Goncourtovu cenu získal Dubois, napsal román o vězni hovořícím s mrtvými

ČTK Kultura AFP, ČTK, Kultura
5. 11. 2019 11:59
Nejprestižnější literární ocenění frankofonního světa, Goncourtovu cenu, získává spisovatel Jean-Paul Dubois za svou v pořadí dvaadvacátou prózu Tous les hommes n'habitent pas le monde de la même façon (Na světě každý žijeme jinak).
Vítěz Goncourtovy ceny Jean-Paul Dubois v obležení francouzských novinářů.
Vítěz Goncourtovy ceny Jean-Paul Dubois v obležení francouzských novinářů. | Foto: Reuters

Protagonista knihy propadne záchvatu šílenství a na dva roky se ocitá v kanadském vězení. Celu sdílí s příslušníkem motorkářského klubu Hell's Angels, který hrdinovi vyhrožuje smrtí - přesto i tento muž umí zjihnout.

Jean-Paul Dubois.
Jean-Paul Dubois. | Foto: Reuters

Vypravěč, Paul Hansen, po dobu pobytu ve vězení v hlavě vede imaginární dialogy s mrtvými: svou již zesnulou partnerkou a pilotkou hydroplánu Winonou, psem Noukem, dále s otcem, který pracoval jako farář, a matkou, která ve svém kině promítala pornografické filmy.

Podle agentury AFP se jedná o znepokojivý a nostalgický román o ztraceném štěstí. Francouzský časopis L’Obs jej označil za "prakticky dokonalý". A jeden z porotců řekl, že se jedná o mistrovské dílo "plné lidskosti, melancholie a ironie".

Desetičlenná porota Goncourtovy akademie po přečtení knihy přirovnala Jean-Paula Duboise k "francouzskému Johnu Irvingovi nebo Williamu Boydovi", jak uvedl předseda poroty Bernard Pivot. Podle něj Dubois píše knihy, které jsou stejně tak populární a čtivé jako literárně hodnotné.

"V životě je zjevně možné všechno. Jsem za tu výhru rád, ale nemyslím si, že mi změní život," uvedl devětašedesátiletý Dubois poté, co jej obklopili novináři v pařížské restauraci Drouant, kde je vítěz Goncourtovy ceny vyhlašován již od roku 1914.

"Zítra budu stejný, jako jsem byl dnes ráno," dodal literát, který prý stále žije ve stejném domě v Toulouse, kde se narodil - stejně jako hrdina jeho oceněného románu Paul Hansen, rovněž rodák z Toulouse.

Jean-Paul Dubois přebral Goncourtovu cenu jako tradičně v restauraci Drouant. | Video: AFP

Tvorbu devětašedesátiletého Duboise, který vystudoval sociologii a do roku 2004 pracoval v týdeníku Le Nouvel Observateur, mohou znát také Češi. V minulé dekádě Odeon vydal jeho román Život po francouzsku, který se týká generace Francouzů ovlivněné studentskými protesty z konce 60. let minulého století a obecně společenského vývoje od té doby do současnosti.

K této generaci náleží i sám autor, který jednotlivé kapitoly Života po francouzsku nazval po jménech a funkčních obdobích francouzských prezidentů. Kniha tak začíná roku 1958 s Charlesem de Gaullem a končí roku 2002 s Jacquesem Chiracem.

Před pěti lety pak české Centrum pro studium demokracie a kultury publikovalo Duboisovu humoristickou knihu nazvanou To nemyslíte vážně, pane Tanner. Vypráví o muži, který po zesnulém strýci zdědí obrovskou vilu a nyní se ji snaží zrekonstruovat. Dubois při psaní vycházel z vlastních zkušenosti při nekonečné přestavbě rodinného domu.

Jak upozornil deník New York Times, Dubois není příliš známý ani v anglickojazyčném světě - dosud byl do angličtiny přeložen pouze Život po francouzsku.

Duboise přitom ovlivnila americká literatura, vždy se sám hlásil zejména k Johnu Irvingovi. Již v roce 2004 za Život po francouzsku získal prestižní ocenění Femina. Jeho tvorba je prodchnuta křehkostí života. "Žiji s obavami a budu umírat s obavami. Proto o tom píšu," vysvětlil autor neklidnou povahu svých románů.

Jean-Paul Dubois v okně pařížské restaurace Drouant.
Jean-Paul Dubois v okně pařížské restaurace Drouant. | Foto: Reuters

Laureát Goncourtovy ceny získává jen symbolickou odměnu 10 eur, což je v přepočtu okolo asi 260 korun. Ocenění však vítězi zajišťuje věhlas - prakticky každý, kdo získá Goncourtovu cenu, se může těšit na prodeje svých děl zhruba ve výši 450 tisíc kusů, upozorňuje agentura AFP.

Goncourtova cena je udělována od roku 1903 a jmenuje se po dvou spisovatelích z konce 19. století, bratrech Edmondovi a Julesi Goncourtových. Mezi významné laureáty tohoto ocenění patří Marcel Proust, Marguerite Durasová nebo Simone de Beauvoir. Autor může Goncourtovu cenu získat jen jednou.

Desetičlenná porota také udělila tradiční Renaudotovu cenu, kterou obdržel spisovatel a cestovatel Sylvain Tesson za dílo La Panthère des neiges (Sněžný levhart). V něm toto plaché a nenápadné zvíře, česky nazývané irbis, sleduje v divokém prostředí Tibetské náhorní plošiny.

"Doufám, že tahle kniha nám pomůže lépe pochopit a hlavně zachránit tato zvířata, která právě teď nesmírně potřebují naši pomoc," uvedl Tesson. "Připadám si jako králík, kterého vytáhli z klobouku. Nebo jako leopard ve světě, který se vrátil ke své někdejší rovnováze," okomentoval udělení Renaudotovy ceny Tesson. Ani ten není českým čtenářům neznámý - Garamond letos publikoval jeho prózu V sibiřských lesích v překladu Tomáše Havla.

Renaudotova cena vznikla v roce 1926 a získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi ze 17. století, který je pokládán za otce francouzské žurnalistiky.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

V Kongu po nehodě autobusu s cisternou převážející benzín uhořelo 33 lidí

V provincii Kwango na západě Konga při střetu autobusu s cisternou převážející pohonné hmoty uhořelo 33 lidí. Cisterna směřovala po jednom z hlavních tahů do metropole Kinshasy, zjistila agentura AFP z policejních zdrojů. Pozůstatky obětí dopravní nehody v pondělí ráno pohřbili.

"V noci ze soboty na neděli uhořelo 33 lidí při velkém požáru způsobeném kolizí rozměrného vozidla přepravujícího pohonné hmoty a přeplněného autobusu," uvedlo vedení místní policie. "Mohli jsme vyzvednout jen lebky, zbytek těl se nepodařilo najít. S úctou jsme je pohřbili dnes ráno," uvedl další policejní zdroj.

Dopravní nehody s četnými oběti na životech jsou v Kongu poměrně časté, na vině je špatný technický stav mnoha vozidel i silnic nebo opilí řidiči, někdy též bez potřebných znalostí. V říjnu 2018 na trase mezi Kinshasou a Matadi taktéž havarovala cisterna, při nehodě tehdy zemřelo 53 lidí. Tragickou bilanci 230 obětí měla nehoda cisterny v roce 2010.

Zdroj: ČTK
Další zprávy