Veškerou temnotu pod září poválečného Hollywoodu se rozhodl prozkoumat komiksový scenárista Ed Brubaker ve svém od mládí vysněném projektu. Komiksový opus Zatmívačka, který nedávno česky vydalo nakladatelství BB art, už názvem odkazuje ke všemu, co by šéfové filmových studií nejradši zametli hluboko pod tlusté koberce, na nichž probíhaly velkolepé večírky.
Američan Brubaker patří k nejuznávanějším vypravěčům žánru. V tandemu s kreslířem Seanem Phillipsem etabloval v komiksech drsné kriminální příběhy, ověnčené mnoha cenami. Zprvu jednoduché a úderné, s přibývajícími stránkami stále více zašmodrchané, tak jako v noirových filmech klasického Hollywoodu.
"Zakouřené místnosti, lidé, co stojí a mluví, přestřelky a holky, hodně a hodně stínů," definoval Brubaker v doslovu své nejslavnější - také u nás známé - série Criminal, jaké komiksy mají s kreslířem Phillipsem rádi.
Criminal je plný zlodějíčků a podvodníků, mužů cynicky se prokousávajících světem i vlastními bolístkami, zatímco na ně doma čekají vysloužilí grázlové s Alzheimerovou chorobou a heroinovým návykem, kterým je třeba častěji než jehly měnit ošetřovatelky.
Brubaker ale rád hledá špinavou realitu i tam, kde se očekává spíše pozlátko nablýskaných kostýmů. Ve světě superhrdinů. Za temné série o Captainu Americovi či Daredevilovi získal několik prestižních cen, od Eisnerovy po Harveyho. A v cyklu Gotham Central se díval na batmanovský svět očima těch, kdo jsou v dobrodružstvích netopýřího mstitele v pozadí: řadových policistů.
V Zatmívačce se však čtyřiapadesátiletý scenárista pouští do svého dosud nejambicióznějšího projektu: do prostředí, které miloval od dětství. Mnohé z černobílých snímků, které tehdy rád sledoval, napsal jeho strýc John Paxton. Třeba pro herce Ingrid Bergmanovou či Marlona Branda.
I hrdinou Zatmívačky je scenárista. A k tomu alkoholik. Což shodou okolností připomene nejnovější filmový počin režiséra Davida Finchera jménem Mank, který je právě k vidění na Netflixu a pojednává o napsání slavného filmu Občan Kane.
Brubaker však nevytváří žádné cinefilní leporelo pro znalce klasického Hollywoodu. Jeho důkladně vyrešeršovaný komiksový román je opět především drsnou kriminálkou. Byť vyprávěnou jako jeden nekonečný, vrstevnatý a notně horečnatý sen.
Ten pro protagonistu, scenáristu Charlieho Parishe, začíná nejpozději po návratu z druhé světové války, kde nechal blíže nespecifikovaný kus sebe sama. Ještě více než po nekonečné řadě panáků, která patří k jeho denní rutině, se s ním svět začne točit, když z mlhy paměti po jedné propité noci vyloví vzpomínku na mrtvou herečku. Ta si oficiálně sáhla na život sama, Charlie ale ví, že pravda je jinde. Jen za boha nemůže přijít na to kde.
"Uvažuji o Hollywoodu jako o poslední americké zlaté horečce své doby," hovoří Brubaker v jednom rozhovoru o meziválečné a poválečné podobě filmového průmyslu. "Vše bylo špatně, ale každý chtěl dělat filmy a chodit na ně do kina." A jeho komiks se na pozadí amatérského vyšetřování zločinu na vlastní pěst pokouší šílenství tehdejšího Hollywoodu vykreslit.
Dílo, které začalo vycházet před pěti lety, ukazuje mnohem zhýralejší svět, než jak vypadá dnešní Hollywood "po Harveym Weinsteinovi". V tehdejší konzervativní Americe si herecké hvězdy nemohly dovolit ani rozvod a studia měla své lidi na to, aby zametali stopy po mnohem horších skandálech než rozpadu manželství. A aby kontrolovali média a prezentovali o skutečných životech hollywoodské smetánky podobně iluzorní příběhy, jaké se odehrávaly na plátně.
Brubaker sice nyní vypráví o hercích a filmařích, jde však o podobně zlomené lidi, jako byli kriminálníci v potemnělých uličkách dnešních velkoměst. "Ale ty jsi scenárista, Charlie. Scenáristé mají být nudní," říká hrdinovi Zatmívačky herečka, s níž prožívá drobný románek a která se mu zrovna snaží ošetřit zranění z pěstní bitky.
V Brubakerově Hollywoodu ovšem na nudu není místo. Je to spletitý svět, který se roztáčí jako ďábelský stroj poháněný onou zlatou horečkou, k níž jej scenárista připodobňoval. Zprvu je snadné se v něm ztratit. Brubaker na scénu předhazuje nové a nové hrdiny a vypráví intenzivním tempem filmového střihu.
To ostatně uměl vždy. Filmové vidění a uvažování se projevuje třeba už tím, že s kreslířem Phillipsem své - ještě nenapsané a nenakreslené komiksy - promují jakousi komiksovou obdobou filmové upoutávky, několikastránkovým "trailerem", který stvoří předem jen pro propagaci.
Zatmívačka sice odsýpá kupředu, ale jen pozvolna zaplňuje mezery v alkoholem a válečnými traumaty narušené mysli Charlieho Parishe. A v nich se vyjevuje Hollywood jako odpudivé místo, které ničí životy většiny těch, kdo v něm pracují. Pedofilie a maskování hrdelních zločinů jsou nejvyhrocenějšími ukázkami systému, který však byl vykloubený už na všednodenní úrovni. Od všudypřítomného sexismu po dobové naladění společnosti, ve kterém homosexualita "neexistovala" a mnozí tvůrci byli coby "komouši" na černé listině.
Zatmívačka je komiks, o kterém Brubaker snil desítky let. Už kriminální náměty pro dospělé nebyly v tomto médiu běžné a příběh z hollywoodského dávnověku mu přišel jako natolik nekomerční projekt, že se do něj mohl pustit až v pozici scenáristické hvězdy. V Americe se z něj stal nejprodávanější komiks, který se Seanem Phillipsem dosud vytvořili.
Přestože jsou hlavní hrdinové fiktivní, Brubakerův Hollywood se pevně drží reality. Nejenže se dějem mihnou také skuteční lidé, od herce Clarka Gablea po spisovatele Dashiella Hammetta, ale každý bar, každé auto, každá fotka z dobové ročenky je výsledkem pečlivých rešerší.
Koloristka Elizabeth Breitweiserová opatřila stránky patinou starých kodachromových barev, záblesky světel a fotoaparátů, které odhalují dekadenci večírků i nekonečnou kocovinu mezi nimi.
V této detektivce nakonec nejde o vyšetření zločinu. Jediným možným happy endem je nechat se semlít soukolím systému, který se o všechny "postará". A pád do jeho bezpečné náruče a zároveň na morální dno je nakonec jedinou útěchou, kterou nabízí.
Komiks
Ed Brubaker a Sean Phillips: Zatmívačka
(Přeložil Štěpán Kopřiva)
Nakladatelství BB art 2020, 400 stran, 990 korun
