Narodil se roku 1944 v židovské rodině, absolvoval Harvard a poslední čtyři roky učí lékařství na Newyorské univerzitě. Česky mu zatím vyšly tři prózy, Dům Páně, Hora hoře a Duch místa. V lednu přibyla čtvrtá, oproti originálu s dvouletým zpožděním: jmenuje se Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe a pro Argo ji přeložil Jiří Hanuš.
Z debutu Dům Páně, který se v USA objevil roku 1978, se takřka přes noc stala moderní klasika. Knihy se prodaly přes 2 miliony výtisků, a třebaže některé starší lékaře urazila či přinejmenším uvedla do rozpaků, mladší generace mediků, sester a zdravotnického personálu obratem začala citovat hlášky, z nichž některé téměř zlidověly. A není divu, neb ty nejlepší nápadně připomínají neprůstřelně logické absurdity z Hlavy XXII Josepha Hellera: viz heslo "když nezměříte teplotu, nenajdete horečku".
Čtvrtou nejlepší nemocnici v Americe lze číst buď samostatně, nebo jako volné pokračování. Protagonistou a zároveň vypravěčem je opět Roy Basch, který hned na začátku neopomene zmínit jak svou někdejší lékařskou stáž, tak řekněme metaliterární fakt, že je autorem oné kdysi skandální knihy.
Nyní se však nachází v další životní etapě, kulantně řečeno zralém středním věku. Jeho někdejší nadřízený, nikoli nadarmo přezdívaný Tlusťoch, je po mnoha letech bohatý i slavný. Má ale novou misi: do péče o pacienty chce vrátit lidskost, a to konkrétně v dříve nejlepší nemocnici v Americe, která se však aktuálně propadla na čtvrté místo.
Až by se chtělo dodat: bodejť by ne. Zdravotnické zařízení se ocitlo ve spárech toho, čemu se za oceánem eufemisticky říká korporátní medicína, popřípadě lékařský průmysl. Vzájemný cíl lékařů a pacientů převálcovala chtivost. Zdravotníci jsou mnohdy proti své vůli vydání na milost a nemilost finančně orientovanému systému, který pacienty chápe jako zákazníky a jehož účelem jsou maximální platby pod dohledem nekonečného řetězce byrokratů.
Zdravotním pojišťovnám více vyhovují bohatí a zdraví pacienti než chudí a nemocní. K tomu se přidávají zájmy farmaceutického průmyslu a jeho propagační kampaně, například televizní reklamy na léky, jakož i právnické firmy specializující se na žaloby pro zanedbání péče. A všude, zdá se, nejvíc peněz sežere přebujelá administrativa.
Ztělesněním tohoto neviditelného nepřítele se pro Roye i Tlusťocha s mírnou nadsázkou stává počítačová obrazovka. Zaprvé proto, že takto zpracovaná a představená data jsou podle nich, srovnají-li si je s rukou črtanými grafy a osobními poznámkami, nepřehledná. A za druhé proto, že pokud mají počítač krmit dalšími údaji, je to jako psát esemesku za volantem - znemožňuje jim zaměřit se na čistě zdravotní problém, respektive na člověka.
Ne nadarmo si Samuel Shem zvolil jako epigraf větičku z Pravdivé historie dobývání Mexika, válečných pamětí vydaných roku 1632: "Přišli jsme sem sloužit Bohu a také zbohatnout." Vždyť jak se lékaři dozvědí z powerpointové prezentace managementu, pro vedení nemocnice je nejdůležitější dosahovat "targetů", či si je alespoň vytknout. Přičemž základní cíl zní - potěšme se nádherným ptydepe - "monetizovat peníze".
Autorův debut Dům Páně dnes někteří kritici vnímají jako sexistický, patrně proto, že odrážel někdejší jistěže sexistickou realitu, kdy doktoři spali se sestřičkami a nikdo na to neupozorňoval, a tudíž se ani nepohoršoval.
V novince už ženy patří mezi nové a silné hrdiny. Tlusťoch do starého týmu přibere nejen lékařku s britsko-indickým přízvukem, ale taky Royovu manželku Berry: psycholožku a buddhistku svého času působící mezi indiány, která chce přejít na nové způsoby vztahů i moci. V rodině, nemocnici a koneckonců i rozhádané zemi a světě hodlá z "já" a "ty" udělat "my". Věří, že schopnost léčit má i empatické spojení mezi lékařem a pacientem v duchu "my to dokážeme". A stejná taktika by podle Berry představovala změnu k lepšímu i při řešení globálního oteplování.
Kromě lékařské etiky se tak román zjevně dotýká širších společenských otázek. Převážně jsou typicky americké: jako ideály typu "zdraví, mládí a věčný život", s nimiž ostře kontrastuje skutečnost, to znamená "nemoc, stáří, smrt". Nebo prodej zbraní, který podle spisovatele stoupá vždy zejména před Vánoci. Nebo posttraumatický stres amerických vojáků, kteří se vrátili z Afghánistánu a dalších zemí, načež je jim doporučena určitě dobře míněná autoterapie, jejímž výsledkem je "maximalisticko-minimalisticko-postmoderní próza".
Shemova Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe představuje román s klasickou strukturou - nikoli náhodou věnovaný památce Johna Updikea. Nepostrádá ani intimní rozměr, kdy se hrdina musí vypořádat s manželskou krizí, výchovou dítěte (je ta nekřesťansky drahá soukromá školka opravdu to nejlepší pro jeho dceru?) nebo péčí o vlastní rodiče (stačí, že s nimi na Floridě oslaví Den díkůvzdání?).
Na povrchu se jedná o prózu nesmírně zábavnou, okořeněnou výrazy v jidiš, židovsko-katolickými anekdotami i stereotypním zobrazením irských policistů. Její kostrou je však satira a temný, hořký humor poukazující na zabetonovaný začarovaný kruh, který člověka přivádí na pokraj šílenství. Až se zdá, že obdobně jako ve Hlavě XXII je jedinou možností fyzicky uniknout. Zde konkrétně do Kostariky, což může, ale nemusí být parodie na šťastný konec a naivní návrat do lůna přírody, potažmo víceméně socialisticky chápaného a státem přísně regulovaného zdravotnictví.
V anglofonním světě hodnotila Čtvrtou nejlepší nemocnici v Americe i spousta lékařů. Pokud jejich argumentaci zjednodušíme a shrneme, situaci vidí stejně jako autor. My se však raději přidržme recenze otištěné v listu Irish Times, podle níž je kniha ne tak brilantní jako Dům Páně, ale má k tomu blízko. A sice proto, že její největší klad představuje všeprostupující vtip a občasná sebeironie, kterou v češtině výtečně zachytil překladatel Jiří Hanuš. Skvěle se vypořádal také s beletrii jindy tolik zatěžujícími anglicismy.
Jen škoda, že místy ostří tupí zbytečný, i když jistě podnětný didaktismus: čtenáři nepochybně vědí, že pero a papír je na soustředění lepší než počítač. A onde zas nikoli hyperbolické zobecňování: vážně je každý počítačový upgrade vždycky jen k horšímu?
Kniha
Samuel Shem: Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe
(Přeložil Jiří Hanuš)
Nakladatelství Argo 2021, 440 stran, 488 korun.
