Publikace ukazuje, jak fungovaly podnik zahraničního obchodu Tuzex, kterak vypadal životní styl veksláků nebo jak na jejich existenci reagoval stát. Veksláci se za komunismu říkalo lidem, kteří se ziskem ilegálně směňovali zahraniční měny, to znamená valuty, za bony, což byly poukázky do prodejen Tuzex. Tato síť vznikla s cílem odčerpávat od obyvatelstva cizí měny prodejem na tu dobu exkluzivního zahraničního zboží typu aut, elektroniky, oblečení či nábytku. Kdo neměl přístup k valutám, mohl bony načerno koupit dráže od veksláků.
Veksláctví patří k charakteristickým znakům pozdního období socialistického Československa. Stalo se námětem knihy Vekslák od Pavla Frýborta nebo filmu Bony a klid režiséra Víta Olmera z roku 1987.
Sedmatřicetiletý historik Havlík se k tématu dostal zprostředkovaně. "Původně jsem psal bakalářskou práci o burzách vinylových desek, které část lidí brala jako obchodní záležitost. Při tom jsem nakoukl na to, jak fungoval černý trh před rokem 1989. Toto téma jsem pak zpracoval jako téma své disertační práce," vysvětluje Havlík.
V knize čítající přes 300 stran nepíše pouze o kupčení s valutami a bony, ale také o nelegálním obchodu s dalšími věcmi obtížně dostupnými na centrálně plánovaném trhu. V devíti kapitolách sleduje i kontinuitu mezi dobou před a po roce 1989. Například upozorňuje, že Tuzex se stal líhní porevolučních ekonomických elit, které se v nových poměrech zorientovaly často rychleji než ostatní. Nebo že působení veksláků bylo tolerované ještě zkraje 90. let, kdy suplovali nedostatečný počet směnáren a bankovních poboček.
Havlík připomíná prezidentskou amnestii z roku 1990, jež osvobodila přes 23 tisíc osob. Díky ní se dostali na svobodu i veskláci, co se tou dobou nacházeli ve výkonu trestu.
"Někteří z veksláků dokázali na svou kriminální dráhu započatou před sametovou revolucí plynule navázat i v devadesátých letech," píše Havlík a konkrétně zmiňuje třeba Miroslava Houdka zvaného Kojak. Ten začal jako mladý pouliční vekslák v okolí černých burz na Havelském tržišti, načež pronikl do pražského podsvětí a po roce 1989 se podílel na ozbrojených přepadeních, únosech i vydíráních. Patřil k osobám kolem takzvaného Berdychova gangu, proti jehož protagonistům pak svědčil u soudu.
Dalšími známými bývalými veksláky byli Miroslav Provod, který před rokem 1989 vydělal desítky milionů korun pašováním nedostatkových digitálních hodinek, nebo jeho obchodní partner, později zavražděný mafián František Mrázek.
Zejména čtenářům, kteří nepamatují poměry před rokem 1989, vysvětluje autor knihy Havlík, kdo všechno měl tehdy přístup k zahraniční měně. Připomíná zástupce profesí, kteří s cizinci a jejich měnou nejčastěji přicházeli do styku, jako byli taxikáři, zaměstnanci hotelů nebo hostinští.
Autor zmiňuje i takzvané tuzexové babky, což byly často na Slovensku ženy, jež pobíraly důchod v cizích měnách, protože v mládí pracovaly v zahraničí nebo přijímaly peníze od příbuzných, co odcestovali do USA. K bonům měli přístup i někteří disidenti, pokud dostávali podporu například od neziskových organizací ze zahraničí, uvedl server Seznam Zprávy.
Historik v knize ukazuje, jak komunistický režim veksláctví naoko potíral, zároveň se však oficiálně odsuzovaní veksláci stali ekonomickými partnery vládnoucí garnitury. Například Státní bezpečnost prostřednictvím veksláků získávala přístup k cizincům nebo diplomatům a díky jejich informacím rozehrávala zpravodajské hry. Významní představitelé nomenklatury nad veksláky drželi ochrannou ruku.
Veksláky v bilančním rozhovoru, který roku 2009 poskytl agentuře Bloomberg, zmiňoval také Václav Havel. "Málo z nás si myslelo, že se dveře otevřou tak rychle všem těm mafiánům a pokoutním vekslákům", z nichž se dnes stali "milionáři a miliardáři", řekl bývalý prezident. "Do jisté míry se dalo předvídat, že ať budou ty zákony sebelepší, tak že si najdou takovíto lidé skulinky a že ty managementy komunistických fabrik, vesměs velmi pragmatické, se okamžitě přeorientují a nenápadně si zprivatizují fabriky, kde dříve vládly, že. Todle všechno se do jisté míry dalo předvídat, ale ukázalo se to být horší, než asi kdokoli předvídal," prohlásil Havel.
Adam Havlík vystudoval obor historie na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na kulturní a sociální dějiny Československa po roce 1945. K tématům jeho výzkumu patří černý trh za socialismu, složky Státní bezpečnosti či dějiny populární kultury. Je pracovníkem Ústavu pro studium totalitních režimů, autorem studií a kapitol v českých i zahraničních odborných monografiích.
Vedle ryze odborných textů Havlík vyzpovídal aktivní členy vekslácké komunity do jednoho z dílů populární monografie o subkulturách Kmeny 0 od rapera Vladimira 518. Knihu Marky, bony, digitálky společně s Ústavem pro studium totalitních režimů vydalo nakladatelství Vyšehrad.
