reklama
 
 

Literární naděje. V češtině vyšel velký americký román debutanta Gabriela Tallenta

31. 7. 2019 12:34
Senzaci v anglosaském světě vzbudila próza, kterou předloni debutoval tehdy třicetiletý Američan Gabriel Tallent. Několika literárních ocenění, nadšených kritik i čtenářské pozornosti se dostalo titulu, který teď pod názvem Absolutní miláček vyšel v českém překladu Martina Pokorného.

Po přečtení nutno konstatovat, že ohlas je pochopitelný a zasloužený. Pochopitelný hlavně proto, že románům zpracovávajícím traumata hluboko z dětství, zejména traumata sexuální povahy, je dopřáváno sluchu - vzpomeňme třeba již také v češtině vydaný Malý život od Hanyi Yanagihary. Podobných knih ale poslední dobou přibývá a také Gabriel Tallent se v době, kdy USA žily kampaní #MeToo, trefil do tématu, jež ve společnosti rezonuje.

To však na knize naštěstí není to hlavní. Úspěšná je hlavně pro své vypravěčské mistrovství. Pojednává o dospívající dívce, která vyrůstá bez matky, jen s podivínským otcem, jenž je naprostý šílenec. Dceru mučí, sexuálně zneužívá, ale zároveň miluje.

V Tallentově podání to má obrovský náboj i sílu a rozměry se to blíží mýtu - jak starověkému, tak novodobému, na jakých byla vybudována Amerika.

Děj je přitom zdánlivě prostý. Jedná se o osobní příběh dívky jménem Turtle a jejího osvobození od otce. Na něj je protagonistka silně fixována, napětí v knize tak vytváří zejména její akutní vědomí, že pouto nepůjde přetrhnout jinak než surově. Od samého počátku více než čtyřistastránkové prózy vše směřuje k násilnému konci.

Shodou okolností byl Tallentův román do češtiny přeložen téměř ve stejné době jako jiná pozoruhodná a krvavá prvotina, Království Elmet od britské prozaičky Fiony Mozleyové. Ty knihy mají mnoho společného: zobrazují silné ženské hrdinky vychovávané otcem, život na kraji společnosti, silně vnímaná environmentální témata. Vyznačují se výrazným sociálním aspektem.

Především je však spojuje síla literárního výrazu. Tallentova próza, pevně zakořeněná v tradici amerického písemnictví, má silnější mytologický rozměr. Turtle je tak trochu Calamity Jane, někdejší hrdinka amerického Divokého západu, a trochu Jim Bridger, který v podobné době na podobném místě lovil kožešiny.

Turtle díky otcově výchově skvěle zachází se zbraněmi, ostatně velkou část románu tráví tím, že opečovává své kvéry - stejně jako proslulý stopař Bridger ale také dovede přežít v divočině. Umí si poradit za všech okolností. Zná přírodu, která je v kalifornském Mendocinu, kde se román odehrává, přece jen vlídnější než v jiných částech USA, přesto však nebezpečnější než v Evropě.

V Turtle a jejím otci Martinu Alvestonovi spisovatel vytvořil úžasnou dvojici. Drama jejich vztahu nabývá téměř kosmických dimenzí a není mezi nimi místo pro nikoho dalšího.

Milující dědeček, který se pokusí intervenovat, umírá na infarkt a Turtle s Martinem zapalují karavan, v němž bydlel. Stejně tak jsou na vedlejší kolej odsunuti všichni, kdo hrdinku chtěli začlenit do sociálního života.

Pouto mezi Turtle a Martinem je natolik úzké, že oba čelí opovržení. Turtle ví, že ji Martin sexuálně zneužívá, dobře si uvědomuje, že incest představuje společenské tabu, a děsí se následků - zejména případného otěhotnění. Zároveň odmítá cizí pomoc, ba co víc, světem kolem opovrhuje.

Tuší, že věc musí skončit tragédií, avšak do posledního střetu s otcem nenechá vstoupit nikoho dalšího. Ve své ohleduplnosti Turtle dokonce přemýšlí, jak to udělat, aby až k tomu dojde, bylo kolem co nejméně nevinných - jako by se schylovalo k pistolnickému souboji v pravé poledne. S tím rozdílem, že proti sobě nestojí hodný a padouch, nýbrž dva lidé, kteří jsou mimo dobro a zlo.

Oba čtenáře fascinují: předčasně vyspělá a neobyčejně samostatná Turtle i její otec, hromotluk ve flanelové košili, který jezdí obřím pick-upem, nenávidí svět a připravuje se na jeho zkázu.

Hromadí zásoby jídla, munice a dalších věcí nezbytných pro přežití, vystavuje Turtle tvrdému, téměř vojenskému drilu a sám se ve svém mizogynství utvrzuje četbou skeptických filosofů, hlavně Davida Humea z 18. století.

Martinovo téměř prorocké vyšinutí dává vzpomenout romány současníka Cormaca McCarthyho, zvláštním smyslem pro humor i grotesku zase autory proudu zvaného jižanská gotika.

Debut Gabriela Tallenta je mimořádný takzvanou metatextualitou, tedy rovinou, ve které je text hned komentován. Čiší z něj temný americký romantismus, transcendentalismus z počátku 19. století či něco z vášnivých kázání raných amerických autorů.

Jako by Tallent chtěl naznačit, že "velký americký román", o němž se mluví drahně let, nespočívá v přijímání realistických vzorů evropské literatury, ale v navázání na duchovního a literáta z 19. století Ralpha Waldoa Emersona a hlavně na pozdně romantického klasika Hermana Melvilla - ve vytvoření románu jako zakládajícího mýtu.

Gabriel Tallent: Absolutní miláček

Gabriel Tallent: Absolutní miláček

(Přeložil Martin Pokorný)
Nakladatelství Odeon 2019, 448 stran, 399 korun

Všechny tyto literárně-historické souvislosti by byly bezcenné, pokud by románovou látku neneslo svižné vyprávění. Tallentův text má skvělé tempo, nádherné hovorové dialogy a úžasný smysl pro detail. Právě za zachycení stylu, rytmu i hovorové úrovně jazyka zasluhuje uznání překladatel Martin Pokorný - stylisticky obtížného úkolu se zhostil s bravurou a citem.

Teď se o tom může přesvědčit i český čtenář: v Gabrielu Tallentovi má americká literatura obrovskou naději.

autor: Ladislav Nagy | 31. 7. 2019 12:34

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama