálný, hororově laděný příběh o jednatřicetiletém Bobbym, který se dívá na svět očima jedenáctiletého chlapce. Bobby přišel o rodiče a ze svého nevlastního otce Špeka má panickou hrůzu. Už poněkolikáté uteče z domova, a tentokrát se mu to podaří. Při automobilové nehodě umírá řidič, kterého Bobby stopnul, a když sám vyvázl jenom se škrábanci, potkal podivného mužíka jménem Summers, velkého přítele zvířátek a všech nebohých tvorů. Bobby se k panu Summeresovi přistěhuje a společně plánují Špekovu vraždu. Ta se ale jim ale ošklivě vymkne z rukou...
Malá, nenápadná knížečka, jejíž titul ani jméno autora nic nenapoví. Filmoví fanoušci si možná vybaví film Chraň i malá zvířátka, v němž excelovali Christian Bale a John Hurt. Ale jinak je tento útlý román skutečně ztraceným pokladem.
Všechna malá zvířátka měl v oblibě Roald Dahl, což nepřekvapí. A vsadil bych se, že pochvalně by se o nich zmínili i tak rozdílní autoři jako J. K. Toole, J. R. Pick nebo komiksový scenárista Brian Azzarello (příznivci jeho Hellblazera si jistě vzpomenou na příběh s motivem na silnici zabitých zvířátek).
Příběh stojí a padá s přesně postiženým chrakterem slabomyslného Bobbyho, který má však velké srdce. A podivuhodným samaritánstvím pohřbívání auty zabitých zvířátek. Pro většinu lidstva obskurní hrdinové a ještě obskurnější činnost dokáže dojmout i vyděsit v přesně vyváženém poměru.
„Lidi se můžou pohřbívat mezi sebou, chlapče, ale zvířatům musíme pocmoct.“ s tím budete během čtení jistě souhlasit. Jen si asi nebudete jisti tou hranicí mezi zvířaty a lidmi. Ale tak to má být.
Rawi Hage: Karneval
Moucha – syn cirkusové artistky a potulného velbloudáře – se živí jako noční taxikář. Muže své profese rozlišuje na lenivé pavouky, kteří pasivně čekají na svou oběť, a mouchy, které poletují z místa na místo, nebojí se ani nejzapadlejších a nešpinavějších koutů a po ulicích sbírají zbloudilá nočňátek.
Jestli vám nějaká kniha může naplno přiblížit všechnu špínu a šílenství taxikaření a to nejhorší, co můžete v taxíku zažít, ale přitom vás alespoň párkrát donutit si říct „Chci taxikařit“, je to právě příběh Mouchy.
Rawi Hage, jehož kořeny sahají až do Bejrútu, napsal strhující knihu. Ne nutně příběh. Karneval je věren svému názvu a staví především na vodopádu historek, postřehů, komentářů a až pohádkově zabarvených vzpomínek. Hodně se tu jezdí a ano, i čtení je svého druhu jízdou. Pokud vás nevezme autorův styl na první straně, už se to nezlepší. Nás zbylé však čeká velká, byť místy šílená a vždy překvapivá zábava.
V Pestré řadě nakladatelství Plus prostě tentokráte šáhli po temných paletách. Pokud ovšem chcete spíše klidnější tóny, podívejte se po Barvě mléka – dokonale promyšleném románu o moci, kterou nám dává psaní – a hlavně schopnost psát. To vše z pohledu ženy žijící v době, kdy ono umění patřilo jen vyvoleným...
Martin Čapský: Zrození země
Opavský historik Martin Čapský se ve své práci, která vědomě navazuje na jeho synteticky pojaté výklady Dějin Slezska, pokouší odhalit mechanismus formování se Slezska jako svébytné země. Jednotlivá slezská knížectví byla sice již od poloviny 14. věku součástí zemí Koruny české, avšak k jejich plnému začlenění došlo až o několik desítek let později. Na rozdíl od Čech a Moravy v nich ale nadále hrály odstředivou úlohu jednotlivá knížata, jež se jen obtížně vzdávala své jedinečnosti. Přesto se však v 15. století rodí nová, slezská identita, v níž se pokouší, politicky a hospodářsky hrát centrální roli Vratislav.
Argo začalo začátek roku co se knih o historii týče ve velkém stylu. Výborná práce německé historiografie o dějinách křížových výprav, exkurz do mentality domácí šlechty i husitských apokalyptických vizí... a mezi tím drobnější práce Martina Čapského věnovaná dějinám Slezska.
Tedy oblasti, o jejíchž svébytných dějinách pořád skoro nic nevíme. Jakýkoliv erudovaný výlet do této oblasti je tedy více než vítaný. Země drobných lokálních knížat – Piastovců, Přemyslovců, ale i Hohenzollernů si naši pozornost zaslouží. A tak právě kniha Martina Čapského vyhrává nevyhlášenou soutěž o nejmilejší překvapení edice Historické myšlení za poslední rok.
Ivan Wernisch: S brokovnicí pod kabátem
Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát?
Ivan Wernisch patří k žijícím legendám české poezie, takže není divu, že každá jeho nová kniha je malou událostí. S brokovnicí pod kabátem ovšem není, jak napovídá sám název, žádné těžkopádné umění. Je to umění hravé, byť mnohdy notně zlomyslné.
To podtrhuje i fakt, že vydání knihy se navíc v Druhém městě sešlo s Mlýnem na mumie Petra Stančíka a oba autoři se sešli na společném křtu svých titulů. Spojení to bylo šťastné. A doložilo, že některé knihy si prostě náležitě nevychutnáte, pokud je nečtete nahlas a nad sklenkou dobrého vína či moku pěnivého.
„Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“
Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo.„Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“
Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“
A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.
George R. R. Martin, Gardner Dozois, Daniel Abraham: Hon na lovce
Na útěku před chudobou a beznadějí nastoupí Ramon Espejo na jednu z velkých vesmírných lodí záhadných, odpudivých Enyánců. Ale nový život, který nalezne na odlehlé planetě Sao Paulo, není o nic lepší než ten, který odvrhl. Když nad ním jedné noci zvítězí vztek a přemíra alkoholu, následují chvíle vražedného násilí, po nichž Ramon musí prchnout do divočiny. V téméř spokojeném osamění - daleko od hlučícího, hemžícího se lidstva, které nesnáší se sociopatickým zápalem - má smolařský prospektor konečně možnost pátrat po drahocenných rudách, které by ho jednou provždy finančně zajistily. Jenže místo vzácných kovů objeví zástupce vyspělé cizí rasy: zoufalé uprchlíky skrývající se jako on v nehostinném prostředí cizí planety. A poté, co se odhalí jejich nebezpečné tajemství a zaplete se do dechberoucí štvanice na nepřátelské, nevyzpytatelné planetě, musí Ramon napřed utéct... a nějakým způsobem i přežít. A jeho nejnesmiřitelnějším nepřítelem je on sám.
Hon na lovce láká především na George R. R. Martina, autora čím dál populárnější ságy Píseň ledu a ohně, ale byla by chyba zapomínat na jeho spoluautory. Gardner Dozois patří k lidem, jejichž vliv na moderní science fiction se sice neprojevuje řadou ceněných románů, ale o to je důležitější jeho editorská činnost – a právě on přišel s původním nápadem. Martin pak přispěl především pasážemi na divoké řece (kde narazíte na ozvěny Marka Twaina i výborného románu Píseň Ockerwee). A celé to nakonec dal do kupy Martinův chráněnec Daniel Abraham.
Výsledkem je kniha, která neudivuje kdovíjakou složitostí, ale přesto dokáže jednoduchou zápletku a přímočarý děj okořenit řadou zajímavách otázek a neméně zajímavých vesmírných ras. Ve své době (kniha v podstatě vznikala tři desítky let) osvěžující využití latinoamerických motivů dnes už tolik nenadchne, ale pořád dodává knize pocit jisté exotičnosti i v pasážích, kde narazíme jen na lidské postavy.
Hlavně se však jedná o mile tradiční science fiction, u které nic nepřebývá a nic nechybí. Pro všechny příznivce žánru unavený rozmáchlými sériemi a mnohasetstránkovými romány či historkami napěchovanými technickými a vědeckými vychytávkami je Hon na lovce jasnou volbou.
Stan Sakai: Vesmírný Usagi
Nepředstavitelné technologie budoucnosti versus prastarý samurajský kodex! Galaxie obydlená bizarními životními formami rozdělenými do válčících klanů! Nejenom, že je Miyamoto Usagi potomkem samuraje ze sedmnáctého století, je také nejlepším válečníkem mocného klanu Shirohoshi. Poté, co lest a zrada způsobí smrt vůdce klanu a pád hradu bílé hvězdy, musí Usagi dodržet svou přísahu věrnosti a ochránit život Kiyoshiho, dědice shirohoshského trůnu. Bude riskovat úplně vše – život, končetiny i lásku –, aby osvobodil sluneční soustavu Shirohoshi od tyranie a dosadil mladého lorda na jeho právoplatné místo vůdce klanu.
Usagi u nás patří k nejpopulárnějším komiksovým postavám, o čemž svědčí už dvě desítky knih jeho sebraných příběhů. Stan Sakai dokázal svým zvířecím hrdinům i padouchům vtisknout víc emocí než většina kreslířů postavám lidským. Propojení s japonskou kulturou a historií mu funguje perfektně a na poli černobílé kresby a práci s linií se mu skutečně vyrovná málokdo.
I on si však občas rád zkusí něo jiného. Vesmírný Usagi je výsledkem několika odskoků z devadesátých let minulého století od klasické série a popisuje dobrodružství potomka původního dlouhouchého ronina. Zábavný mix Hvězdných válek a zápletek jak vystřižených z dob šogunátu je ozvláštněn tím, v jaké podobě a roli se objeví postavy známé z původních příběhů, i Sakaiovým vyřáděním se při kreslení velkých, masožravých ještěrů...
Po přečtení je sice jasné, že Vesmírný Usagi už navždy zůstane jen odskokem, protože více příběhů by už bylo v lepším případě plagiátorstvím Sakaiovy vlastní tvorby, ale bude to odskok osvěžující a právě pro svou výjimečnost a ohraničenost plně srovnatelný s nejlepšími díly původního Usagiho.
Jiří Walker Procházka: Hvězdní honáci (audiokniha)
Velkolepé galaktické dobrodružství pojaté ve stylu starých westernů. Mezihvězdnou přepravu zajišťují gigantické hyperprostorové bytosti zvané „krávy“. Na jejich cestě napříč prostorem je doprovázejí jejich ochránci, vesmírní „honáci.“ Celá osídlená Galaxie se však ocitá v ohrožení: na scénu vstupuje nelítostný monopolní přepravce, hrabě Kuzněcow. A s ním se zjevují majestátní kosmické křižníky, armády kyborgů i ještěři zabijáci. Nastává období ničení obydlených planet, zabíjení mírumilovných „krav“. Dochází i k likvidacím samotných hvězd. Nastává období boje…
Jiří Walker Procházka, buřič a fanfarón české fantastiky, je autorem řady dnes již klasických science fiction (především jeho kyberpunkové povídky patří k tomu nejlepšímu, co domácí sci-fi nabízí) i fantasy (série Ken Wood). Jeho vesmírná hovězí opera Hvězdní honáci má dnes kultovní status, k němuž přispěla i výborná obálka Káji Saudka. A nyní vychází jako audio kniha.
Procházka tak rozjíždí se svými společníky nové vydavatelství, v jehož edičním plánu narazíme na ta nejzářivější jména domácí fantastiky posledních cca deseti let – a většinou i s velmi zásadními tituly (M. Žamboch nabídl svou Líheň, Š. Kopřiva brilantní Asfalt). Samotní Hvězdní honáci nabízí hravý (a dravý a akční) mix westernu se sci-fi, což už čtenáři dávno vědí.
Přidanou hodnotou je pak především výborný přednes Jiřího Klema – jinak také dabéra Darth Vadera v Hvězdných válkách, což byla hezká průprava na vrchol kariéry... Počin audionakladatelství Walker a Wolf jeho angažováním a plným využitím podmanivého hlasu projevilo velkou míru pochopení pro potřeby posluchače. Hvězdní honáci mají potenciál stát se hitem dlouhých cest autem i nudných rán v kanceláři.
